Čím větší show, tím lépe, míní jezdec reiningu. Souhru s koněm ukázal až v Las Vegas

Na první pohled může takzvaný reining připomínat jen westernovou show. Ve skutečnosti jde o sport, ve kterém rozhodují milimetry, a to nejen přesnost a dokonalá souhra se zvířetem, ale také každý detail práce v zákulisí. V Česku má stále spíše okrajovou pozornost, jenže ve světě patří k velkým jezdeckým disciplínám. A jezdec Vladimír Čejka se nedávno představil na jednom z největších závodů světa v americkém Las Vegas.

Při reiningu se kůň rozjede, prudce zastaví, jezdec ho nechá několikrát otočit na místě a vzápětí se společně rozběhnou do dalšího manévru. Čejka se k němu dostal jako dítě. Na ranči, kam jezdil na příměstský tábor, nejprve chodil na obyčejné vyjížďky. Sportovní ambice tehdy neměl. Na prvních hobby závodech však skončil šestý v disciplíně pole bending, při které jezdec projíždí mezi tyčemi ve slalomu na čas.

Pak poprvé spatřil reining. „Na jízdárně byl jeden kůň, který uměl reining. Když jsem viděl poprvé spiny, ty otočky, a že je kůň dokáže udělat tak rychle, věděl jsem, že to chci umět taky,“ vzpomíná Čejka, který pochází z Kobylí na Břeclavsku.

Právě rychlost a zároveň kontrola ho na disciplíně zaujaly. Jiné mu připadaly buď příliš pomalé, nebo naopak postrádaly přesnost. Reining podle něj spojoval obojí.

Kůň s vlastní ambicí

Reining vychází z práce kovbojů s dobytkem. Dnes už ale jezdec s koněm před rozhodčími předvádí přesně daný pattern, tedy sestavu manévrů. Kůň musí například ve vysoké rychlosti zastavit do takzvaného sliding stopu, kdy zadníma nohama klouže po písku. Následuje rychlé otočení na místě zvané spiny, kruhy v různých rychlostech nebo couvání.

6 fotografií

Každý pohyb rozhodčí hodnotí. Základem je skóre 70, které představuje bezchybnou jízdu, za jednotlivé manévry dvojice získává plusové či minusové body.

Čejka upozorňuje, že za výsledkem není jen technika. Stejně důležitý je podle něj charakter zvířete. „Pokud najdete koně, který je atletický, má dobře stavěné tělo a mentalitu, která je hravá, učenlivá a vnímavá, máte dobrou šanci, že získáte budoucího vítěze,“ říká.

Právě u úspěšných koní podle něj platí, že pohybový talent nemusí být tím nejdůležitějším. Jeho nejúspěšnější kůň Remy nebyl podle Čejky atleticky výjimečný. Rozhodující byla jeho hlava. „Chtěl být skvělý. A pokud bychom tehdy vybrali jiného, který bude výrazně atletičtější, ale nebude takhle chtít, tak by Remyho nakonec stejně nepřekonal,“ je přesvědčený.

Nic neuspěchat, vnímat své tělo a koně. Kaskadér o cvičení pádů i snu o Las Vegas

Čejka s Remym závodil zhruba rok, než si na sebe začali skutečně zvykat. Nejtěžší pro něj nebylo koně něco naučit, ale naopak ho nechat být. Remy si totiž dlouho nevěřil a potřeboval získat jistotu v sobě i ve svém jezdci. S Remym nakonec přišly i největší úspěchy. Za kariéru Čejka závodil s více než 15 koňmi a přibližně s polovinou z nich vyhrál alespoň jednu takzvanou bronzovou trofej. S Remym získal svou první i řadu dalších.

Ze slovenského ranče do USA

Když se rozhodl reiningu věnovat více, odešel trénovat na Slovensko. Jeho trenér má ranč u Malacek a byl dost blízko na to, aby k němu Čejka mohl jezdit několikrát týdně. Postupně začal pracovat s ještě více koňmi a získával zkušenosti.

Pomohla mu i doba, kdy kvůli pandemii koronaviru nebylo možné cestovat na závody. Místo soutěžení pracoval a trénoval. Po uvolnění cestování přišel první větší úspěch v Polsku. Vyhrál svou první bronzovou trofej a také 1 500 dolarů. O rok později už během úspěšnější sezony získal na odměnách kolem deseti tisíc dolarů.

VIDEO: Z pár kulis vybudoval v lomu město jako z Divokého západu

Třikrát startoval také v Brazílii. Poprvé tam reprezentoval Česko v mládežnickém klání a v dalších dvou soutěžil v mezinárodní třídě. Loni pak přišel další zásadní krok, kvalifikace na největší reiningové závody světa v Las Vegas.

Do Spojených států necestoval sám. Jeho kůň musel podstoupit cestu kamionem z ranče do Nizozemska, odkud letěl speciálně upraveným leteckým kontejnerem do Chicaga. Odtamtud následovala ještě zhruba den a půl dlouhá cesta kamionem do Oklahomy. „Pro koně je cesta náročnější než pro mě. Já jsem na cestách byl víckrát. Pro něj je to nový kontinent a jiné prostředí, na které není zvyklý on ani jeho imunita,“ objasňuje jezdec.

Koňská formule 1

Samotné Las Vegas ho atmosférou nezaskočilo. Naopak. Čím větší show, tím lépe se mu podle vlastních slov závodí. Stres podle něj není nepřítel. Pomáhá mu soustředit se. Mnohem větší výzvou byly podmínky. Jiný písek, větší aréna a prostředí, na které jeho čtyřnohý parťák nebyl zvyklý.

V Americe je přitom reining úplně jiným fenoménem než v Česku. Velké závody se konají v obřích halách a show sledují tisíce lidí. Nejlepší jezdci bojují o milionové částky a závody se objevují také v televizních pořadech a produkcích spojených s westernovou kulturou.

„V Evropě se tomu nejvíc blíží Německo a Itálie. V Americe jde o obrovský byznys. Ve Vegas je to vyloženě show,“ dodává nadšenec. Sám v hlavní kategorii neběžel. Přirovnává ji k rozdílu mezi formulí 1 a nižšími soutěžemi. V nejvyšší třídě se potkává kolem 15 jezdců světové špičky, kteří sport dělají desítky let.

A právě tam podle něj začíná být vidět, jak moc je reining technicky náročný. „Už to není jenom o výběru koně. Řešíte každý milimetr. Když se zdá, že koni překáží, jak je nakovaný, kovář přiběhne s nářadím doprostřed arény a začne mu tam kopyta kontrolovat,“ líčí.

Čejka si z Las Vegas odvezl deváté místo. Sám však výsledek bezprostředně po jízdě nepovažoval za ideální. Věřil totiž, že mohl skončit ještě výš. V pravých kruzích běžel rychleji, než bylo nutné, a spotřeboval část energie koně, která mu později chyběla. „Věděl jsem, že jsem to mohl udělat líp. Asi je to základ každého sportovce. Vždycky budete hledat, co se nepovedlo,“ hodnotí zpětně svůj výkon. Na Remyho je však hrdý.

Že kůň na člověka nešlápne? Omyl, nezastaví se, říká jízdní policistka

Americká zkušenost pro něj znamenala potvrzení, že český reining může konkurovat světu. A právě to chce nyní ukázat i lidem, kteří o této disciplíně dosud téměř nic nevědí. „Je škoda, že se zatím tolik lidí nedozví, že i v tomto sportu jsou Češi dobří. Máme hodně titulů, máme na co být hrdí,“ vyzdvihuje.

Jeho další cesta vede přes evropské futurity třídy, v nichž proti sobě nastupují mladí koně stejného věku. Čekají ho závody v Německu, a především italské futurity, kde se může utkat až se stovkou dalších koní.

Čejka bude znovu rozhodovat, kterého koně vzít na kterou soutěž, kde má nejlepší šanci a jak ho připravit. V reiningu totiž podle něj nestačí jen mít dobrého koně, správně musí fungovat úplně vše. A stejně jako v každém vrcholovém sportu nakonec rozhodují detaily. Jen místo pneumatik, motoru a setin sekundy se v reiningu řeší kůň, písek a jediný špatně provedený pohyb.