Počítač živého barmana nenahradí, předpokládá oceněná ředitelka školy

Po 41 letech ve školství získala Zdeňka Erhartová Medaili ministerstva školství II. stupně. Ředitelka Střední školy a Vyšší odborné školy cestovního ruchu v Českých Budějovicích ji vnímá jako ocenění své práce i práce kolegů.

Zdeňka Erhartová chtěla být učitelkou odmala. Teď už 16 let řídí střední školu cestovního ruchu. „Když se ostatní baví, vy pracujete,“ říká žákům.

V době, kdy do výuky i samotné gastronomie vstupuje umělá inteligence, je přesvědčená, že některé věci nahradit nepůjde nikdy. Například živého barmana.

Když zaznělo vaše jméno a přebírala jste ocenění, co vám prolétlo hlavou?
Moc mě to potěšilo. Pokládám to za příjemné ocenění své práce. Samozřejmě jsem byla trošku pyšná sama na sebe. Ale hlavně také na všechny kolegy, kteří mi k tomu ocenění dopomohli.

Když se ohlédnete za svou profesní dráhou, které milníky byly nejdůležitější?
Začínala jsem jako učitelka českého jazyka a dějepisu na základní škole v Hluboké nad Vltavou. Potom jsem ještě vystudovala francouzštinu, která mě přivedla na střední školu. Na současném pracovišti jsem začínala jako učitelka, později jsem byla výchovnou poradkyní, zástupkyní ředitele a nakonec ředitelkou. Vlastně jsem si prošla všemi pozicemi, které ve školství jsou. Důležité pro mě bylo také studium francouzštiny. Přineslo mi nejen profesní změnu, ale i přátelství s lidmi z Francie, která trvají dodnes.

Neumíme změřit, jestli je žák dobrý. Školy nemají zpětnou vazbu, říká Daniel Prokop

Jste ředitelkou velké školy. Dostanete se ještě vůbec k učitelské práci?
Každý ředitel musí učit, aby mohl být ředitelem. Já jsem si nechala dvě hodiny dějepisu týdně. Je to můj nejoblíbenější předmět. Víc hodin by ale nebylo odpovědné ani vůči studentům. Vedení školy dnes zahrnuje spoustu dalších věcí. Řešíte provoz, správu budov, právní záležitosti, domov mládeže, školní jídelnu a mnoho dalšího.

Školu vedete 16 let. Co považujete za svůj největší profesní úspěch?
Mám radost z toho, kam se škola posunula. Modernizovali jsme vybavení, rozvíjeli spolupráci se zaměstnavateli i zahraničními partnery. Získali jsme ocenění Škola roku od Asociace hotelů a restaurací České republiky. To jsem si opravdu přála. Navíc člověk v takové pozici nemůže pracovat sám. Musí mít kolem sebe lidi, na které se může spolehnout. A právě to považuji za jednu z největších předností naší školy.

O které obory je největší zájem?
Dlouhodobě jsou to maturitní obor Hotelnictví a turismus. Velmi dobře se rozbíhá také nové lyceum zaměřené na cestovní ruch a cizí jazyky. Řekla bych, že právě na něj se dnes hlásí nejvíc uchazečů. Máme ale také Gastronomii, kde si studenti po třetím ročníku mohou udělat výuční list a současně pokračovat k maturitě.

Vaše škola je známá důrazem na praxi. Kde všude studenti získávají zkušenosti?
To je jedna z věcí, na které si zakládáme. Dlouhodobě spolupracujeme s řadou restaurací, hotelů a dalších zařízení, a to nejen v jižních Čechách. Naši studenti působí například na Lipensku, v Třeboni nebo v Mariánských Lázních. Dostali jsme se i do pražské O2 areny. Při velkých akcích tam pomáhají naši studenti v gastronomickém provozu ve VIP oddělení. Je to pro ně obrovská zkušenost. Máme spolupráci s rakouskou školou v Bad Leonfeldenu a naši studenti tak jezdí do Rakouska nebo Německa. A letos měli studenti možnost praxe také ve Španělsku nebo Chorvatsku.

Jak důležité jsou právě zahraniční zkušenosti?
Velmi důležité. Studenti si zlepší jazyky, získají sebevědomí a poznají prostředí, které je často úplně jiné než tady. A zároveň si jich tam všimnou budoucí zaměstnavatelé.

Říká se, že dnešní mladé generaci se nechce pracovat. Jaký na to máte názor?
To bych neřekla. Záleží na konkrétním člověku. Samozřejmě bojujeme s absencí nebo někdy s menší motivací. Na druhou stranu máme spoustu velmi šikovných studentů. Dnes chtějí větší flexibilitu. Chtějí pracovat, ale chtějí mít i své volno. Není to úplně o směně od osmi do osmi. Chtějí i nějakou přidanou hodnotu. Například když jedou na praxi do Španělska, nechtějí jen stát osm hodin v provozu. Poznávají prostředí, město, zemi. Berou tyto zkušenosti jako celek.

Ředitelka Střední školy a Vyšší odborné školy cestovního ruchu v Českých Budějovicích Zdeňka Erhartová (29. října 2026)

Jenže gastronomie a hotelnictví znamenají práci o víkendech, svátcích i večer.
To je pravda. Všem studentům říkáme, že když se ostatní baví, vy pracujete. To je realita těchto profesí. Ne všichni jsou ochotni na to později přistoupit. Pro zaměstnavatele je to dnes jeden z velkých problémů.

Které profese chybějí nejvíc?
Nejhorší je to asi u kuchařů. Těch je opravdu málo a jsou velmi žádaní. Ti dobří nám odcházejí do Prahy, Rakouska nebo Německa. Zaměstnavatelé mě pořád bombardují žádostmi o zaměstnance. Například do školních jídelen není jednoduché kuchaře vůbec sehnat.

Co si zaměstnavatelé na vašich absolventech naopak chválí?
Komunikační schopnosti a jazyky. Jsme službový obor a je to na těch profesích vidět. Naši studenti jsou zvyklí pracovat s lidmi a komunikovat s nimi. Angličtina je dnes samozřejmost, učí se také němčinu a mohou si vybrat další jazyk, například španělštinu, francouzštinu nebo italštinu.

Do škol stále více vstupuje umělá inteligence. Jak se na ni díváte?
Dneska už ji používáme všichni. I my pedagogové. Proč si neušetřit práci tam, kde to jde? U studentských prací už například nemá smysl opisovat dlouhé texty o destinacích nebo památkách. To umělá inteligence zvládne. Důležité je, co student udělá dál. Jak připraví konkrétní projekt, jak navrhne zájezd, jak udělá kalkulaci nebo jak zorganizuje akci.

Může AI jednou člověka ve službách nahradit?
V některých věcech určitě pomůže. Už dnes to vidíme v gastronomii nebo v hotelnictví. Ale nemyslím si, že když si někdo sedne k baru, bude si chtít povídat s počítačem místo živého barmana. Pořád jde o práci s lidmi. A právě to je podle mě něco, co bude důležité i za deset nebo dvacet let.

A jak podle vás bude obor vypadat za deset let?
To se odhaduje velmi těžko. Dnes je velký tlak na všeobecné vzdělávání. Lidé budou v životě měnit zaměstnání častěji než dřív, takže potřebují širší základ. Na druhou stranu stále slyšíme od zaměstnavatelů, že potřebují lidi, kteří něco konkrétního umějí. Pořád hledáme správnou rovnováhu mezi všeobecným a odborným vzděláním. A myslím, že ji budeme hledat ještě dlouho.

Máme vše dle zákona. Kdyby to tak bylo v restauracích, byly by třikrát dražší, říká šéf menz

Mají podle vás jižní Čechy v cestovním ruchu ještě nevyužitý potenciál?
Určitě. Máme Lipensko, Třeboňsko, lázně, hrady, zámky i Český Krumlov. Těch možností je tady opravdu hodně. Myslím si ale, že větší prostor by mohla dostat kongresová turistika. Tady vidím příležitost pro další rozvoj. Například v souvislosti s přípravami Českých Budějovic na Evropské hlavní město kultury se podle mě otevírá řada nových možností.

Když se vrátíme k vám, jak odpočíváte mimo práci?
Mám dvě děti a čtyři vnoučata. Ta mi dělají velkou radost. S manželem rádi chodíme po horách, jezdíme na kole a fotografujeme. Máme rádi přírodu a pohyb, rádi cestujeme. To je pro nás nejlepší odpočinek.

Kdybyste se mohla rozhodnout znovu, šla byste opět do školství?
Určitě. Učitelkou jsem chtěla být odmalička. Bratr se na mě vždycky zlobil, když jsme si doma hráli na školu a on musel psát úkoly. A historii jsem měla ráda odjakživa, je velkým poučením pro současnost. Své volby nelituju.