Dvacet čtyři hodin ve vodě. Žďárští plavci pokořili rekordy z „osmdesátek“

Kolik kilometrů lze uplavat za čtyřiadvacet hodin? Ve dne, v noci? Dvacítka ploutvových plavců z Čochtanklubu ze Žďáru nad Sázavou to o víkendu zkusila. K šedesátinám spolku si nadělili pokus o pokoření klubového rekordu z roku 1983. Přesáhnout museli metu 146 kilometrů. To se štafetě podařilo.

Hranici sportovci zvedli o zhruba jedenáct a půl kilometru. A hravě „sestřelili“ dokonce i český reprezentační rekord.

„Podle naplavaných časů jsme tušili, že bychom to mohli zvládnout. Ale závodníci nechtěli slyšet žádné limity ani přehnaná očekávání. Šli jsme do toho prostě jen s tím, že to zkusíme,“ popsal předseda a hlavní trenér Čochtanklubu Martin Trnka.

20 fotografií

Závod se odehrával, stejně jako před 43 lety, ve žďárském bazénu. Do jeho vod se nořilo od sobotního do nedělního odpoledne kolem dvacítky „čochtanů“ ve věku od dvanácti do 48 let.

Každý se snažil v ideálním tempu zdolat svých sto metrů, tedy čtyři bazénové délky. „Byl jsi moc rychlý, zpomal!,“ slyšeli zkraje klání někteří plavci od trenérů, již se stopkami v ruce bedlivě sledovali dílčí časy sportovců.

Vystačili si s běžnými tréninky

„Nesmí se přepálit začátek, musíme si nějak rozumně rozložit síly. Jinak by se mohlo stát, že bychom už na konci nemohly,“ vysvětlovaly v sobotu odpoledne dvě účastnice závodu, sedmnáctiletá Kristýna Kakačová a o dva roky mladší Eliška Synková.

Obě jsou zkušené plavkyně, ploutvovému plavání se věnují od svých zhruba pěti let. Na akci se, stejně jako většina ostatních, nijak speciálně nepřipravovaly, vystačily si s běžnými tréninky a volnočasovým sportováním.

Otužilci ze Žďáru navázali přerušenou tradici, motivovaly je staré fotky

Velká část aktérů zůstávala při štafetě na místě; střídání vycházelo po asi dvaceti minutách. Taková chvíle stačí sotva na to, aby si plavci odskočili na záchod, napili se, případně něco snědli.

„Na velký odpočinek to není. Nejde o klasické plavání – plaveme se šnorchlem a ploutvemi či motoploutví, takže i ‚obyčejné‘ obouvání je náročnější. Nějaký čas zabere,“ vysvětlil za pořadatele Filip Dlouhý z Čochtanklubu, a zároveň i jeden z článků štafety.

Kůže sužovaná chlórem trpěla

Nohy „napresované“ v monoploutvi navíc dostávají zabrat. V závěru akce měla již většina plavců nohy oblepené kvůli četným otlačeninám, hodně utrpěla i kůže sužovaná chlórem.

„Čochtani“ se snažili, aby se pokus o překonání rekordu odehrával v podobném duchu, jako tomu bylo 21. a 22. dubna 1983, kdy plavci zdolali za 24 hodin 146,075 kilometrů. K pokoření se ale nabízela i už zmíněná další meta. Český rekord totiž držel od roku 1986 reprezentační výběr – 151,360 kilometrů. „Závod se tehdy konal v Olomouci. Nejde však o nijak oficiálně zapsané rekordy,“ podotkl Dlouhý.

V Jihlavě se po opravě otevírá plavecký bazén. Do vody skočil i primátor

Reprezentanti mají podle něj sice na kontě nejdelší uplavanou vzdálenost, ale absolvovali ji celou pod vodou s dýchacím přístrojem. „Ta rychlost je potom samozřejmě větší, i když se účastnili v menším počtu. Je tam prostě víc faktorů, které mohou výsledek ovlivnit,“ konstatoval Dlouhý. Při žďárském závodu se sportovci nořili pod vodu nejvýše na 15 metrů.

Zatímco na startu štafety byli aktéři svěží a usměvaví, s ubíhajícími hodinami již byla únava znát. „Mladší členy jsme poslali na noc domů, aby si odpočinuli. Jsou to plavci i kolem dvanácti třinácti let. Přijdou zase ráno,“ popsal přímo v noci na neděli Dlouhý. Účastníky vybíral klub podle jejich schopností, ale i zájmu soutěžit. Někteří mladší členové se ostatně svými výkony mnohdy blíží dospělým.

„Krize nastala mezi šestou a osmou ranní, to už se střídalo výrazně méně lidí, někteří nám odpadli. Pak ale přišli po noci doma dva mladší členové, a ti tým znovu ‚nakopli‘. Ve finiši si dokonce někteří střihli i ‚osobáky‘,“ popsal Trnka. Výsledná porce za 24 hodin činila nakonec úctyhodných 157 kilometrů a 610 metrů.

Klubem prošly stovky místních

Čochtanklub patří k nejvýraznějším sportovním klubům ve Žďáře. Vychoval řadu úspěšných sportovců, reprezentantů i medailistů z republikových a mezinárodních soutěží.

Ve městě působí nepřetržitě od roku 1966 a prošly jím stovky místních napříč generacemi. To bylo znát i mezi diváky. Na tribunách se to krom samotných „čochtanů“ hemžilo i lidmi, již v klubu sami kdysi byli, nebo v něm měli či mají někoho blízkého.

„Výročí jsme nechtěli oslavit jen slavnostním setkáním. Chtěli jsme připomenout historii oddílu způsobem, který je nám vlastní. Sportovním výkonem, který prověří vytrvalost, týmového ducha i odhodlání všech účastníků,“ zdůvodnilo pořádání akce vedení klubu.

Obyčejné koupaliště už návštěvníkům nestačí, zjišťují areály na Vysočině

Čochtanklub, pobočný spolek Svazu potápěčů Moravy a Slezska, má dnes kolem osmdesáti aktivně závodících členů – dětí i dospělých – a další asi stovku těch, již se na činnosti klubu podílí jinak nebo jsou jeho součástí.

„Zájem o ploutvové plavání poslední dobou stoupá, tento sport se i obecně dostává stále víc do povědomí veřejnosti,“ míní Dlouhý. Ploutvové plavání je součástí Světových her, snahou je i jeho zařazení na olympiádu.

Akce sloužila také jako nábor

Konkurence mezi sporty ve městě je však velká, proto Čochtan uvítá i novou krev. Právě víkendová štafeta by mohla dle pořadatelů zájem o ploutvové plavání ještě zvýšit. Součástí akce byly ostatně i ukázky pro veřejnost, sloužící i jako nábor.

Na úspěch oddílu se přišel podívat i třiašedesátiletý Ivo Novák ze Žďáru. Je jedním z plavců, již jsou podepsáni pod klubovým rekordem z roku 1983. „Bylo mi v té době kolem dvaceti let. Plaval jsem tehdy už roky, vlastně od chvíle, kdy postavili žďárský bazén – to jsem byl v sedmé třídě základní školy,“ zavzpomínal Novák.

Dnešní sportovce obdivuje. „My jsme proti nim byli úplní amatéři. Tohle jsou už opravdu profesionální výkony,“ míní muž, který stále rád plave a potápí se.