Pavián tu svačil sušenky a důchodce si splnil sen. Golf resort Kaskáda slaví dvacet let

Když návštěvníci poprvé vystoupí na parkovišti Golf Resortu Kaskáda, často se na okamžik zarazí. Trávník před klubovnou vypadá tak dokonale, že se na něj skoro bojí šlápnout. „Lidé se často ptají, jestli po něm opravdu můžou chodit. Říkáme jim, že samozřejmě ano. Je to hřiště, ne muzeum,“ usmívá se manažerka resortu Veronika Mojžíšová. Ten slaví dvacet let existence.

Právě podobné okamžiky podle manažerky nejlépe vystihují proměnu místa, které před dvaceti lety vyrostlo na terasovité louce nad Jinačovicemi.

Mufloni, labutě a Heiko

Kaskáda za dvacet let hostila ledaskoho. K nejneobvyklejším návštěvníkům patřil pavián Heiko, který v roce 2007 utekl z brněnské zoologické zahrady. Po několika dnech pátrání ho pracovníci zoo našli právě na Kaskádě. Seděl uprostřed hřiště vedle jednoho z golfistů, od něhož si bral sušenky, a sledoval dění kolem sebe.

„Je to velmi mírumilovná opice. Heiko pak běhal za cyklisty. Kola má totiž rád,“ líčil tehdy ředitel zoo Martin Hovorka. Než ho veterináři uspali narkotizační střelou, stihl se stát jednou z největších kuriozit v historii areálu.

Příběh paviána Heika dodnes zajímá návštěvníky brněnské zoo. Kdysi slavný útěkář dnes žije poklidným životem.

Zatímco Heikův pobyt trval jen několik dní, labutě se staly jeho dlouholetými obyvateli. Nejznámější z nich je Pepa, který se na Kaskádu dostal s poraněným křídlem. Nemohl odletět, a tak mu na Kaskádě hledali společnost. Partnerku pro něj nejprve objevili v jedné ze záchranných stanic. Když však labuť uhynula, našli Pepovi nového společníka. Labuťák Karel se přestěhoval z vyškovské zoologické zahrady poté, co nešťastně zasáhl do tamního milostného trojúhelníku a s Pepou si dobře rozuměl.

60 fotografií

Labutě dnes na Kaskádě zimují v bezpečí voliéry, odkud se na jaře vracejí ke svým jezírkům. „Ta jedna, ta už je tady hodně dlouho. Když ji pustíme, tak ona už rovnou pěšky dojde na hřiště sama, protože už cestu zná,“ baví se ředitel resortu Radek Běláč.

Vodní ptáci nejsou jedinými stálými obyvateli areálu. V zimě se po hřišti pohybuje také stádo zhruba čtyřiceti muflonů. Letos na jaře navíc jeden z hráčů zachránil čerstvě narozené mufloní mládě, které od matky oddělil plot. „Mufloní mimino mu téměř vběhlo do náruče, jak by si samo říkalo o pomoc,“ popsal příběh novinář Vladimír Klepáč.

Golfový resort Kaskáda slouží jako hřiště, galerie uměleckých děl i jako domov zvířat. Ta se někdy k míčkům dostanou až povážlivě blízko.

Za dvacet let se tak ukázalo, že Kaskáda není jen místem pro sport. Domov zde našli i obyvatelé, kteří golfovou hůl nikdy nepotřebovali.

Kaskáda má žízeň

Kdo si pamatuje začátky areálu, dívá se dnes z terasy klubovny na úplně jinou krajinu než před dvěma desetiletími.

„Stromy a keře začaly opravdu růst a pohled z terasy klubovny změnily k nepoznání,“ říká majitel resortu Vladimír Plašil.

Vedení Brna otočilo a golfový areál neprodá, chtělo na něm trhnout 180 milionů

Zatímco proměna okolí je patrná na první pohled, mnohem zásadnější změna se odehrála v tom, co na první pohled vidět není, nebo se to všichni na Kaskádě snaží alespoň vhodně zamaskovat. Kaskáda se stejně jako celá jižní Morava musí vyrovnávat s nedostatkem vody. Největším nepřítelem areálu dnes nejsou bouřky ani silný vítr, ale dlouhá období bez deště.

„Bouřka vám něco zničí a za pár dnů to opravíte. Sucho je mnohem horší. Jeho následky se mohou táhnout měsíce,“ říká ředitel Běláč. Válku suchu vyhlašují zavlažovače.

„Díky zavlažování hřiště dochází k lepšímu zadržování vody v krajině. Bohužel dnes nejde jen o zvelebování, je to nutnost, abychom hřiště udrželi hratelné,“ povzdechne si v parném dopoledni.

Golfový areál Kaskáda se nachází v údolí mezi Kuřimí a Jinačovicemi.

Na hospodaření s vodou a závlahové systémy se tak soustředí maximum pozornosti, sekání a stříhání trávníku je de facto sekundární záležitostí.

Jak výrazně se za dvacet let proměnilo klima, připomíná i jeden nenápadný stroj odstavený v zázemí resortu. Když Kaskáda vznikala, pořídila techniku na úpravu běžkařských stop. Před dvaceti lety šlo o samozřejmou součást vybavení. Dnes připomíná dobu, kdy na sever od Brna bývala zima samozřejmostí. „Sníh tu býval mnohem častěji. Loni jsme ho tu měli deset dnů... ten těžký stroj je tedy pokrytý rzí,“ říká Běláč.

Možná právě on vypráví příběh posledních dvaceti let lépe než jakákoli statistika.

Spojení rodin i generací

Že jsou golfisté uzavřenou partičkou snobských rodin? Kaskáda má jinou zkušenost a přesvědčení zvenčí považují za mýtus a předsudek. Někteří hráči sem přišli poprvé jako děti, jiní až ve chvíli, kdy měli pracovní život dávno za sebou. Právě pestrost příběhů považuje Mojžíšová za jednu z největších předností golfu.

Mezi vzpomínkami jí utkvěl starší muž, který si celý život říkal, že si golf jednou vyzkouší. Odhodlal se k tomu až v důchodu. „Náš instruktor pak přišel úplně nadšený. Vyprávěl, jak byl ten pán šťastný, že si konečně splnil něco, o čem dlouhé roky jen mluvil,“ vzpomíná manažerka s dodatkem, že to není úplně výstřední scénář „Lidé přijedou na svatbu nebo konferenci, nikdy golf nehráli, a odjíždějí s tím, že si odpálili svůj první míček,“ doplní.

Golfové hřiště Kaskáda

Na opačném konci věkového spektra je golfová drobotina, začínající většinou v šesti či sedmi letech. Na terasy nad Jinačovicemi pravidelně míří školní i školkové skupiny a některé rodiny sem chodí už od otevření areálu. „Máme tu i rodiny, kde spolu hrají dědeček, dcera i vnučky. To je na tom krásné,“ říká Mojžíšová.

Právě mezi dětmi, které na Kaskádě vyrůstaly, byl i Filip Jakubčík. Z místní akademie se postupně propracoval mezi největší talenty evropského golfu. Loni si pak jako první Čech zahrál slavné The Open a v současné době už je jednadvacetiletý člen místního GC Brno profesionálním golfistou. Jeho míček z nejstaršího turnaje světa bude patřit i k předmětům uloženým do výroční časové kapsle.

Kaskáda tak za dvě desetiletí nepropojila jen jednotlivé generace hráčů, ale také jejich životní příběhy.

Morseovka do budoucna

Vzkazy, fotografie, videozáznamy, novinový výtisk MF DNES i míček Filipa Jakubčíka z The Open. To vše zamíří do časové kapsle, kterou Kaskáda uloží na deset let na dno jednoho z jezírek.

Návštěvníci se přitom mohou stát její součástí. Ve speciální světelné budce napíšou krátký vzkaz areálu i budoucím generacím. Ten se následně promění do morseovky a světelných signálů, které se na okamžik rozsvítí nad areálem.

Golfový resort Kaskáda slouží jako hřiště, galerie uměleckých děl i jako domov zvířat. Ta se někdy k míčkům dostanou až povážlivě blízko.

„Chtěli jsme, aby lidé nebyli jen diváky oslav, ale aby se sami stali součástí příběhu Kaskády,“ vysvětluje Mojžíšová.

Vedle připomínek významných okamžiků tak kapsle uchová i drobné osobní zprávy, které dnes možná působí obyčejně, ale za deset let mohou získat úplně jiný význam.

„Jsem zvědavá, co bude lidi při otevření kapsle zajímat nejvíc. Možná právě ty zdánlivě všední věci,“ přemýšlí Mojžíšová.

Až se kapsle v roce 2036 otevře, nabídne nejen vzpomínku na Kaskádu, ale i malý obraz doby, ve které vznikla.