Byli přátelé, i když každý jiný, na Paskově spolu sfárali. Hradílek vzpomíná na Havla

Patřil mezi poslance Federálního shromáždění, kteří v prosinci 1989 zvolili Václava Havla prezidentem. Kromě dalšího směřování země tím mohl zároveň vyjádřit svůj vztah k němu. „Coby prezidenta jsem ho vnímal jako velice zodpovědného. Zároveň ale nebyl odtržený od běžného života a dokázal vychutnat i příjemné stránky svého žití,“ vzpomíná bývalý disident, mluvčí Charty 77 a krátce i polistopadový ministr vnitra Tomáš Hradílek z Lipníku nad Bečvou.

„Bylo na něm dobré, že nebyl žádný suchopár, zkostnatělý člověk. Osobnost Václava Havla se nedá zopakovat,“ cítí Hradílek.

O Havlovi se poprvé dozvěděl v polovině 60. let, když coby student Vysoké školy zemědělské v Brně viděl jeho divadelní hru Zahradní slavnost. „Díky tomu jsem narazil poprvé na Václava Havla ne jako občana, ale jako tvůrce,“ ohlíží se za mužem, který by v pondělí oslavil devadesáté narozeniny.

Jejich životní cesty se začaly protínat. Hradílek například v roce 1976 nešel k volbám, což bylo tehdy dost riskantní rozhodnutí. Když se následně z vysílání Hlasu Ameriky dozvěděl o Chartě 77, rozhodl se ji jako jeden z prvních podepsat. Vzápětí přišel o místo v JZD a skončil jako dělník na pile v Lipníku. Jeho postoje to ale nezměnilo.

Havel byl medvídek, říká jeho tajemnice. Kdo mu chce porozumět, musí ho číst

„Dál jsem přicházel nepřímo do styku s Václavem Havlem, protože jsem vydal nějaké texty, které se mu velmi líbily. V polovině 80. let jsem při jednom jednání Charty 77 Václava Havla kontaktoval. Potěšilo mne, že sám, přestože je starší, mi navrhl tykání,“ popisuje.

Přátelství vznikalo, i když byli každý jiný. „Zatímco on byl bohémský typ, já upřednostňoval spíš každodenní zodpovědnost a starostlivost o rodinu a podobně. Když se potom blížil listopad 89, táhli jsme v mnoha věcech jednoznačně za jeden provaz,“ říká Hradílek.

Později se stal také neformálním mluvčím Občanského fóra v bývalém Severomoravském kraji. Měl tak možnost ovlivňovat i podobu Havlova prvního pracovního programu v Ostravě.

„Vycházel vstříc mým návrhům, včetně vzpomenutí jednoho významného chartisty a člověka s výborným životem na Ostravsku Jaromíra Šavrdy. Když Václav Havel 3. ledna 1990 přijel se svým doprovodem, zahájil návštěvu tím, že šel na hřbitov a u Šavrdova hrobu uctil jeho památku,“ dodává ke vzpomínce na spisovatele, jenž v roce 1998 získal od Havla in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.

Následně měl Hradílek s Havlem nezapomenutelný zážitek. „Chtěl sfárat na Paskově. A do toho hlubokého dolu jsem ho doprovázel i já. Nikdy předtím ani potom jsem už do žádného uhelného dolu nesfáral,“ popisuje cestu pod zem na závodě Staříč 2, kde si Havel povídal s havíři.

Krátké nohavice. Přitom za vším byly šle...

Podle pamětníků to bylo neplánované, část výpravy si musela obléknout špinavé fáračky z ranní směny a Havel se měl v úzké sloji plazit i po břiše. Ve Federálním shromáždění setrval Hradílek do voleb v roce 1992.

Jak popsal pro Paměť národa, potom už se věnoval hlavně svému životnímu koníčku: „Život jsem si zařídil podle svého životního snu. Ten byl mít pěstírnu akvarijních rybiček.“

Vztah s Havlem mu ovšem vydržel. „Ačkoli můj život pokračoval poněkud odlišným způsobem, co se politiky týče, do konce jeho života jsem s ním udržoval velice dobré a pevné vztahy,“ říká. V roce 2011 byl Havlovi na pohřbu.

V listopadu 2017 zase Hradílek držel protestní hladovku proti druhé kandidatuře Miloše Zemana na prezidenta. Skončil v nemocnici a hladovku ukončil po 18 dnech po nátlaku rodiny. Dnes říká, že by takový krok již neopakoval.

Transparent Charty jsem fotil já, tvrdí Slovák. Aby ho uchoval, lhal StB

„Nikdy nenastane ideální situace ve společnosti, ostatně to by byla dosti velká nuda. Bez ohledu na to, že se mi některé aspekty nelíbí a chvílemi jsem i zoufalý z celosvětového vývoje, nepropadám depresi a jsem šťastný, že podstatnou část svého života prožívám ve svobodné a demokratické společnosti. Jsem na tomhle světě spokojený,“ těší Tomáše Hradílka.