Jen čtyři sekundy a červená. Lidi na přechodech stresují krátké intervaly

Jeden z nejrušnějších přechodů v Praze. Od Lékařského domu ke stanici metra na I. P. Pavlova přechází rušnou ulici tisíce lidí denně. Od okamžiku, kdy se jim na semaforu rozsvítí zelená, mají na přejití široké silnice devět sekund, pak naskočí červená. Mnoha chodcům to rozhodně nestačí.

Není to však nic proti přechodu na Palackého náměstí v samotném centru. Tady svítí zelená sotva čtyři sekundy, zatímco na červené lidé postojí skoro dvě minuty.

„To mě tak rozčiluje, čekáte, čekáte, blikne zelená a zas je červená. To je takový fofr, že se ani nerozejdete,“ lamentuje Jana Doležalová a snaží se přeběhnout od Vltavy k místní pizzerii na rohu Rašínova nábřeží.

Jí to ale celkem běhá, hůř je na tom seniorka Magdalena Procházková. S holí sotva vejde do silnice na zelenou a už na ni výhružně svítí červená. „Kolikrát tu na mě pořvávají z auta, ať se pohnu, sprosťáci, a město to neřeší,“ kritizuje nastavení semaforu na silně frekventované silnici, kterou denně projedou tisíce aut.

Času je dost

Právě proto je zde také semafor nastaven tak krátce, cílem je, aby se na důležité trase, po které jezdí i tramvaje, netvořily kolony. Technická zpráva komunikací (TSK) ale uklidňuje, že není důvod ke stresu. Klíčovým bezpečnostním prvkem celého nastavení semaforů je takzvaný vyklizovací čas. To je mezičas mezi koncem signálu „volno“ pro chodce a začátkem signálu „volno“ pro auta.

To znamená, že i když se chodcům rozsvítí červená, nevyjedou proti nim hned auta.

„Zelený signál slouží dle zákona výhradně jako svolení ke vstupu do vozovky. Vyklizovací čas je vypočten tak, aby i chodec, který vstoupí na přechod v poslední sekundě zelené, bezpečně dokončil chůzi na druhou stranu nebo na ochranný ostrůvek ještě před rozjetím vozidel,“ říká mluvčí TSK Barbora Lišková.

Intervaly se po Praze liší

Délka zelené na přechodech se semafory se na různých místech metropole liší. Do výpočtu vstupuje mnoho údajů vycházejících z norem a také legislativy, zejména zákona číslo 361. Počítá se přitom s tím, že chodec v průměru přechází ulici rychlostí 1,4 metru za sekundu, tedy že udělá dva kroky za sekundu.

„V místech se zvýšeným pohybem osob se sníženou pohyblivostí, jako jsou domovy seniorů, školy či zdravotnická zařízení, se v dopravně-inženýrských výpočtech uplatňuje snížená návrhová rychlost chůze. Tím dochází k prodloužení vyklizovacího času i délky celé fáze,“ vysvětluje Lišková.

TSK případné stížnosti a podněty veřejnosti eviduje, prověřuje reálný provoz na dané křižovatce a v případě opodstatněnosti řeší se silničním správním úřadem podnět k úpravě signálního plánu daného místa.

Chodce uklidňuje i dopravní expert Roman Budský. Řidiči čekajících aut podle něho musí nechat lidi dokončit přecházení po přechodu, i když jim již svítí červená a naopak autům naskočí na semaforu zelená.

Omezení chodců je přestupek

„Žádné troubení, najíždění na chodce. To by byl hrubý přestupek. Zvláště pak když auto odbočuje na zelenou za roh, kam není dostatečně vidět. A jestli je tam přechod pro chodce, tak vždy je potřeba jet takovou rychlostí, aby byl řidič schopný vozidlo bezpečně zastavit před člověkem, který tam ještě dokončuje přecházení, i kdyby šel na červenou,“ upozorňuje Budský.

Podle něho jsou přechody v Praze obvykle nastavené dobře. I přes krátkou zelenou pro chodce je většinou nastaven dostatečný interval, než se budou moci rozjet auta. Lidé tak mají dost času přejít, i když je svítící červená stresuje.

Budský přitom upozorňuje, že i když je to pro řidiče nepříjemné, právě oni mají brát na chodce větší ohled, oni musí znát předpisy a pozorně předvídat možné rizikové situace.

„Řidiči jsou z hlediska zákona kvalifikovanější účastníci silničního provozu. Oni mají státní zkoušku na řízení aut, tak by měli někdy myslet i za chodce. Hlavně když jsou to třeba děti, staří lidé anebo lidé s pohybovými problémy. Šofér by se k nim současně měl chovat s určitou grácií,“ dodal Budský.