Sedm let usilovné práce na karetní hře. A na svět přišli Žrouti

Když letos poprvé otevřel balení s hotovou karetní hrou Žrouti, měl za sebou sedm let práce. Během nich liberecký designér a nápadolog Ondřej Musil hru několikrát přepracoval a hledal vydavatele. Jednou už to vypadalo, že je hotovo, ale pak tehdejší vydavatel těsně před výrobou skončil.

Sedm let jste vyvíjel karetní hru. Co člověka udrží tak dlouho u jednoho nápadu?
Živím se jako grafický designér už pomalu 20 let. A už odmala jsem si oblíbil žolíkové karty. Považuju to za opravdu největší zlato. Šachy s námi byly dlouhou historii, ale ty žolíkové karty jsou, myslím, geniální rodinná zábava. A nějakou dobu zpátky, když se mi narodila první dcera, jsem si navrhl vlastní prší karty, které jsem s ní začal hrát. Ty karty vidělo pár kamarádů a oni si o karty řekli také. A najednou se jich vyrobilo asi 200 kusů. Teď jsou různě rozeseté po světě. Chtěl jsem standardní karty udělat nějakou originálnější formou, nějak je předělat.

Testoval jste hru Žrouti s dětmi. Říkaly vám své připomínky k té hře?
Mám dvě dcery, jsou hodně soutěživé a hravé, nerady prohrávají, ale zase je na nich krásné to, že vnímají spoustu těch klíčových věcí. Třeba při vymýšlení her s nimi opravdu zkouším všechno. Přemýšlejí nad tím se mnou a dávají mi šikovné nápady. U Žroutů těch rad nebylo málo.

Primárně jsme se ale spíš radili, co tam mám dát za druhy jídel. Hra se skládá z karet, na kterých jsou různé dobroty, ať už to je třeba dort, pizza, meloun, čokoláda a podobně. A pak tam jsou karty Žroutů, ve finální podobě jsou to takové roztomiloučké nenažrané chlupaté potvory. Ale v původní verzi to byli takoví obtloustlí pupkáči, kteří mi přišli vtipní, ale holky mi řekly, že to není úplně ono. A tak jsem vymýšlel něco lepšího. Beru to od nich jako skvělou zpětnou vazbu.

V práci řeší kvantové experimenty, ve volném čase však vědec vyvíjí karetní hry

Jak dlouho vám celá výroba trvala?
Než se našel finální vydavatel, který do toho šel se mnou, tak to bylo sedm let. Trvalo to. Pak už to ale bylo poměrně rychlé, od dokončení krabičky po zahájení výroby uběhly asi jen tři měsíce. Pak ještě nějakou chvilku trvalo, než se to všechno sbalilo, karet je ve hře skoro 200, takže ona i ta kompletace zabrala nějaký ten čas.

Je hra jen pro děti?
Užijou si ji dost i dospěláci. Hodně her narazí na to, že se to dospělým s dětmi hrát moc nechce. To mi vždycky přišlo hrozně líto. V dnešní době i hry, které se tváří, že jsou pro děti, tak jsou nějakým způsobem zbytečně složité. Neříkám, že to je vždy špatně, někoho to určitě může bavit, ale já jsem si říkal, že chci udělat něco, co bude jenom o čiré zábavě, nebude tam nic komplikovaného a bude to jednoduché. Žrouty pochopí každý během prvního odehraného kola. A baví to celou rodinu. Takový byl můj cíl a myslím si, že se to u Žroutů povedlo. Lidé se mi ozývají, že je to baví, že si karty vzali i dospěláci a hrajou to zase večer u piva nebo u vína.

A co se v té hře dělá?
Je to rychlá rodinná karetní hra plná kradení a škodolibé radosti. Hráči sbírají sady jídel, tvoří z nich hromádky a zároveň se snaží soupeřům vyfouknout jejich úlovky přímo z talíře i s pomocí Žroutů. V balení, které se dělalo na míru Žroutům jsou nejen karty, ale dokonce i příběh o Království Žroutů.

Co bylo při vydávání hry nejtěžší?
Zorientovat se v tom, jak vůbec funguje vydávání deskových her. Když jste neznámý autor, je to podobné jako s první knihou. Oslovíte vydavatelství a buď se nikdo neozve, nebo vám řeknou, že se musí poradit, případně by se za půl roku ozvali. Tenkrát jsem byl hrozně nedočkavý, tak jsem řekl, že si to vydám někde jinde. A doufal jsem, že se mi ozve někdo, kdo to udělá během měsíce. A samozřejmě to tak nedopadlo. Nikdo se mi potom už neozval, tak jsem to nechal v šuplíku.

Ale dál jsem na hře pracoval ladil ilustrace, pravidla. Oslovil jsem pak pražské vydavatelství 4 Kavky. Hru jsme si společně zahráli a oni se prakticky hned rozhodli, že ji vydají. Už jsme společně chystali tisk, když mi zavolali, že končí. Po poslední uzávěrce zjistili, že jejich originální japonské hry, které u nás distribuovali, začali kupovat lidé na Temu, které nabízelo jejich falzifikáty. Byla to obrovská škoda, ale i tak mi hrozně pomohli.

Chceme dostat děti od počítačů, říká vývojář deskových a karetních her

Jak?
Alice Kavková mi poradila, jak by měla vypadat správně pravidla, jestli to dává hlavu a patu. Když jsem jí ukazoval finální podobu karet, tak říkala, co se jí na tom líbí, a co by chtělo třeba upravit, změnit. Protože ona sama vydávala několik her a v rámci byznysu se vyzná – v těch hrách, ale i ve všem, co k tomu patří. Zná se osobně se spoustou vydavatelů i autorů. A její manžel Martin Kavka založil portál Čeština 2.0, oba jsou podnikaví a v tomhle směru mi dávali velkou podporu. Výhledově budu chystat možná v Praze nebo v Liberci takový malý soukromý křest Žroutů a budou u toho.

Nakonec jste vydavatelství našel. Kdo Žrouty tedy vydal?
Nakonec jsem se rozhodl to ještě nabídnout jednomu vydavatelství, které se specializuje vyloženě jenom na hrací karty. Jsou z Olomouce a mají takové logo s koníčkem – Hrací Karty 1884. Myslím, že většina lidí jedny nebo dvoje karty od nich doma určitě bude mít. Dělají i často různá pexesa, černé Petry a podobně. Jsou jedněmi z nejstarších výrobců karet u nás. Ukázal jsem jim Žrouty a jim se to hned zalíbilo. Okamžitě jsme si plácli a pak to šlo ráz na ráz. A rovnou mi řekli: „My toho vyrobíme dva tisíce kusů. Nám se to líbí, věříme tomu.“

4 fotografie

Kde lidé mohou hru najít?
V tuto chvíli jsou zatím dostupné na několika e-shopech, třeba na Planetě her. Budu rád, když se je pak povede dostat i přes tu velkoobchodní, respektive distribuční síť, třeba do kamenných obchodů, ať už se jedná o nějaké hračkářství nebo i knihkupectví. Ale to je jednání na delší čas, takže to chvilku potrvá. Doufám, že i třeba tady v Liberci se mi povede někoho přesvědčit. Je tady několik míst, kde jsou zaměření na deskové hry, tak se tam chystám podívat a zeptat se. Ale v tuhle chvíli určitě není problém sehnat Žrouty na internetu.

Jaký je rozdíl mezi tvorbou a mezi prodejem hry?
Dramatický. Nejsem asi úplně extra šikovný obchodník, spíš nešikovný obchodník, řekl bych. Ale ve tvorbě jako takové jde jenom o to, abyste vytvořili něco, co funguje a dává smysl. U prodeje je důležité, aby si to někdo koupil. Když někomu něco nabízíte, musíte tomu věřit. V tomhle směru dává prodejcům větší smysl prodávat něco, co i sami považují za dobrou věc. Myslím si, že nám se to u Žroutů daří, ale jde to pomalu. Uvidíme, jak to půjde dál, až budou lidé zkušenosti se hrou sdílet sami mezi sebou.

Šel byste do toho znovu?
Určitě. Akorát bych stavěl na zkušenostech, které jsem cestou získal. Aplikuju to na další věci, které vymýšlím. Člověk může mít spoustu nápadů a drtivá většina z nich na začátku vypadá krásně, ale pak člověk zjistí, že to je vlastně volovina, která nefunguje. To taky ještě pořád neznamená, že když se urodí dobrá věc, že to ve finále dopadne. Protože třeba věnujete půl roku nějaké hře a pořád si nejste jistý, jestli je úplně dobrá. Pak ji necháte uležet, což se úplně běžně stává, na rok až dva další, a pak teprve se k ní vrátíte, protože dostanete nějaký jiný nápad nebo inspiraci, jak ji vylepšit.

I dospěláci si potřebují hrát. Uvolníte hlavu, povzbudíte mozek

Jaká je vlastně šance českých autorů, výrobců, designérů se na trhu prosadit?
Je to paradox. My jako Češi máme velmi kvalitní a světově známé autory deskových her. Máme i mnoho vydavatelství na to, jak jsme malá plocha, vydává se u nás zhruba 300 autorských českých her ročně, což je docela dost. Je to od malých karet až po velké deskové hry. Ale máme tady opravdu skvělé autory i historicky, ať už to je třeba Vladimír Chvátil, který dělal Krycí jména nebo potom Tomáš Holek, který dělal SETI nebo Galileo Galilei a další spousta her, které vyhrávají a jsou světově oceněné. Kvalitních autorů je tady opravdu hodně.

Cítíte vzájemnou podporu od dalších vydavatelů a autorů?
Obrovskou. Až mě to překvapilo. Ono není snadné přijít s něčím funkčním a dotáhnout to do finální fáze. A lidi z branže to vědí. Lidi často narazí v té nedostatečné přípravě, což se stalo mně na začátku. Neměl jsem všechno dotažené.

Nejlíp to funguje, když se potom nebojíte a jdete na nějaké deskoherní akce, kde vydavatelé sami prezentují hry a hned odhadnou, zda je ten nový nápad dobrý, nebo ještě potřebuje upravit. Podpora od dalších autorů tam je také, ale musí to být dotažené a člověk se nesmí bát ji ukázat, ale ne úplně s nosem nahoru, ale spíš s pokorou si jít pro tu zpětnou vazbu. A když ji člověk dostane, tak s ní zkusit pracovat dál.

Kterou z her si rád zahrajete, máte nějakou oblíbenou od dětství?
Těch her tenkrát nebylo tolik, u mě jednoznačně vyhrávají a budou vždycky vyhrávat žolíkové karty, ale nebudu logicky říkat Žrouty, protože ti mě baví a jsou moji. Myslím si, že v České republice vzniká i spousta krásných českých kvalitních her. A jedna z nich je třeba Ztracený ostrov Arnak, to je krásná hra i po vizuální stránce a hezky se hraje i s dětmi. Není to úplně záškodnická hra, ale je sofistikovaná, zkrátka veliká krabice se spoustu krásných komponentů. Dělali ji také Češi.

Měl jste příležitost se s některými autory setkat?
Zatím jsem se s mnoha autory nesetkal, ale Žrouti mi trošičku otevírají dveře na tyhle deskoherní akce. Na některé už jsem byl pozvaný, takže se moc těším, až se s nimi seznámím. Doufám, že komunita bude taková, jak na mě působí, tedy velmi přátelská.