Poslední pivo a sbohem, hospoda hrdiny odboje končí. Zavřou i další tradiční podniky v Praze

Návštěvníky hostily dlouhá léta, měly své věrné štamgasty a hospodského, kterého všichni znali. Některé pražské tradiční hospody ale pomalu mizí. Ustupují třeba novostavbě a likvidační jsou pro ně i moderní lokály nebo současné gastronomické koncepty. Už za pár hodin se zavřou dveře legendární libeňské hospody U Jarolímků, konec oznámil také podnik Na Urale v pražských Dejvicích.

„Kdo bude mít zájem přijít se rozloučit, nechť si udělá rezervaci. Děkujeme za veškerou přízeň.“

Stručné oznámení a časový odpočet na webu legendární restaurace U Jarolímků v pražské Libni zve na odpoledne a večer pátku 23. října, kdy bude mít hospoda otevřena naposledy.

„Bude úplně plno,“ odpověděla před několika dny hospoda dotaz na Facebooku, zda bude možné si dát pivo aspoň na stojáka. Loučení to bude nesporně velkolepé.

Podnik U Jarolímků otevřel v roce 1874. Do její historie se nesmazatelně zapsal především výčepní František Jarolímek, jehož lze bez nadsázky nazvat hrdinou protinacistického odboje.

Sám byl členem české pravoslavné církve a prostřednictvím jejích kněží zajišťoval přísun potravin československým parašutistům Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi.

Od jedničky po čtyřku. Zavzpomínejte na putování československými hospodami

Ti nedaleko Jarolímkovy hospody spáchali atentát na tehdejšího říšského protektora Reinharda Heydricha a následně se až do svého odhalení ukrývali v kostele svatých Cyrila a Metoděje.

Jarolímek měl štěstí a válku přežil, zemřel až v roce 1957. Hospoda nakonec od svého založení fungovala dlouhých 152 let a za tu dobu si vytvořila věrnou klientelu čítající několik generací. Poslední pivo si zde však hosté budou moci objednat dnes, kdy podnik otevře naposledy.

Konec legendárního podniku těžce nese i řada obyvatel. „Je ostuda bourat památky. Je evidentní, že památková ochrana u nás neexistuje,“ zlobí se v komentáři na sociální síti jeden z nich.

„Místo zachování kusu historie se radši zbourá a postaví něco, co nebude mít hodnotu ani za 50 let. Typizovaná krabice, kterých je hromada po republice,“ píše další diskutující. Jiní se ptají, zda demolici nelze ještě zabránit.

I přesto se však hospoda v posledních letech potýkala s ekonomickými problémy souvisejícími i s úbytkem počtu stálých hostů. Podnik tak nahradí nový bytový dům.

Podle zakladatele firmy Zen Development Michala Bobošíka, jež má výstavbu na starosti, však projekt vznikal v souladu s městskými regulacemi a požadavky na rozvoj dané lokality.

„Projekt PRIME Rezidence byl připraven a povolen v souladu s platným Územním plánem a taky v souladu se schváleným Metropolitním plánem, které definují budoucí využití tohoto území,“ řekl iDNES.cz Bobošík.

O české pivní kultuře píše i BBC. Výčepní nosí půllitry, i když si neřeknete

Slibuje také, že společnost vhodným způsobem odkáže na historii tohoto místa. „Považujeme za důležité, aby nová podoba respektovala nejen jeho budoucí funkci, ale také historickou paměť Libně. Aktuálně s architektem řešíme, jakým způsobem a kde co nejlépe historické souvislosti připomínat,“ avizoval.

„Nebylo to bez emocí“

Konec brzy čeká také dejvickou hospodu Na Urale, kterou nahradí italská restaurace. Změnu okomentoval i Jakub Stárek, který na Praze 6 až do letošních voleb působil jako starosta.

„Je to jejich volba a tu respektuji. Mrzí mě ale, že tradičních hospod, kam lidé chodí roky, na šestce postupně ubývá. To je něco, čemu chci dál věnovat pozornost,“ avizoval před volbami.

Podle jednatele restaurace Na Urale Štěpána Kaluse za přeměnou podniku nestojí žádné finanční potíže nebo úbytek hostů.

„Po letech provozování tradiční české hospody jsme dospěli k závěru, že nastal čas posunout se zase o kus dál a vydat se trochu jiným směrem. Gastronomie se neustále vyvíjí a my máme chuť vytvářet nové věci, rozvíjet se a přinášet hostům nové zážitky,“ uvedl Kalus s tím, že v současné podobě bude podnik fungovat do 23. prosince.

Pražská legenda je zpět. Jídelna U Rozvařilů znovu otevřela a má velké plány

„Samozřejmě si uvědomujeme, že Na Urale má dlouhou historii a řadu věrných štamgastů, pro které je hospoda mnohem víc než jen místo, kam chodí na pivo nebo na oběd. Jejich vztahu k podniku si nesmírně vážíme a naprosto chápeme, že pro některé z nich může být plánovaná změna těžko přijatelná. Ani pro nás to není rozhodnutí bez emocí,“ připustil dále Kalus.

Od tradiční gastronomie se podle svých slov ale neodklání. „Nadále provozujeme další dvě české hospody v Praze 6, U Pětníka a Na Slamníku, které se nacházejí nedaleko Uralu. Obě restaurace fungují dál a žádné obdobné změny u nich neplánujeme,“ slibuje.

Mladí si dají raději matchu, míní hospodský

Svůj provoz musela v červenci ukončit také vinohradská restaurace U Jendy, podle jejího majitele bylo důvodů více. „Jeden z mnoha velkých problémů jsou vysoké nájmy. Ten samý měsíc v blízkém okolí končí další dva podniky a jeden podnik uvažuje o uzavření v blízké době,“ popsal pro iDNES.cz hospodský Jan Roubíček.

Podle něj je problémem také vylidňování centra, úbytek štamgastů, klesající obliba obědových menu a to, že personál v dnešní době již pro řemeslo není natolik zapálený. Postěžoval si i na komplikace spojené se znovuzavedením EET.

Nejen pro štamgasty: Znáte nejslavnější hospody v Česku?

Podnik U Jendy sám popisuje jako tradiční českou hospodu s tankovým pivem a obědy do 160 korun, oblíbenou u hudebníků a kapel, které pro potěšení hostů hrály i několikrát týdně. Ani to ale nestačilo.

„Mnoho podniků nahradí Lokály, Kolkovny a jiné bezduché podniky. Jejich obliba u mladých roste,“ myslí si Roubíček s tím, že k tomu napomáhají také mnohé známé osobnosti, které restaurace tohoto typu navštěvují a podporují. Podle něj mnohdy mladá generace navíc místo sezení u piva navštíví kavárnu nebo čajovnu.

„Podpořte svého hostinského nebo hostinskou a skočte na jedno čepované pivo,“ apeluje na závěr Roubíček.

„Dříve se do hospody chodilo za známými“

Proč tradiční hospody bojují o přežití popsal i sociolog působící na Akademii věd Jiří Vinopal.

„Jedním z důvodů je to, že v důsledku proměn životního stylu i přirozené generační obměny postupně ubývá lidí, pro které je návštěva hostince hlavní nebo významnou náplní volného času. A to nesvědčí tradičním hospodám založeným na stálosti hostů, jejich pravidelných návštěvách, a záměrné neměnnosti,“ míní.

Podle Vinopala přibývá lidí, kteří raději podniky obměňují. Rozdíly mezi tradičním a novým podnikem se tak promítají i do sociálních roviny. „Klasické hospody se vyznačují velkou frekvencí a stabilitou návštěvníků a v důsledku toho také hustým pletivem sociálních vztahů. Nové koncepty se od nich liší nižší frekvencí návštěv, podstatně častějším střídáním hostí, a tudíž také slabší sociální propojeností,“ říká sociolog.

Rozdíl by se dal jednoduše také shrnout větou, že dříve lidé chodili do hospody za známými, tedy za jistotou, že je na místě potkají.

Dejvická nádražka ale zůstala

Praha nabízí ale i opačný případ, kdy se tradiční hospodu před zavřením podařilo zachránit.

Dejvická nádražka přežije. Vítěz soutěže ji nechal původnímu nájemci

S nádražní hospodou známou jako Dejvická nádražka to dlouho vypadalo bledě, Správa železnic do výběrového řízení na nájemce prostor v budově pražského dejvického nádraží nepřijala provozovatele budovy i hospody Martina Ullmana.

Firma, která v soutěži zvítězila, se ale rozhodla hospodu v prostorách přenechat.