Pamětníci odhalili tajemství osady Lepolštot. Stála tam, co dnes Kronospan

Nebyl to jen proslulý Prior, který změnil tvář Jihlavy. Za dob socialismu nezanikl jen špalíček středověkých domů Krecl na náměstí. Před padesáti lety došlo k likvidaci osady Leopoldov, která by dnes byla součástí severovýchodního okraje Jihlavy. Tajemství tohoto historického koutu vysočinské metropole odkryli badatelé a pamětníci.

Donedávna ten název znalo jen pár lidí ze svých vzpomínek. Místní obyvatelé neřekli Leopoldovu jinak než Lepolštot. Žilo tam asi třicet rodin. Lepolštot před padesáti lety zanikl pod lžícemi buldozerů.

„Bylo to naše krásné mládí. Dnes je ten kout Jihlavy k nepoznání,“ řekl jednasedmdesátiletý Karel Kocmánek, který strávil na rodinné zahradě v Lepolštotu dětství v letech 1964 až 1977. Na místě někdejšího domova se teď rozkládá rozlehlý areál dřevozpracující firmy Kronospan. V době zániku Lepolštotu se jednalo o Jihlavské dřevařské závody.

Badatel a průvodce organizace Brána Jihlavy Marek Skřivánek zapomenutou historii osady nyní přivedl na denní světlo. Spolu s kolegy z oboru uspořádal setkání pamětníků Lepolštotu. Zúčastnilo se ho 65 lidí. Přátelský večer se uskutečnil v restauraci Zezulkárna, lidově zvané Bouda – srdečním podniku lidí z jihlavského Bedřichova, jehož byl Lepolštot součástí.

Skřivánek a jeho badatelští kolegové Petra Kratochvílová a Jaroslav Koten od pamětníků postupně získali nejen vyprávění, ale i staré fotografie a negativy z Lepolštotu a okolí, které zdigitalizovali. Spolu s někdejšími obyvateli zaniklé osady pak na Zezulkárně podle snímků identifikovali dům po domu a jednoho někdejšího usedlíka po druhém.

Kdo je na všech fotkách

„Na setkání přijeli i lidé, kteří už desítky let v Jihlavě nebydlí. Potkali se obyvatelé z Lepolštotu, kteří se v některých případech viděli naposledy v dětství nebo v mládí. Bylo to nečekaně emotivní setkání,“ pravil Skřivánek.

„Až jsem se divil, kolik přišlo lidí,“ podotkl Kocmánek.

Šestasedmdesátiletý Zdeněk, jeden z účastníků, se těšil, že na snímcích uvidí místa dětství. „Myslel jsem, že tam uvidím naši rodnou chaloupku. Tu jsem nenašel, ale není divu, odstěhovali jsme se, když mi byly tři roky. Ale ulici a domy sousedů jsem poznal,“ usmíval se.

13 fotografií

„Maruško, ty jsi snad na všech fotkách?“ volali žertem účastníci co chvíli. „Copak já za to můžu, že mě furt někdo fotil?“ smála se oslovená Marie.

Když se Marek Skřivánek o zaniklém Lepolštotu zhruba před dvěma lety dozvěděl, začal hledat pamětníky. Zmíněný Karel Kocmánek mu kreslil baráčky a říkal, kde, kdo bydlel. „Pak se nám například podařilo od jiného bývalého usedlíka z Lepolštotu získat negativy s neznámými snímky osady,“ líčí Skřivánek.

Dřevaři chtěli expandovat, lidé museli pryč

V areálu nynějšího Kronospanu působil po válce národní podnik Dřevostavba a po něm zmíněné Jihlavské dřevařské závody. Protože tento podnik na výrobu dřevotřísky chtěl expandovat, byl v polovině sedmdesátých let osud Lepolštotu zpečetěn. „V roce 1978 bylo rozhodnuto o výkupu a zbourání celého Lepolštotu,“ popisuje Skřivánek.

Tamní obyvatelé dostali náhradní pozemky na nedaleké Smrčenské ulici a na sídlišti Slavíčkova. Ti, kteří nechtěli stavět, dostali byty na novém sídlišti Březinky.

V Jihlavě bývala tajemná zahrada, kterou 35 let budoval Leopold Fritz

Dnes už zbyl z Lepolštotu jen název ulice Na Hranici, po jejíchž stranách se osada rozkládala. A spojovací cesta, dnes v podobě pěšiny nepřívětivým průmyslovým areálem.

Původní ulice Na Hranici začínala v místě dnešní autobusové zastávky před Kronospanem u historického tereziánského kamenného hraničníku. Odtud šla napříč nynějším areálem Kronospanu k Heroltické ulici.

Na hranice mezi Čechami a Moravou

Název ulice Na Hranici (starším názvem U Pily) naznačuje neobvyklý charakter Lepolštotu. Ulice byla totiž hranicí nejen mezi obcemi Bedřichov a Dřevěné Mlýny (obě jsou dnes součástí Jihlavy) ale byla i hranicí mezi Čechami a Moravou. Osada po obou stranách hraniční ulice proto měla dva úřední pány.

„Až do roku 1923 je vedena jedna polovina obyvatel pod Dřevěnými Mlýny, německy zvanými Holzmühle, a druhá půlka ulice pod Bedřichovem, německy Friedrichsdorf. Pamětníci vzpomínali, že půlka lidí z Lepolštotu jezdila na úřad do Jihlavy a druhá půlka do Havlíčkova Brodu, pod který Bedřichov patřil,“ řekl Skřivánek.

V Jihlavě se před 30 lety bouralo Horácké divadlo i komunistický režim

V osadě bylo přibližně 22 stavení. Velké demolice přečkala pouze usedlost Löwů, stojící na samotě. Byla sice vystěhována, ale zbourána až v devadesátých letech. Mezitím byly v neobývaném volně přístupném stavení se stodolou a studnou na dvoře uskladněny staré divadelní kulisy.

Zatím nezodpovězenou otázkou je název zaniklé osady. „Název Leopoldov zřejmě vznikl podle nějakého Leopolda, který tam něco vlastnil, doklad k tomu ale zatím nemáme,“ řekl Skřivánek.

Kluci měli chatu za dva měsíce postavenou

Nejstarší mapa, kde je už osada označena jako Leopoldov, je podle Skřivánka z roku 1952. Osada začala vznikat zřejmě po roce 1900.

„K roku 1906 tam máme doloženy první domy, kde bydleli Zimmermannovi a Fantovi, později jejich potomci Kosakovi,“ líčí Skřivánek.

Na okraji osady byla pískovna a lom, která sloužila v létě ke koupání, v zimě se tam bruslilo. Zajímavostí je i chata u pískovny, kterou si zde před demolicemi postavili místní mladíci.

Unikátní jihlavskou kolonií zaoblených dřevěných domků procházely dějiny

„Bylo to v roce 1970, za dva měsíce jsme měli hotovo, stavělo nás to asi šest sedm kluků. Měli jsme tam kamna, gauč a vyřazený kulečník, který jsme tam dotáhli od nedaleké restaurace Točna. Měli jsme tam i činky na posilování, a když nám bylo patnáct, zkoušeli jsme tam pít pivo,“ vzpomínal Kocmánek. Dochovalo se několik fotografií této chaty, kterou zdobil ve štítu letopočet 1970.

Drobnými památkami v Lepolštotu byly dva kříže. „Jeden z nich věnoval v roce 1904 Čeněk Znojemský, který měl obchodní dům na Pávovské ulici, tehdejší hlavní komunikaci od Vídně přes Jihlavu na Prahu. Díky pamětníkům víme, že tento kříž se dnes nachází nedaleko v Herolticích, kam byl při demolicích přemístěn,“ popsal Skřivánek.

Obyvatelé Lepolštotu byli pravděpodobně často cihláři nebo železničáři – v blízkosti bylo nejen významné jihlavské vlakové nádraží, ale také řada cihelen, protože v okolí byly zdroje cihlářské hlíny.