Obří granát, pumy, miny. Lidé už mají po vyčištění Bořího lesa od munice klid

Je součástí Lednicko-valtického areálu, jedné z nejnavštěvovanějších lokalit na jižní Moravě, a přesto až dosud představoval životu nebezpečnou zónu. V Bořím lese u Břeclavi totiž ještě do roku 1945 stál rozsáhlý areál továrny Muna, který nacisté naplnili municí k prasknutí. A k „prasknutí“ skutečně došlo, avšak vinou Rudé armády, která se chtěla po porážce Německa objektu zbavit. Jenže neodborně.

To způsobilo rozmetání munice do širokého okolí, a Boří les tak zaplnily desítky tisíc kusů dělostřeleckých raket, nábojů, leteckých pum či granátů – z velké většiny s aktivní výbušnou náplní.

Najít se daly v podstatě na každém kroku. Ačkoliv se řada lidí lokalitě vyhýbala, objevili se tací, kteří munici vyhledávali a odnášeli si ji domů. Takové případy však při nesprávné manipulaci končily zraněním či smrtí.

„To byl jeden z hlavních spouštěčů, proč byl zájem o to se munice zbavit. Snahy tu byly už dřív, nikdy se však les nepodařilo vyčistit celý. Projekt, který si to kladl za cíl, vznikl až ve spolupráci lesníků a pyrotechniků v roce 2015,“ popisuje major Radek Žemlička, vedoucí pyrotechnického oddělení policie v Brně, který se vyklízení účastnil od samého začátku.

15 fotografií

Za bezpečné mohli území prohlásit až letos, a to po 11 letech práce. „Dokončili jsme mimořádně náročný úkol, který zvýšil bezpečnost návštěvníků lesa i našich zaměstnanců,“ řekl Josef Vojáček, generální ředitel Lesů České republiky, které za „odminování“ zaplatily 50 milionů.

Klid tak konečně mají nejen místní a turisté, ale právě také lesníci. Půda neprotkaná nebezpečím jim totiž usnadní práci. „Při přípravě zeminy nebo drcení klestu můžeme odteď využívat mechanizaci, což dosud nebylo možné,“ raduje se Miroslav Svoboda, ředitel Lesního závodu Židlochovice, pod nějž Boří les spadá.

Pyrotechnici v Bořím lese nacházejí čím dál víc munice, míří k epicentrům

Ačkoliv je bezpečný pohyb zaručen, nelze podle Žemličky s jistotou tvrdit, že na místě už žádná munice nezbyla. „V 90. letech se tu prováděl průzkum a není jisté, že se vše zmapovalo přesně. Takže teoreticky je možné, že by se tam stále něco nalézt dalo. Ale je to velmi nepravděpodobné,“ říká. Větší riziko je podle něj v lokalitách přímo sousedících s Bořím lesem, jež součástí projektu nebyly, protože při neodborném ničení munice mohou její kusy odlétnout až tisíce metrů daleko.

Minové pole odstranili teprve letos

Pokud by lidé, třeba i na vlastních pozemcích, nalezli něco podezřelého, Žemlička apeluje, ať s tím nemanipulují. „Je třeba ihned zavolat policii. Když se tak stane při výkopech, musí přestat s prací, při nálezu v lese je zase ideální místo označit, protože často je problém jej opětovně najít,“ podotýká.

S brněnským pyrotechnickým týmem k takovým situacím vyráží až 450krát ročně, čímž patří mezi nejvytíženější pracoviště v republice. Zbytků munice po válce je podle něj v Česku stále mnoho, a to včetně řady lokalit s velkou koncentrací, podobně jako v Bořím lese. Ten je však, co se pestrosti týče, unikát.

U Břeclavi hořel les plný munice, kterou tam kdysi rozmetal výbuch továrny

„Němci tam totiž skladovali ukořistěnou munici všech zemí, proti kterým ve válce bojovali. Mohli jsme se tak seznamovat s výzbrojí Maďarska, Polska, Rumunska, Francie, Ameriky nebo Velké Británie,“ jmenuje Žemlička s tím, že právě britská byla jedna z nejrizikovějších, protože obsahovala směs látek, které mohou kdykoliv neřízeně explodovat.

Mezi nejzajímavější nálezy řadí protibetonový dělostřelecký granát o 125 kilech, letecké pumy či minové pole, jež odstraňovali teprve letos. „Podle šrapnelových min, které byly jeho součástí, se dalo odvodit, že jej tam umístili Němci proti postupující sovětské armádě. Že tam zůstalo až dosud, je velmi vzácné, protože se minová pole po válce ničila, aby zejména pro civilisty nepředstavovala ohrožení. Jenže tohle bylo těsně na hranicích v lokalitě, která byla až do roku 1989 součástí hraničního pásma, takže tam běžný přístup nebyl možný a pole tam zůstalo,“ vysvětluje.

Celkem pyrotechnici pročistili 480 hektarů, našli i velké množství šrotu, muničních obalů a přepravek a odstranili více než 75 tisíc kusů rozmeteného střeliva. To, které bylo bezpečné a historicky či technicky zajímavé, předali do studijních sbírek, zbytek zničili. „Práce to byla velmi riziková, ale nikdo se za ty roky nezranil,“ říká Žemlička.

Výbuchy přitahovaly zvědavce

Válečný materiál nejprve pomocí detektorů kovů či půdních radarů vyhledávaly soukromé pyrotechnické firmy, nálezy pak přebírali právě policejní pyrotechnici. „Nejprve jsme podle konstrukce, chemického složení a náplně, která v munici byla, určili, nakolik je kus nebezpečný. Pokud byla možná manipulace bez rizika výbuchu, převezli jsme ji do vojenského prostoru a zničili v trhací jámě,“ přibližuje.

Pyrotechnici objevili v Bořím lese metrovou raketu z německého skladu

Tak tomu bylo asi v 70 procentech případů. U zbytku byl převoz příliš rizikový, a tak museli pyrotechnici takovou munici zničit v provizorní díře vedle lesa anebo přímo v místě nálezu. „To se stávalo třeba u zmiňované britské munice nebo v případě, že byl někde hluboko v zemi a pod kořeny stromů dělostřelecký granát. Pomocí trhaviny nebo náloživa jsme ho tedy z bezpečné vzdálenosti zničili,“ dodává.

Takové situace však měly jeden nevyžádaný jev – přitahovaly pozornost zvědavců. „Nachází se tu lichtenštejnské stezky a je to také oblíbená houbařská a cyklistická lokalita, takže zejména v létě je tu velké množství lidí, které prostě výbuchy přilákají blíže. Bylo tak někdy náročné prostor vyklidit a zajistit, aby se nikdo blízko nevyskytoval. Museli jsme být důslední,“ vzpomíná.