Broumov obnovil kavárnu Herzog, fotograf-kavárník jí vtiskl vídeňský punc

Jan Záliš se po třiceti letech vrátil k profesi kuchaře-číšníka, vede Café...
Jan Záliš se po třiceti letech vrátil k profesi kuchaře-číšníka, vede Café...
Foto: Martin Veselý, MAFRA

Proslul výtečnými fotografiemi barokních kostelů na Broumovsku, letos se však Jan Záliš po třiceti letech naplno vrátil k původní profesi kuchaře-číšníka. Pátým měsícem provozuje Café Herzog. Kdysi slavnou kavárnu, vybudovanou někdejšími německými usedlíky, nedávno nechalo restaurovat město Broumov.

Zlaté lžičky, nablýskané sklenice, káva mnoha podob. Na stěně se vyjímá čtyřmetrový Triumf Ariadny od broumovského malíře Adolfa Tinzmanna ml., na nějž se tu dívali už hosté před sto lety. Kavárna Café Herzog, která na náměstí v Broumově působila určitě už v roce 1898, je zpět.

S hotelem tu byla skoro padesát let, jenže po znárodnění ji vystřídala lidová škola umění, děti se v ní učily do roku 2000. Pak tu bylo pusto.

Celkovou opravu Broumov chystal od roku 2015, mluvili do ní památkáři. Restaurátoři a místní firmy na ní pracovali poslední čtyři roky. Město za renovaci vydalo 13 milionů korun a do výsledné podoby zčásti promlouval i kavárník, který uspěl už dříve ve výběrovém řízení coby nájemce.

Když dům zní různou řečí. Manželé opravují faru v pohraničí a zvou za uměním

„Snažíme se o lokální produkty a podobně to bylo s interiérem. Máme tu ručně vyráběný lustr od Preciosy z českého křišťálu, sedačku od Polstrinu, židličky Ton a restaurovaný stolek i starožitná křesílka od Halabaly s novou anglickou potahovou látkou. Stoly jsou s italským mramorem, nechtěli jsme ale čínské nožičky, jaké jsou v řadě pražských kaváren. My jsme si dali práci, aby se sem vše hodilo,“ rozhlíží se padesátiletý Jan Záliš.

Upozorňuje i na obložení baru ručně vyráběnou tureckou keramikou nebo na pult z kamene s povrchem speciálně upraveným ledrováním, jež připomíná kůži.

Otevřeli jste kvůli zpoždění stavby až v červenci. Jak se vydařilo léto?
Počítal jsem, že se staneme novým turistickým místem, ale mým cílem bylo oslovit i místní, aby si vyšli a dali něco dobrého. To se daří, i když bychom potřebovali, aby tu bylo plno pořád, protože náklady jsou neúprosné. Největší fenomén ale je, že ženy sem chodí svátečně oblečené. Je to pro ně zážitek, s tím jsme nepočítali. V létě jsme mívali narváno, teď je dopoledne v týdnu klidněji, po obědě se to naplní.

Město Broumov pod dohledem památkářů nechalo kavárnu renovovat za 13 milionů...

Jak lidé přijali vyšší ceny?
Vy je vnímáte jako vyšší, ale já nevím... Kdo v oboru pracuje dlouho, zvyšuje ceny, až když musí. Našel jsem si staré ceníky z jiné kavárny ve městě, když začínali, tehdy měli poloviční. Investice se nám bude vracet dlouho a já potřebuji, abychom se uživili. Mám nájem u města, energie, vodu a další platby.

Někteří vám vytýkají, že nemáte delší otvírací dobu.
Jsme kavárna rodinného typu, máme otevřeno šest dnů ze sedmi, do října to bylo od pondělí do soboty, od listopadu to je od úterý do neděle. Na sezonu to nebylo úplně ideální, ale s našimi zaměstnanci nebo brigádníky bychom víc nepokryli. Otvíráme v 9, zavíráme v 17 a v neděli v 15 hodin. Moje oblíbená pražská kavárna Louvre má otevřeno do půlnoci, ale to je jiná sorta. Kavárny v regionu mají otevřeno podobně jako my. Hodně lidí si chválí naše koláče, buchty a dortíky, ale uvědomte si, že to vše vyrábíme tady, nenakupujeme to. Každý den jsme tu v 5 hodin ráno, i v den, kdy máme zavřeno, ale už se připravujeme na další. Navečer vše uklidíme a ráno nanovo. Jsme tu třináct čtrnáct hodin denně v zápřahu.

Jak to zvládáte?
V padesáti jsem začal obsluhovat, přitom naposledy jsem to dělal v 18 nebo 20 letech, kdy jsem byl v oboru. Manželka s kolegyní tu od rána škvíří a pečou všechny koláče a štrúdly. Vše je čerstvé. Nakupujeme pouze raw dorty značky Karawba, což je od Broumovačky, která se odstěhovala do Prahy.

Neuvažujete o změně otvírací doby?
Výhledově chceme upravit pracovní dobu tak, že bychom měli otevřeno od středy do neděle, některé dny déle. Teď posilujeme o jednu paní do kuchyně. Nemůžu vše udělat hned, nabrat zaměstnance a nemít na ně peníze. V přízemí ještě provozuji obchod s fotopotřebami, o který se také zčásti starám.

Jak moc je provozování podniku náročné?
Lidé si to neuvědomují. V září jsme si vzali dva týdny volna, protože jsme dva a půl měsíce pracovali bez přestávky. Náročné byly i přípravy několik let dopředu, kdy jsme se domlouvali s městem. Poděkování patří městu, že prostory nechalo renovovat. V Broumově není jednoduché podnikat, nedostal jsem na to peníze z rodinné firmy, musel jsme si na to vydělat. Počítal jsem s vlastní investicí kolem 2,5 milionu, ale nakonec je to dvojnásobek.

Jaká byla spolupráce s městem?
Investice města byla veliká, musel se restaurovat zubožený prostor. V roce 1898 sloučili dva domy, nahoře majitelé vybudovali hotel a kavárnu, dole prodejnu. Do roku 1945 to běželo, poté tu tři roky byl nucený správce, pak lidová škola umění a základní umělecká škola. Potom to bylo dvacet let prázdné, tak co chcete? Komplikace se tu objevovaly. Když se začalo dělat zázemí a toalety, začala se sypat stěna, někde se také probořily schody. Tamhle, kde jsou vidět hlavice lvů, byla zakopaná kamna. Bylo toho hodně, ale vše se vyřešilo ke spokojenosti obou stran a myslím, že k dobru věci. Tím děkuji i Broumovu za trpělivost.

Co v kavárně hradilo město?
Hrubou stavbu a součásti pevně spjaté s domem, také osvětlení. Vyjednal jsem u Preciosy výraznou slevu a firma to pojala jako předváděcí místo. Mnohý návštěvník bývá překvapen právě lustrem, lidé často zmiňují hrdost na sklářskou značku čili i já cítím, že je to dobře. Podlaha je nová, jen ve výklenku byl kousek původní. Nové je i obložení místnosti. Restaurovaly se sádrové prvky a ozdoby z papírmaše a sádry, stojí za tím parta kolem Lukáše Nývlta a Jana Myšky. Benátská zrcadla se pouze čistila. Obrovský obraz ze zdi restaurovali Čádovi.

S architektkou Janou Ticháčkovou jsme hodně dbali, aby byl interiér doladěný. Snažili jsme se poskládat věci, aby tu dávaly smysl, třeba už od pěkných nádob na víno.

V někdejší kavárně sídlila naposledy broumovská umělecká škola, pozůstatkem byl stupínek.

Dělal jste si průzkum kaváren?
Jasně, mám to v mobilu, dělal jsem si hvězdičky, kde jsem byl, bylo to náročné. Top je Café Louvre na Národní třídě, chtěli jsme podobně světlý interiér. Na Mírovém náměstí je Antonínovo pekařství, ale tam mám výhrady k sezení. Přáli jsme si také světlý interiér, ale na základě rozborů památkářů barevnost se ubírala jinou cestou.

Čím chcete zaujmout?
Zkoušíme novinky, třeba italskou limonádu nebo shake, který jsem si dával vždycky v Holandsku. Chystáme například pečené čaje do speciálních hrníčků. Nyní jsme spustili nabídku speciálních vídeňských káv.

22. listopadu 2026

Jak vybíráte kávu?
Řešil jsem to dlouho. Zjistil jsem, že v Česku je 3 tisíce pražíren, to je mazec. Každá má výrobní řady, tedy třeba 15 druhů. Není vůbec jednoduché vybrat něco, co bude chutnat valné většině, nebavím se o speciálech. Jsou ale nějaké střípky, které do sebe nakonec zapadly tím, jak se vše dlouho táhlo.

Herzog bývala kavárna vídeňského stylu. Jak uvádí společnost Meinl, podávání kávy vídeňským stylem je na tácku s vodičkou, používají se určité typy kávy. Pražská kavárna Louvre, karlovarský Pupp, Sacher ve Vídni a Herzog v Broumově (smích) všude je stejný typ podávání kávy. Právě Meinl byl na přelomu století jeden z mála tehdejších dodavatelů. Dnes má několik řad, dělí se i podle typů pražení. Myslím, že jsme vybrali dobře, protože lidé kávu často chválí.

Máte k tomu patřičný kávovar?
Do kávovaru jsme investovali 400 tisíc korun, aby byl dobrý s kvalitním mlýnkem. Štěstí jsme měli i na brigádnici, která je mladá, ale kávu dělá dlouho. Namele se určená gramáž, záleží na upěchování, jde i o cit a k tomu je profistroj. Na kávovar, mlýnek a konvektomat jsme získali dotaci 250 tisíc od místní akční skupiny Broumovsko a Státního zemědělského a intervenčního fondu. Při tak velké investici nám to umožnilo pořídit kvalitnější přístroj.

Broumov opravuje kavárnu velkoměstského střihu, vrátí se tam perníky

Jak se cítíte po návratu k svému řemeslu?
Mně to vždycky chybělo. Jsem kuchař-číšník a mám dva roky nástavby na hotelové škole. Hrozně mi chyběla komunikace s lidmi, jsem rád na place a paradoxně mě nebolí nohy, ale záda od shýbání k myčce. Baví mě to, někdy je fyzická únava velká a pocit není ideální. Těším se, až se provoz usadí a budu moci vymýšlet další věci, abychom tu vedle stálé nabídky měli i sezonní věci. Je to zatím strašně intenzivní. Je tu 30 míst, hned první den bylo plno, neměli jsme šanci zkusit si nějaký zaváděcí provoz, všechno bylo nové. A pak o sobě na internetu čtete nějaké hejty, že jsme nestíhali. Dnešní lidé pořád někam spěchají, ale v kavárně to má být jiné, povídat si, pobýt.

Personál se těžko shání. Jakou máte zkušenost?
Měli jsme čtyři brigádnice, které teď odešly na vysokou školu nebo dokončují střední. Největší překvapení bylo, že si nás samy našly. Start byl náročný, strávili jsme měsíce jako malá rodina. Dívky byly neskutečně hodné a pracovité, šikovné, usměvavé, to jsem nečekal.

Město Broumov pod dohledem památkářů nechalo kavárnu renovovat za 13 milionů...

Může kavárna posunout vnímání Broumovska?
Tady na Broumovsku panuje strašná skepse, lidé jsou negativní. Zapojil jsem se do projektu Urbact (souvisel s kandidaturou Broumova na evropské hlavní město kultury 2028, pozn. red.). Ten v Broumově řešil veřejný prostor a také třeba vzhled obchodů v centru. Snažil jsem se tam pomoci grafickými návrhy vývěsních tabulí. V souvislosti s Urbactem jsem měl opakovaně ohlasy, že Broumov je úžasný a že bychom měli budit v lidech spíš to pozitivní. Toto pro mě byla obrovská vzpruha. Spuštění kavárny mi proto dává smysl. Lidé si v dotaznících totiž kavárnu na náměstí často přáli.

Mám nejradši oprýskané kostely, ty opravené jsou šeredné, říká fotograf

Jaké máte plány?
Dole kdysi bývala pekárna. Pokud bych stabilizoval kavárnu a přemístil svůj e-shop s fotopotřebami, přál bych si v přízemí pekárnu s lahůdkářstvím. Mléko, maso, místní sýry, chléb, to by domu slušelo.

Ještě fotografujete?
To jsem uzavřel knihou.

Právě hrajeme Právě vysíláme

Víkendový ranní Impuls

06.00-10.00
Přehrát rádio Pozastavit rádio

DAN BARTA

On My Head

Následuje 10.00-14.00
Avatar

Víkend malých radostí