Mačky z K2 i upravené bačkory. Výstava vtahuje do expedic horolezce Rakoncaje

Překonat posledních padesát metrů k osmitisícovému vrcholu trvalo horolezcům tři dny. Prvovýstupem jižní stěnou dosáhla československá expedice vrcholu Lhoce Šar (8 383 m n. m.) v pondělí 21. května 1984. Na výpravě v Nepálu nechyběl ani Turnovan Josef Rakoncaj, jemuž je věnovaná putovní výstava Rakoncaj: Měl jsem kliku, která právě probíhá v Krajské vědecké knihovně v Liberci.

Návštěvníci si mohou prohlédnout mačky, které použil při výstupu na nebezpečím proslulou horu K2 nebo bačkory, které si podomácku upravil na pískovcové lezečky. Nechybí ani fotografie, které pořídil během svých četných dobrodružství.

„Nad těmi jeho fotkami jsme strávili také mraky času. Do knížek si vždycky přál dostat velmi kvalitní a mnohdy i nekvalitní fotky. Ale říkal mi – já ji tam chci, protože vím, odkud je, a to je věc, kterou nikdo nemá,“ vzpomínal na vernisáži v Liberci publicista a spoluautor knih o Rakoncajovi Miloň Jasanský.

19 fotografií

Na kontě má Rakoncaj přes tři desítky expedic, během nichž vystoupal na vrcholy velehor téměř všech kontinentů. Osmitisícovky pokořil bez umělého kyslíku, v jeho batohu naopak nesměl chybět fotoaparát, kamera a diktafon.

Své ojedinělé zážitky přiblížil veřejnosti prostřednictvím šesti publikací. Poslední z nich nese stejný název jako výstava, kterou původně v dubnu k Rakoncajovým 75. narozeninám připravilo městské muzeum v jeho rodném Dvoře Králové nad Labem.

Místo rukavic přešité kuchyňské chňapky. I tak se zdolávaly vrcholy skal

„Bylo několik slov, která Joska chtěl do titulu té knihy dostat. Vždycky jsme s titulem bojovali,“ přiznal Jasanský, který nadnesl nápad s klikou. „A Joska říká – člověče, měl jsem z pr…e kliku,“ popsal publicista, kterému se titul se sprostým slovem líbil. Narazili však na nesouhlas některých vydavatelství a zejména obchodníků, podle kterých by se taková kniha mohla hůře prodávat. Nadto si nedovedli představit, jak by o titulu referovali v rozhlase či televizi.

„Bojovali jsme o to slovíčko, že ho dáme nahoru a ne tak tučně. Ani to neprošlo, proto zůstalo jenom u Měl jsem kliku,“ konstatoval Jasanský. Skutečnost, že se Rakoncaj dožil dnešního věku navzdory cestám, které uskutečnil – ať už v Himálaji nebo jinde – a že se vrátil domů, podle něj o jisté klice svědčí.

Rakoncaj ovlivnil Holečka

Horolezec Marek Holeček na vernisáži vzpomínal před zraky plného sálu na to, jak Josef Rakoncaj ovlivnil jeho život. Své první výpravy podnikal prostřednictvím stránek knih, které dali Rakoncaj s Jasanským dohromady.

Vernisáž výstavy (zleva na židli Marek Holeček, Lucie Rosová, Miloň Jasanský)

„Bylo to moje okno do toho světa. Nevěděl jsem, jestli se k němu budu moct někdy přiblížit. Jenom třeba jednou, malinko se dotknout toho stínu,“ vyprávěl Holeček. V takových chvílích si začal tvořit své vlastní příběhy, které mohl později proměnit ve skutečnost.

„Já jsem měl daleko lepší podmínky, které nám otevřela okna svobody. Užívejme si je.“ Rakoncaj pro něj byl jedním ze symbolů, legenda z masa a kostí, která mu nabídla možnost jít za svými sny.

Dárek k jubileu

Výstava je podle Rakoncajovy dcery Lucie Rosové její dárek k otcovu jubileu. S myšlenkou na uspořádání se na rodinu věhlasného horolezce obrátila ředitelka muzea ve Dvoře Králové.

„Když nás oslovila, tak první, co na to taťka řekl, bylo, že na to prdí. On to řekl tedy trošku jinak – kdo ho zná, tak ví,“ výmluvně pokrčila rameny směrem ke smějícímu se publiku ve švech praskajícího sálu, kde sedělo i mnoho horolezců.

Na Everestu mě před lavinou varoval šestý smysl, vzpomíná horolezec Rakoncaj

Bylo jí velmi líto obrazů, které měli doma, respektive toho, že by je nevystavili. Ponořila se proto do otcova archivu a začala hledat vhodné fotky i předměty, které si zasloužily místo ve vitrínách.

„Pro mě to byla další výzva – jít do tátova archivu, který není úplně srovnaný, není zdigitalizovaný,“ přiznala Rosová. Bádání po diapozitivech a dokumentech, z nichž mnohé jsou nyní vystavené, přirovnala k archeologickému průzkumu. „Uvidíte tu třeba mačky z K2, cepín či péřovku.“

Stěhování mu změnilo život

S rodiči, mladší sestrou a starším bratrem se Josef Rakoncaj v roce 1960 přestěhoval do Turnova. Právě zdejší pískovcové skály formovaly jeho vztah k horám. Začínal lézt v Českém ráji – ve Skaláku, v Klokočských či Suchých skalách. Vybavení si vyráběl sám, zkušenosti získával pozorováním a metodou pokusu a omylu.

Mezi první velké úspěchy v Himálaji počítá prvovýstup severní stěnou Kalanky (6 931 m) v roce 1977. Další náročné výpravy nad mraky následovaly.

„Nouzový bivak pouhých 50 metrů pod vrcholem K2 patří k nejdramatičtějším okamžikům jeho kariéry,“ upozorňuje výstava. Té se Josef Rakoncaj osobně kvůli zdravotnímu stavu nezúčastnil, do jeho vzpomínek se však mohou návštěvníci ponořit ve 2. patře knihovny až do 24. září.