Nejlepší pivo měl Nepál, bez kávy ani krok. Vagabundi finišují čtyřletou túru z Bali

Vagabundi na cestách. Nebo také profesionální chodci z Beskyd. Tak si říkají sedmadvacetiletí Roman „Banán“ Vojvodík a Lubomír „Luba“ Svoboda z Frenštátu pod Radhoštěm. Když v sobotu odpoledne překročili českou hranici v Přední Výtoni na Českokrumlovsku, měli za sebou dvacet tisíc kilometrů a čtyři roky na cestě z Bali do Česka.

„Kámo, koukej, sluníčko se ukázalo,“ rozplýval se Roman ve chvíli, kdy se nad hraniční čárou krátce rozestoupily mraky a přestalo pršet.

„Nejhorší počasí jsme měli v Evropě. Paradoxně jsme se těšili, že to bude nejsnazší úsek. Ale hodně pršelo. A když je pět stupňů, máte všechno mokré, včetně bot, je to psychicky velice náročné. Sníh je v pohodě. V Asii nám třeba taky hodně pršelo, ale tam je zase teplo. Nejhorší je prostě kombinace vody všude a zimy.“

Na hranici je přišly přivítat desítky fanoušků. „Sledujeme je skoro od začátku. Měli jsme o ně strach třeba v Pákistánu. Člověk nikdy neví,“ říká manželský pár z Pardubic.

Z nuly k luxusu na Bali. Češi vybudovali resort, který milují i celebrity

„Jsme moc rády, že se tu udělala tahle sešlost. Budeme kluky ještě doprovázet, minimálně do Výtoně,“ poznamenaly Marie a Petra z Českých Budějovic, které mají na svém kontě například tři sta kilometrů dlouhou cestu do španělského Santiaga de Compostela.

Oba cestovatelé si přivítání užívali. „Jsme rádi, že lidé přijeli. Ale největší radost mám z toho, že dorazila moje sestra, dvojče. To jsem fakt nečekal,“ říká Roman.

Ve světě ochutnávali hlavně kávu, svěřili se se svými chuťovými zážitky. „A nejlepší piva byla v Nepálu a Laosu. Když nepočítám tohle české,“ směje se Lubomír a přiťukává si s fanoušky. A jak to vypadá po čtyřech letech denně bok po boku?

„Ráno si lezeme na nervy. Já bych spal do deseti, Banán chce vstávat v šest. To jsme pak spolu na zabití. Ale pak si dáme kávičku a jsme zase kámoši. A lepšího parťáka bych si fakt nedokázal představit.“

Z ráje peklo na zemi. Bali se dusí turisty, odpadky a betonem nových resortů

Zdravotně to nebylo bez komplikací. „Dva měsíce zlobily klouby, Banána dohromady pět. Vykloubené koleno, bolístky… Kašlíček a průjem ani nepočítáme,“ směje se Lubomír.

„Už to chvílemi vypadalo, že budu muset dojet na kole. Že to nedojdu. Ale naštěstí to dobře dopadlo,“ přitakal Roman.

Překročení hranice je pro ně jen dílčí cíl. „Před sebou máme finální pěknou tisícovku,“ těší se Lubomír.

„Vlastně už cestou jsme naplánovali, že se domů do Frenštátu vrátíme tak, že obejdeme ještě západní hranici. Ona se ta tisícovka v tom celku už tak nějak ztratí,“ dodal. „Hlavně tady na stezce můžeme potkat fanoušky, kteří nás celou dobu podporovali.“

Hory, příroda a klid. Pět nádherných túr světa, které vám změní život

Na sociálních sítích budou zveřejňovat plán cesty a termíny, kdy se mohou ostatní připojit a třeba s nimi ujít část trasy. „A že nám bude svítit sluníčko,“ přeje si Roman.

Na cestě jsou už čtyři roky, přestože původně plánovali, že to budou jen dva. „I proto se už moc těšíme domů. A počítáme s tím, že ty pocity oproti zdejšímu přivítání budou desetinásobné,“ naznačili, jak si představují příchod do cíle. A co plánují dál?

„Budeme dělat přednášky, určitě se chceme vydat na další cesty, ale zatím nebudeme nic prozrazovat. Nechceme si na sebe uplést bič,“ popsali cestovatelé. „Chceme si taky osvojit další věci. Teď jsme se naučili pořádně chodit, hlavně daleko, takže třeba potápět se, běhat a lézt po horách.“