Zvláštní tradice. Hroby dětí a svobodných zdobí peřinky, má to zajímavé vysvětlení

Neobvyklý zvyk dodržují na Dušičky v Ratíškovicích na Hodonínsku. Na hrobech dětí a lidí, kteří zemřeli svobodní, se tam na začátku listopadu každoročně objevují ručně vyráběné peřinky. Tradice, která v obci bývala rozšířená, však postupně upadá. Stále se ji snaží udržovat alespoň někteří místní.

Peřinky mají nejčastěji podobu malých podušek z bílého krepového papíru. Vyrábějí se v různých tvarech a zdobí se řasenými okraji. Jejich podoba se liší také podle toho, komu jsou určené. Dívčí peřinky mívají zelenou ohrádku, u chlapeckých se objevuje pérko symbolizující ženicha.

Dříve bývalo podobných okrasných prvků na ratíškovickém hřbitově mnohem více. „Zvyk slábne, protože díky pokročilé medicíně už neumírá tolik mladých lidí,“ podotýká třiašedesátiletá kronikářka obce Irena Bařinová. Sama si ale pamatuje peřinky či podobné symboly na hrobech už z dob, kdy byla dítětem. „Letos si vybavuji, že jsem viděla dvě peřinky, ale celý hřbitov jsem neprocházela,“ dodává.

S tradicí se pojí také zajímavé vysvětlení. Podle místního výkladu mají peřinky zesnulým dětem a svobodným lidem zajistit, „aby se mu v hrobě lépe leželo“. Bílá barva je přitom spojená s čistotou a nevinností.

Není to leností lidí, míní ajťáci, kteří pečují o zpustlé hroby

V minulosti se peřinky vycpávaly například senem a zdobily se krušpánkem neboli zimostrázem, který má odkazovat k trvání života, paměti a naděje. Jako další doplňující dekorace sloužily rozmarýn, umělé květy, papírové ozdoby nebo motivy andělů.

„Aby lépe odolávaly počasí, balily se do celofánu, později také do igelitu,“ vysvětluje Markéta Vašulková z Metodického centra pro folklor. Konkrétní podoba se ovšem liší podle rodiny i období.

Pohřby dětí a svobodných mladých lidí mívaly v minulosti zvláštní obřadní prvky. „Když zemřel svobodný člověk, pohřeb mu měl vlastně nahradit svatbu,“ doplňuje Bařinová. Jako příklad uvádí také hrob dívky, který je i sedmnáct let po její smrti každoročně zdobený výhradně bílou barvou.

Podobné předměty se na hroby nepokládaly pouze na Hodonínsku, jejich používání je doložené také v jiných lokalitách. Ratíškovice jsou však výjimečné tím, že se zde tento obyčej uchoval až do současnosti.