Na Vysočině přibývají knihobudky. Jsou zdrojem čtiva, ale i cílem výletů

Vášnivým čtenářům není třeba knihobudky představovat, dnes už totiž fungují ve většině větších měst na Vysočině. Není však úplně obvyklé, aby se takový zdroj duševní potravy skrýval téměř v každé druhé vesnici. Pro milovníky hledání pokladů mezi vysloužilými tituly je doslova rájem třeba Žďársko.

Jiříkovice, Vítochov, Bobrová, Věcov, Vysoké, Zubří, Hrbov, Vidonín či Kadov. To je jen několik vesnic žďárského okresu, kde mají zájemci k dispozici knihobudky umístěné nejčastěji v autobusových zastávkách. Mohou tam zamířit pro zdroj čerstvého čtiva, vzít si nějaký svazek jen pro ukrácení cesty veřejnou dopravou, ale také odložit publikace, které už dál nevyužijí. A on si je zase rád vezme někdo jiný; což je ostatně i princip těchto zařízení.

„My máme knihobudky v podstatě ve všech našich místních částech, a to už mnoho let. Fungují v autobusových zastávkách a o úklid, kontrolu a údržbu se starají dobrovolníci z řad místních obyvatel společně s obecním úřadem,“ popsala Jaroslava Bobková, starostka Věcova.

12 fotografií

Jelikož má tato obec místních částí hned několik, o zdroje četby není na tomto území rozhodně nouze. „Pobočka“ v Roženeckých Pasekách má podle starostky navíc originální výzdobu od dětí z tamní školky, přímo věcovskou knihobudku zase krášlí žáci „základky“.

Další knižní zastávky jsou pak ještě v Odranci, Koníkově či Jimramovských Pavlovicích. „Občas nám něco dodávají i školy – třeba ze své vyřazené povinné četby – další kousky zase přinesou sami obyvatelé. Zároveň ale knihy i postupně mizejí, takže se sortiment přirozeně obměňuje,“ přiblížila Bobková.

Turistům slouží i jako zpestření či cíl výletů

Službu podle ní mohou klidně využít i náhodní výletníci, o něž zvlášť v Odranci a Koníkově není vzhledem k množství turistických atraktivit nouze. Pro některé může být originální a upravené zákoutí plné knih klidně i cílem výletu.

„Jsme rodina nadšených čtenářů, ale mít doma tolik svazků prostě nejde. Knihobudky nám přijdou jako super nápad – něco si vezmeme, přečteme a zase odneseme zpět, nebo i jinam. Rádi tato místa objevujeme na výletech a dovolených a málokdy je opouštíme s prázdnou. Máme už i své oblíbené budky, kde si místní dávají záležet na údržbě i výzdobě,“ popsala Jana Strnadová ze Žďáru nad Sázavou.

Studentka zpestřila život seniorům knihobudkou, jiná nafotila kalendář

Dodala však, že zdaleka ne každá „stanice“, kde jsou knížky k dispozici, láká k návštěvě. „Někde je poznat, že na počátku byl dobrý nápad, ale časem se z toho kvůli absenci péče stalo odkladiště nepořádku. Hromadí se tam zaprášené, staré a plesnivějící knihy. Hlavně budovatelské tituly, rozedrané časopisy, ‚harlekýnky‘ a různé propagační brožury. To pak není pro každého se takovým balastem probírat,“ upozorňuje Strnadová.

Mezi takové zdroje četby ovšem rozhodně nepatří knihobudka v Jiříkovicích u Nového Města na Moravě. Knih tam není přemíra, zhruba tři desítky, a obsazují jen jednu bytelnou polici. Jsou ale srovnané, zachovalé, čisté a nechybí mezi nimi i téměř nové kusy. I interiér zastávky připomíná spíš nějaké obydlí – se stolkem, křesílky, zrcadlem, výzdobou, a dokonce i tabulí a křídami na kreslení.

V počtu budek exceluje i samotný Žďár

Podle Aleše Mrázka, předsedy tamního osadního výboru, ve vsi knihobudka funguje už několik let. „Každá taková drobnost, kdy lidé dají před mobilem přednost knížce, je určitě přínosná,“ míní Mrázek.

Doplnil, že podoba zastávky je výsledkem práce obyvatel Jiříkovic a také vizitka osadního výboru. „Snažíme se naši vesnici – krásnou, na jih otevřenou – celkově zvelebit. A stejně tak její okolí. Chceme, aby se tady místním, ale i lidem, co sem zavítají, líbilo,“ shrnul předseda.

Největší rozepři na pelhřimovském zastupitelstvu vyvolaly knihobudky

Pozadu však nezůstává ani samotný Žďár nad Sázavou. I tam je na sotva dvacetitisícové město knihobudek, speciálních regálů a skříní hned několik. K dispozici jsou třeba v atriu, v přízemí obchodního domu na náměstí u Drogerie Teta, v nádražní hale, v Zámku Žďár, na poliklinice či v Obchodím centru (OC) Libušín.

„Polička na knihy tu funguje asi tři roky. Lidé si už zvykli a obrátkovost knih v poslední době prudce roste,“ vylíčila Alena Soukalová z obchodu BezobAlík, jež s majitelem OC Jiřím Halvou regál spravuje. Jsou-li na místě některé knihy už dlouho nebo jich je moc, putují třeba do zmíněných polic na poliklinice a na nádraží, aby tam dostaly další šanci.

Knihovna má postup, jak knihy vyřazovat

Originální místo, kam lze zamířit pro něco na čtení, má i žďárská Knihovna Matěje Josefa Sychry. „V Čechově domě jsme zřídili takzvané knihoštafle. Lidé mohou klidně přijít a něco si z nich vybrat,“ zmínila ředitelka knihovny Martina Sedláková.

Knihovna také „bojuje“ s mnoha tituly, jež musí vyřazovat. Má však zákonem dané postupy. „V první fázi je nabízíme jiným knihovnám, poté putují do burzy za symbolický poplatek, následně se nabízejí zdarma. Likvidace je až poslední možnost. Zkoušíme třeba oslovovat i školy, zda se jim knihy nehodí na nějaké tvoření,“ přiblížila Sedláková.

Řada knihobudek funguje i v krajské Jihlavě nebo například v Třebíči. Vyřazené publikace lidé často nosí rovněž do reuse center, určených i pro další nevyužité předměty. Třeba jihlavský Útulek věcí v Autoparku Pístov loni přijal 2 157 knih.