Když se v Liberci stály fronty na texasky. Výstava připomene zlatý věk LVT

Statisíce lidí mířily v létě do města pod Ještědem za jediným cílem. Byly jím Liberecké výstavní trhy (LVT). Na nedostatkové zboží se stály fronty, estrádní program, módní přehlídky či filmy zapůjčené z karlovarského festivalu přitahovaly davy. Na dobu, kdy se Liberec řadil mezi významná veletržní města jako Praha či Lipsko, upozorňuje Severočeské muzeum v Liberci MUZA novou výstavou.

Opakovaně sem přijížděly dobové hvězdy jako Waldemar Matuška, Eva Pilarová či Jiřina Bohdalová. Jedno ze svých prvních vystoupení zde odzpíval v roce 1964 začínající Karel Gott.

Veškerý chod Liberce se několik letních týdnů podřizoval Libereckým výstavním trhům. Ty podle informací kraje navštívilo v roce 1965 rekordních 604 tisíc lidí.

10 fotografií

„Všechny výlohy se proměnily, všechny poutače směřovaly k výstavišti LVT. Všechny instituce – divadla, galerie, muzeum – připravovaly speciální výstavy,“ líčí Petra Štovíčková, jedna z kurátorek výstavy Všechno, co jsme chtěli, jež se věnuje zlaté éře LVT mezi lety 1960 až 1980.

Nabídka vystavujících nedokázala uspokojit obrovskou poptávku zákazníků, kurátor sbírek skla Oldřich Palata vzpomíná na to, jak se stály fronty na texasky (džíny – pozn. red.) ještě předtím, než se vůbec výstavní trhy otevřely veřejnosti. „První den dva to bylo ještě k mání, pak už ne. Jezdilo se sem především na textil,“ líčí. Také aktuální výstava, která připomíná sedmdesát let od novodobé historie LVT, módu akcentuje.

Vedle produkce nejvýznamnějších textilních a oděvních závodů bylo na LVT vystavené také sklo, bižuterie, porcelán či prvky bytové kultury. Na probíhající výstavě proto nechybí ani elektrické kuchyňské přístroje, plastové výrobky pro domácnost, svítidla či nábytek.

Výstavu ocení pamětníci i mladá generace

Byť by se mohlo na první pohled zdát, že cílí hlavně na pamětníky, kteří na trhy chodili a nyní na ně mohou s nostalgií zavzpomínat, další z kurátorek Kristýna Rossmannová věří, že bude exkurz do historie zajímavý i pro mladou generaci.

„Hodně retro trendů a módních vln se stále opakuje nebo čerpá z minulosti, a to i v dnešní době. Exponáty by mohly zaujmout třeba i studenty textilních škol,“ myslí si. „Je to živá učebnice všech materiálů a dobových střihů,“ dodává.

Liberecké výstaviště ožije, z architektonické perly se stane infocentrum

Adéla Mende, taktéž z kurátorského týmu, prozrazuje, že většina vystavených oděvů je ze syntetických materiálů: „Šedesátá a sedmdesátá léta jsou velmi typická rozmanitými umělými materiály. Ty představovaly pokrok.“

V expozici je zastoupena také domácí móda a móda na spaní. V další části výstavy, v depozitáři, je k vidění dobová konfekce, ale i věci, které se standardně šily doma. „Protože mnoho tehdejších žen se chodilo na LVT především inspirovat a doma potom kopírovaly ty trendy a současné střihy,“ připomíná Mende s tím, že textilní sbírka muzea čítá přes 14 tisíc kusů.

Pokračování v pavilonu F

Zpočátku to vypadalo, že výstava nenaplní velkou místnost, proto ji umístili do malého výstavního sálu. Postupně ale začala bobtnat, až textilní část přetekla do zmiňovaného depozitáře.

„Co se nám už do výstavního sálu nevešlo, je téma architektury výstavních pavilonů. Ve spolupráci s Golf Clubem se nám podařilo rozšířit výstavu o toto téma v bývalém pavilonu F architekta Miroslava Masáka, kde pokračování naší výstavy začíná 15. července,“ konstatuje Štovíčková.

Dosud se podle ní nikdo tématem LVT komplexně nezabýval. V archivu muzea se podařilo dohledat velké množství fotografií, které si spolu s autentickými plakáty mohou návštěvníci prohlédnout. „Všechny jsou v reprintu, aby nedošlo k jejich poškození,“ vysvětlila kurátorka.

Areál slavných LVT čeká velká proměna, město ale napřed musí sehnat peníze

Vystavující na LVT měli podle Štovíčkové v minulosti zadání odprezentovat něco, co se další rok dostane na trh. S tím byl ale velký problém, protože spousta firem nedokázala takovému závazku dostát. V důsledku toho přicházely stížnosti od návštěvníků, že buď bylo zboží na LVT málo a nestihli jej koupit všichni, nebo že to, co bylo prezentováno, se napřesrok na trhu neobjevilo.

„Třeba speciálně u porcelánu to bylo tak, že na LVT se dovážely věci, které byly představovány na mezinárodních festivalech a mezinárodních platformách. Ale tady si je vlastně lidé nemohli koupit. Buď až po několika letech, kdy už nebyly trendy, anebo jste si mohli ten porcelán pořídit třeba s nějakou jakostní chybou. Ale všechno vlastně bylo určené na export,“ uzavírá kurátorka Štovíčková. Že byla situace se sklem obdobná, respektive ještě horší, přitakává také Oldřich Palata.

Výstava Všechno, co jsme chtěli, potrvá do 8. listopadu.