Záchranář mění pastviny na vinohrad. Sází tisíce keřů a cílí na vlastní burčák

Pouze čiré nadšení stojí za odvážným rozhodnutím Pavla Houfka. Bývalý záchranář u svého hospodářství nedaleko Přibyslavi buduje vinohrad. Vinici by rád pojmenoval Buchberg, podle zaniklého středověkého sídliště. Je přitom abstinent. „Ale sklenku si pak dám, abych věděl, co vůbec děláme,“ směje se.

Myšlenku mít svůj vinohrad nosil Pavel Houfek v hlavě dlouho. Už když jako student cestoval po severní Itálii, prostředí vinic se mu velmi zalíbilo. „Tam mě to nadchlo, hlavně ta jedinečná atmosféra. Zamiloval jsem si to prostředí i tu práci,“ vysvětluje.

Život ho však zavál někam jinam. Třináct let pracoval u zdravotnické záchranné služby na Vysočině. Tu později opustil, aby se naplno věnoval své farmě v Utíně a podnikání v lesnictví. Po letech se svému snu přiblížil.

Pozemky k založení vinice měl hned nad svým hospodářstvím na návrší v Utíně. I na Vysočině se otepluje a vyšlechtěná vína jsou čím dál odolnější. Nadšení do projektu mohl rozdávat.

4 fotografie

Ale nějaké znalosti? „Vůbec, nevěděl jsem o tom zhola nic. Hledal jsem proto odborníka, který by mi poradil,“ vypráví devětačtyřicetiletý farmář.

Toho nakonec našel v Milanu Sedláčkovi. Bývalý ředitel vinařské školy ve Valticích, propagátor vína a autor encyklopedie o vínu působí jako poradce a mentor začínajících vinařů. „Takové amatéry, jako jsem já, vede od založení vinice až po nalepení etikety,“ oceňuje jeho pomoc Pavel Houfek.

Vinice v pěti stech metrech

Vinohrad začal farmář připravovat teprve loni na podzim. Změnil v něj část pastvin pro své ovce, jde o plochu přibližně jednoho hektaru v nadmořské výšce rovných 500 metrů. Osadil ho sloupky, natáhl kilometry napínacích drátů a před pár týdny zasadil prvních šest tisíc hlav odrůdy Solaris.

„Je to odolná odrůda, speciálně vyšlechtěná proti plísním a houbovým chorobám, je vhodná do chladnějších klimatických podmínek,“ popisuje začínající vinař.

Chmelu se daří i na Vysočině. Bernard ze své chmelnice opět uvaří speciál

O odolnosti révy se ostatně rychle přesvědčil. Sázel v dubnu, ještě před květnovými nočními mrazy. „Stihli jsme rostlinky částečně přihrnout. Pětadevadesát procent jich roste dál,“ říká.

Sázení vinné révy byl ovšem až samotný vrchol dlouhého snažení. Založit nový vinohrad totiž není jen tak. Předchází mu dlouhé přípravy. A to nejen políčka a půdy, nýbrž i ta administrativní.

K pěstování vína totiž musí být povolení. „Protože vinice v České republice mizejí, nebylo zas tak těžké ho získat ani mimo tradiční viniční tratě, jak jsem se obával,“ poznamenal Houfek.

Nejdřív sondy, pak réva

Nezbytné byly rozbory půdy, sondy dělal po celé vinici ve 30 a v 60 centimetrech. Těmi zjistil, že je třeba dodat hořčík a fosfor, pomocí vápna pak lehce zvýšit pH půdy. Hloubkovým kypřením až do 80 centimetrů pak musel celé pole načechrat.

„Tradiční metoda je trochu jiná, půda se hluboko proorává, pěstují se meziplodiny a příprava trvá dva až tři roky. Já jsem netrpělivý, spěchal jsem, tak jsem šel rychlejší cestou kypření,“ vysvětluje farmář. Ale i tato rychlejší metoda patří k již ověřeným postupům.

První sklizeň takzvané panenské úrody očekává na podzim roku 2028. Protože bude první, nebude tolik hojná, podle odhadů a zkušeností z jiných vinic se bude pohybovat kolem dvou třetin pozdější očekávané plodnosti. I tak by mělo být vína na rodinné hospodářství víc než dost.

Problémy na vinicích odhalí v předstihu drony a AI. Poznají, že je réva ve stresu

„Co hlava, to litr vína nebo burčáku. My tu máme hlav šest tisíc. Určitě přímo u nás uděláme burčákobraní,“ slibuje Pavel Houfek.

První malý festiválek by chtěl uspořádat už příští rok. Zatím ještě bez vlastního vína. „Aby si lidé trochu zvykli k nám přijít,“ usmívá se hospodář.

Víno bude v Utíně nejen pěstovat, ale i zpracovávat. V části farmy připraví patřičné zázemí. Bude mít vinný sklep, pořídit plánuje lisy i tanky na víno a vše potřebné. Nebude to zrovna laciná záležitost. Nadšení je však silnější.

Už teď vinař ví, pod jakou značkou začne víno vyrábět. „Ponese název Buchberg, tak se před stovkami let této lokalitě říkalo. Hned za vinicí začíná oblast, kde se ve středověku ve velkém těžilo stříbro. Je to název, na který se dá navázat příběh,“ říká.

K hektaru přibudou další dva

Samostatnou disciplínou pak bude marketing a způsob, jak víno dostat mezi lidi. Je totiž jasné, že očekávaných šest tisíc litrů vína je vysoko nad spotřebou domácnosti.

Je potřeba trochu myslet jako réva, říká enoložka z oceněného vinařství

„Burčákový festival bude základ. Pak bude třeba navázat spolupráci s hotely a restauracemi v okolí a přilákat zákazníky na místní produkt. O lokální produkty, myslím, mají lidé zájem. Uvidíme, bude to zase výzva,“ dodává Pavel Houfek.

Plány do budoucna má. K dosavadnímu jednomu hektaru by časem rád přidal ještě téměř dva další. Vinice v Utíně by se tak po té v Sádku na Třebíčsku stala druhou největší na Vysočině. Růst by zde mohlo 15 tisíc keřů vinné révy, zhruba polovina toho, co na Sádku.