Robotičtí psi i autonomní vozítka. Armádním polygonem se proháněly drony

Mají pásy, kola, ale i nohy. Z Lipníku nad Bečvou na Přerovsku je nyní dějiště testování pozemních bezosádkových systémů, laicky řečeno dronů. Mezinárodní experimentální cvičení Drone Shield 2026 sem přilákalo více než dvě desítky výrobců, aby české armádě i vojákům dalších států NATO ukázali, kam se posouvá vývoj dálkově řízených vozítek a robotů.

První den patřil prezentacím výrobců, skutečné prověrky se ale technice dostalo přímo v terénu, konkrétně na před několika měsíci otevřeném polygonu NATEP UGV, který spravuje Centrum nasaditelných systémů Agentury komunikačních a informačních systémů Armády České republiky. Třináct překážek různého typu dronům ještě „opepřilo“ deštivé počasí, které trať rozbahnilo.

„Dnes se tady sešlo 24 firem, ať už z České republiky, nebo ze zahraničí. Máme tu zastoupené výrobce z Izraele, Německa, Litvy, Slovenska nebo Polska. Je to opravdu mezinárodní akce,“ popsal za armádu Štěpán Konecký.

Cílem dnešní akce nazvané Industry Day podle něj bylo především ukázat vojákům dostupné technologie a umožnit velitelům, aby si stroje prohlédli a seznámili se s jejich možnostmi.

20 fotografií

Armáda chce získat technické znalosti o tom, co je na trhu k mání a kam výrobci směřují. V příštím roce pak vojáci plánují testování zaměřit na konkrétní scénáře využití a podle nich zvát vhodné firmy. Může jít například o logistiku nebo průzkum.

Podle Koneckého se za poslední roky výrazně změnilo to, co je na bezosádkových prostředcích nejdůležitější. Hlavní technologickou výzvou přestalo být řešení podvozku.

„Dneska už je to spíš o tom mozku, o tom, co je uvnitř a co ta technologie dokáže,“ popsal.

Některé funkce po testech přidají, jiné odeberou

S tím souvisí také autonomie. Stroje nemají být pouze dálkově řízenými vozítky. Postupně mají přebírat část práce, kterou dnes musí vykonávat člověk. Pro českou armádu je to důležité i kvůli její velikosti, u menších států vidí vojáci cestu především v tom, že stroje budou fungovat jako „multiplikátor lidské síly“. Voják pak může místo samotného plnění jednoduchého úkolu řídit a kontrolovat více technologií.

Jak může takové využití vypadat, ukazuje například polská společnost Husarion. Na polygon přivezla malou kolovou platformu vybavenou několika režimy. Jeden z nich umožňuje, aby robot následoval člověka – operátor drží elektronické „vodítko“ a stroj jede za ním. Další varianta pracuje s autonomní navigací, výrobce nabízí také ovládání z pohledu robota pomocí displeje.

Reálné testy pozemních dronů. Lipník se stává „Silicon Valley“ armádní robotiky

„Testujeme s polskou a lotyšskou armádou, abychom naše mobilní roboty upravili pro vojenské použití,“ popsal zástupce společnosti Jakub Delicat. Vojenská varianta dostala například odolnější provedení, několik kamer včetně infračervené nebo jednodušší ovládací prvky.

Zkušenosti z armádního prostředí přitom výrobce vedou nejen k přidávání funkcí, ale také k jejich odebírání. Část elektroniky používané pro diagnostiku civilních robotů podle Delicata není pro vojenské nasazení nezbytná. Jejím odstraněním lze stroj zjednodušit a především zlevnit.

Právě cena bude při širším zavádění dronů zásadní. Konecký upozorňuje, že armáda se musí připravovat na konvenční konflikt, v němž se bude technika ztrácet a ničit. Ne vždy tak dává smysl pořizovat nejdokonalejší dostupný stroj. Armáda proto musí hledat techniku, která splní požadovaný úkol, ale nebude zbytečně „přetechnologizovaná“ a drahá.

Úplná autonomie zatím naráží na limity

Mezi stroji na lipnickém polygonu přitahovaly pozornost také roboti připomínající psy, přičemž některé verze kombinují nohy s koly. Na rovném povrchu mohou jet, zatímco při překonávání překážek využijí končetiny.

„Když jdeme po trávě, hlíně nebo cestě, využívá kola,“ vysvětlil Josef Orenič ze společnosti Smart Informatics.

Rozdíl je především v rychlosti a spotřebě energie. Zatímco čistě kráčející robot se pohybuje rychlostí svižnější lidské chůze, novější varianta může podle Oreniče dosáhnout rychlosti kolem dvaceti kilometrů v hodině a dojezdu zhruba patnáct kilometrů.

Vidí dál, navádí palbu. I to je naše know-how, říká velitel dronového praporu

Právě menší rozměry mohou být výhodou při průzkumu. „Nemusí se na něj posílat třeba jedenapůltunové vozidlo,“ popsal Orenič zájem vojáků. Menší robot se navíc může dostat i do úzkých prostor a nést kamery či další senzory. Jeden z vystavených strojů měl dokonce vlastní malý dron, který lze ovládat ze stejného tabletu.

Úplná autonomie ale zatím naráží na limity. V interiéru je podle Oreniče situace jednodušší, venku musí systém zvládat výrazně proměnlivější prostředí. Jinak se robot orientuje na otevřeném letišti a jinak mezi budovami nebo v ulicích. Před nasazením je proto stále nutné prostředí nakonfigurovat či vytvořit mapu.

Základem je propojení s výrobci a univerzitami

Právě rozdíl mezi drahým robotem pro opakované použití a levným spotřebním prostředkem dnes výrazně ukazuje válka na Ukrajině. Tam se podle Koneckého objevují stroje, u nichž se s dlouhou životností ani nepočítá.

„Jsou to opravdu relativně levné spotřební věci a my v případě konfliktu budeme muset být schopni takové technologie pořizovat a hlavně vyrábět tady u nás v České republice,“ podotkl.

I nebe má svá pravidla. Drony ruší občany, přírodu a taky zburcovaly armádu

V mírových podmínkách ale česká armáda podle něj potřebuje odolnější techniku, na které mohou vojáci dlouhodobě cvičit, testovat ji a získávat zkušenosti.

Česká republika podle zástupců armády ve vývoji nezaostává ani za státy na východním křídle NATO, které kvůli své poloze investují do obrany výrazněji. Silnou stránkou tuzemského prostředí má být zejména propojení armády, výrobců a univerzit. Výzkumníci přinášejí know-how, firmy jej dokážou převést do reálného stroje a vojáci už během vývoje říkají, k čemu jej skutečně potřebují.

Armáda chce klást důraz na koordinovaný postup

Dalším krokem proto nebude jen zkoušení robotů. Armáda chce sladit také své vlastní nároky. „Cílem je včas sjednotit požadavky všech složek armády tak, aby budoucí prostředky byly vzájemně kompatibilní a jejich zavádění probíhalo koordinovaně,“ nastínil Konecký.

Neměla by tak nastat situace, kdy si každý velitel vybere jinou technologii a snaží se ji prosadit samostatně. Cílem je pořizovat kompatibilní prostředky v jednotném systému velení a řízení a postupovat koordinovaně.

Dnešní prezentací techniky Industry Day ještě neskončil. „Hlavní gros celé této akce jsou ještě následující dva dny. Máme tady scénáře, při nichž budeme testovat mobilitu platforem, autonomní funkce nebo funkce ‚follow me‘,“ upozornil Konecký.

Program v Lipníku nad Bečvou je přitom jen jednou částí širšího experimentálního cvičení Drone Shield 2026. To pokračuje ve vojenském újezdu Březina u Vyškova až do konce příštího týdne.

Armáda tam společně se spojenci, odborníky a technologickými společnostmi prakticky ověřuje nové technologie zaměřené zejména na detekci, identifikaci a eliminaci bezpilotních prostředků, jejich vzájemné propojení a využití v podmínkách odpovídajících potřebám současného bojiště. Celkem se cvičení účastní více než 70 výrobců bezpilotních pozemních prostředků z celého světa.