Malé i velké lži se stávají nástroji moci. Ale nemáme se bát, říká emeritní biskup Cikrle

Do historie brněnské diecéze se zapsal jako nejdéle sloužící biskup. Vojtěch Cirkle ji vedl dlouhých 32 let, než před čtyřmi lety po rezignaci z postu odešel. Nedávno oslavil osmdesáté narozeniny a při této příležitosti se výjimečně ohlédl zpět, byť nerad, jak sám říká.

Ale zároveň se těšil z mnoha gratulací. „Překvapilo mne jejich množství. Osobně, poštou, e-mailem a prostřednictvím Facebooku jich přišlo kolem šesti set. A potěšily mne všechny,“ hlásí čerstvě osmdesátiletý emeritní biskup.

Kdybyste si k narozeninám mohl splnit jedno jediné přání, co by to bylo?
Přál bych si, aby se změnila srdce nás všech. Aby se nám do nich vešlo více porozumění, soucítění, vděčnosti, schopnosti odpouštět i přijímat, a především vzájemné tolerance, ohleduplnosti a lásky. Protože cítím, jak k sobě jako lidé máme daleko.

Jako brněnský diecézní biskup jste začínal v turbulentní době, kdy místo bylo navíc osmnáct let neobsazené. Neměl jste na koho navazovat, začínal jste v podstatě od nuly. Bylo to o to jednodušší, nebo naopak těžší?
Jak v čem. Možná oboje. V něčem snazší, poněvadž jsem neměl něco, do čeho vstoupím a musím zachovat fazonu toho, co už existuje. V něčem těžší, poněvadž jsem neměl na co navazovat. Někdy je výhoda stavět na zelené louce, ale člověk musí vědět, co to má obsahovat, což jsme v roce 1990 nikdo nevěděli. Každopádně to bylo velké dobrodružství. Stal jsem se biskupem v historicky zlomové době, po pádu komunistické totality nastala v naší zemi zcela jiná politická a společenská situace. Navíc jsem do úřadu na Petrově nastupoval po osmnácti letech sedisvakance a biskupský úřad se musel se vším všudy začít budovat od základů.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz