Hodnoty, jež platí, říká režisér Khek o Steinbeckovi. Ubu bude aktuální

Umělecký šéf hradeckého Klicperova divadla, režisér Pavel Khek, přibližuje dramaturgii 141. sezony. Začíná Steinbeckovou klasikou, inscenace o Myších a lidech má premiéru v sobotu 17. října v 19:00. Láká ho také Jarryho obludný Král Ubu, jehož premiéra se plánuje na duben příštího roku.

„Stojí za to divákům připomenout, že existují určité hodnoty, které platily, platí a budou platit, ať už bude vládnout kdokoliv. A já tyto hodnoty v tom Steinbeckovi našel,“ říká režisér Pavel Khek k první premiéře sezony.

Rád bych se s vámi ohlédl. Věřil jste od počátku v úspěch Slučitelných dílů?
Jsou v životě okamžiky, kdy se máte nechat vést intuicí. První schůzky s Tomášem Rálišem mi napověděly, že on je budoucnost českého divadla. A když mi pak poslal první verzi textu, jel jsem se podívat do severozápadních Čech na místo, kde se ta story odehrává, a tam mi to všecko secvaklo. On opravdu napsal skvělou, pravdivou hru – antickou tragédii z učňáku. Od té chvíle jsem nepochyboval.

Nebyl to risk?
U divadla se říká, a platí to i v životě, že naší jedinou jistotou je nejistota. Nikdy nevíte, zda se inscenace podaří. A spoustu rozhodnutí musí člověk udělat právě na základě intuice, pocitu, a to znamená jistou míru rizika. Na druhou stranu my nejsme doktoři, my si risk musíme občas dovolit, risk je rajc.

26 fotografií

Jak jste si coby divák užil Cyrana?
Já ho v Hradci nerežíroval, poněvadž jsem ho režíroval asi před 10 lety jinde a nevěděl jsem, jak to udělat jinak, nově, neotřele – opakovat minulý mustr se nevyplácí. Naštěstí režisér Patrik Lančarič to věděl.

Hip hop a klasika, jde to dohromady?
A jak! Věřte, že kdyby žil Rostand v 21. století, napsal by to jako hiphopový muzikál. To, co dnes považujeme za klasiku, mělo v době svého vzniku provokovat, a ta jistá míra provokativnosti je i v klicperáckým Cyranovi.

Naplnil vaše představy hradecký návrat režisérky Daniely Špinar s Portrétem dámy?
U Daniely je pro mě podstatné, že její nároky na herecký soubor jsou veliké, což se potvrdilo. Je myslím evidentní, že soubor obstál a že v rolích v Portrétu dámy můžete naše herce vidět v nečekaných polohách, že museli vystoupit ze svých komfortních zón.

Romanťárna, ale i depka, říká o své nové divadelní hře režisérka Daniela Špinar

A co říkáte autorským počinům členů hereckého souboru, třeba Kabaretu Königgrätz v režii Petra Kulta a Tomáše Čapka?
To je programová věc, kterou nelze moc naordinovat, ale lze zažehnout jiskru a umožnit vznik těmto věcem. Já vždycky chtěl, aby měl Klicperák dramaturgickou linku – autorskou. Umím dobře upravovat, adaptovat, ale na to autorství od A do Z moc nejsem. To však nevadí, když máte v souboru Petra Kulta a režiséry, kteří umí napsat a zrežírovat vlastní hru, jako jsou Dianiška či Ráliš.

Musím se vás zeptat i na vaši inscenaci, poctu Zuzaně Navarové ... a pak usnu a vstanu? Co říkáte tomu, že se z toho stal hit nejen v Hradci Králové?
Jedním slovem? Radost! Ani ne tak kvůli tomu, že je to vyprodané, ale kvůli té Zuzaně Navarové. Je jasné že její písně, texty a její příběh má co říct i 20 let po jejím odchodu.

RECENZE: Strhující pocta písničkářce Zuzaně Navarové žije hlavně její muzikou

Je něco, co vás zklamalo?
O politické situaci v této zemi si popovídáme až po volbách, jo (rozhovor vznikl na přelomu září a října, pozn. red.)?

Dobře. Máte za sebou vyrovnanou sezonu, co čekáte od té nové? Nové režisérské osobnosti?
Chci v Hradci vytvořit silnou skupinu režisérů nebo režisérek, kteří se sem rádi vrací, ale už znají soubor, podmínky, publikum. A tuto skupinu je potřeba vždy oživit někým novým a taky někým mladým. Takže ten nový je Jaroslav Slánský, jehož doménou jsou právě muzikály a pro Klicperák připravuje Prázdniny v Římě. Tím mladým bude Eliáš Gaydečka, jehož práci sledujeme, jeho způsob práce je něco, co musí naši herci zažít.

Ubu, Steinbeck, Don Quijote. Klicperovo divadlo sáhne po silných příbězích

Otvíráte sezonu „svým“ Steinbeckem. Proč jste sáhl po mnohokrát inscenovaných Myších a lidech?
Miloš Forman by vám odpověděl, že režisér potřebuje hlavně dobrou story, a toto je sakra dobrý příběh. Režisér v dobách společensky těhotných má dvě možnosti: buď udělat něco extra aktuálního, a to si já užiju v Králi Ubu, nebo vlastně divákům připomenout, že existují určité hodnoty, které platily, platí a budou platit, ať už bude vládnout kdokoliv. A já tyto hodnoty v tom Steinbeckovi našel. Taky chci udělat inscenaci, kde nebudou projekce, mluvení na porty, světelné efekty – možná to bude trochu „oldschool“ divadlo, ale v popředí Steinbeckova příběhu stojí člověk, herec, situace, partneřina a na to klademe důraz.

Už jste zmínil Jarryho Krále Ubu...
Je načase vyřídit si účty s českou politickou scénou. Odleva doprava. Já myslím, že hlouposti, populismu, lží a kašpárkovství je už prostě moc. A Jarry to demaskuje. A my budeme taky, na nikom nezůstane nit suchá včetně nás samotných. Víte, asi se shodneme, že Alfréd Jarry měl olbřímí fantazii, ale ani ve snu ho nenapadlo, že to, co napsal jako absurdní hyperbolu, se za sto let bude v Evropě odehrávat v reálu. Nekompetence, která opravňuje k funkci, dluhy vydávané za investice, hulvátství coby frajeřina. Jarry se z hrobu hlasitě směje a připíjí nám absintem – neboť jeho Ubu se rozmnožil a vládne světu. Divadlo jako určitý typ média to musí reflektovat! Nebo se tomu alespoň vysmát.

A co adaptace úspěšné knihy Jiřího Hájíčka Zloději zelených koní?
Česká literatura je jedna z našich nejdůležitější dramaturgických linií. Máme povinnost o českou literaturu „pečovat“, což v našem případě znamená převádět ji na jeviště. A ten román je zvláštně skvělý, nebo skvěle zvláštní. Takový, jako jsou vltavíny, o které v příběhu jde. Až proti světlu vám vltavín ukáže svou nádheru. Moc se na to těšíme.

Hana podle Mornštajnové se vrací na hradecké jeviště, zájem je opět velký

Po letech se vrací někdejší umělecký šéf David Drábek s vlastní verzí Dona Quijota. Máte představu, co s tím osobitý autor a režisér provede?
Jo, kdybych tak věděl, u Davida člověk nikdy neví... Teď trochu přeháním, jsem u těch příprav vzdáleně přítomen. My s Davidem dlouho hledali titul a na jedné schůzce to do sebe zaklaplo a bylo jasno. David hned po té schůzce začal psát. A když se nad tím zamyslíte, kdo jiný by měl dělat Quijota než Drábek. On je snílek, dítě, rytíř. A mlýny okolo nás melou a je potřeba tasit zbraň, i když se to vyhrát nedá. Snad mohu prozradit, že náš stárnoucí rytíř smutné postavy nakazí svým „donquijotstvím“ celou novou generaci. Kéž by se tak stalo nejen na divadle.

Hradecký soubor vždy výborně zpíval i muzicíroval, to byl důvod pro klasické Prázdniny v Římě s muzikou Cole Portera?
Tady si dovolím jednu historku z porady s naší ředitelkou: my jí nabízeli poslední titul sezony v žánru činoherní komedie, ale všichni jsme cítili, že to není ono. A Eva Mikulková pronesla: A co něco hudebního, nějaký muzikál? A my: To ale bude drahý! A ona na to: Když to bude úspěšný, tak oukej. Uznejte sám, že taková nabídka se nemůže nevyužít, takže jsme rychle hledali muzikál, který není zas tak drahý jako ty broadwayské, který obsadíme a uzpíváme, a teď už ho máme. Mně ten film kdysi dávno učaroval. Mimochodem ten příběh má v sobě i mnoho současného.

Uzavřete populární Prašinu jako trilogii?
Poptávka je obrovská, ale odpověď na tuto otázku je pod přísným embargem, nesmím ani naznačovat.

Parta, která zachraňuje svět. Prašina má v Hradci světovou premiéru

V čem je podle vás Klicperovo divadlo jedinečné?
Jasně, mohl bych povídat o tom, že se zde vždy dařilo dobrým režisérům, a to je snad pravda i dnes. Také se o Klicperáku hovořilo jako o odvážném divadle v rámci českých oblastních divadel a i to snad platí. Ona se doba trochu změnila a já bych si přál, aby se o nás víc psalo v odborném tisku, jenže v jakém, když skoro nic nevychází. A divadla se dnes dělí na ta, kam chodí diváci a mají vyprodáno, jenže těm se kritici spíš vysmívají, a potom na divadla, která mají sice dobré recenze, ale zase tam nechodí moc diváků a počet repríz jednotlivých inscenací je absurdně nízký.

A Hradec?
Myslím, že my jsme jedineční tím, že stojíme přesně uprostřed – že máme plné hlediště, aniž bychom se divákům jakkoliv podbízeli. A taky je zde skvělý soubor, namixovaný zkušeností a říznutý mládím. V souboru je nyní 8 herců nebo hereček pod 30 let, a každý z nich je talentovaný – pokud zde vydrží, naberou ještě trochu zkušeností a sebevědomí, tak to bude teprve jízda.