Pily pro závody posílá brousit až do Austrálie. Jedna stojí kolem 60 tisíc
Dřevorubecká série Stihl Timbersports má v celé republice nižší desítky závodníků. Mezi nimi jsou i Karel Diviš a David Kučera, kteří spolu trénují v Třebkově u Písku. Redaktor iDNES.cz se vyrazil podívat na jejich trénink. Dřevorubci popsali, co sport obnáší a zavzpomínali i na nejúspěšnějšího českého závodníka Martina Komárka.
Rány seker prostupují tichý sychravý večer v Třebkově u Písku. V potemnělé obci nelze přehlédnout záři malého reflektoru za domem Davida Kučery. Na prkenném pódiu jsou seřazené velké špalky, s nimiž se připravují na další dřevorubecké závody. Kučera už dotrénoval a čeká, než přijede jeho kolega Karel Diviš.
Když dorazí, jako první vynáší další špalky z přívěsu, na němž je jen několik hodin předtím dovezl Kučera z lesa. Potom už si jeden z nich pokládá na podstavec, upevňuje ho háky, aby se nehýbal, otevírá bednu a vytahuje sekery. Dnes se zaměří jen na disciplínu underhand chop, kdy se přesekává ležící kus dřeva. Na začátku si musí vše připravit.
Tento sport je zvláštní, všichni jsme soupeři a přitom kamarádi. Trénujeme spolu a pomáháme si.
David Kučera
„Nejdřív si uděláme nášlapy, na kterých se stojí bezpečně a do kterých se nesmí při závodě sekat. Je to kvůli bezpečnosti, znamenalo by to diskvalifikaci,“ říká Diviš. Nášlapy se vytvářejí seseknutím kousku u kraje do roviny. Závodníci potom zasazují údery nebezpečně blízko od svých nohou. I proto nosí ponožky z kroužků, připomínající rytířskou zbroj.
Kučera míní, že ponožka by náraz sekery do nohy zmírnila, ale stejně by došlo minimálně k velkým pohmožděninám. „Zažil jsem jednou, že náš kolega sekl bokem do stojanu. Ten je ze tří milimetrů železa a sekera tím projela do půlky. Samozřejmě bylo po sekeře,“ vzpomíná. Ponožky však vyjdou i na osm tisíc korun.
Vybavení celkově není levné. Závodní sekera stojí řádově mezi 14 a 18 tisíci, dlouhá ruční pila se pohybuje kolem 60 tisíc. Výrobců je málo, čekací lhůty jsou dlouhé, i proto jich má Diviš víc a sdílí je s kolegy. Sám si svoji první sekeru koupil až po několika letech. Pily posílá brousit do Austrálie. „Naposledy to byly dvě pily a platil jsem kolem 22 tisíc,“ pokračuje.
Potom už Diviš stoupá na připravený kus dřeva a zasazuje první údery. Po chvíli však zastavuje a potřebuje si odpočinout. Nakonec přesto špalek končí na dvě půlky, celkem přesekl tři. Dřevo, s nímž trénují, má totiž odlišné vlastnosti než závodní z nizozemských plantáží černých topolů. Je tužší, má větší průměr a sekají i „bloky“ se suky. „Na tréninky to ničemu nebrání. Naopak, nerozsekáme toho tolik,“ říká Kučera.
Další závod mají až na jaře a zaměřují se na techniku, a ne na čas. Až se soutěž přiblíží, vybere Kučera topoly, které budou co nejbližší pravidly stanoveným parametrům. Ročně prý takto rozštípou kolem 50 kubíků dřeva. „Dřevo je ta největší proměnná, která rozhoduje, jak to dopadne. Kromě připravenosti, síly a rychlosti závodníka,“ dodává Diviš.
Studoval s Martinem Komárkem
Sekat je možné, prakticky jen když je dřevo čerstvé nebo nevyschlé. To závodní se musí kácet ve stejný čas a v téže oblasti. Pro závody se špalky obvykle osoustruží na předepsaný průměr a zabalí do fólie, aby nevyschly. V obalu potom pracuje, někdy více ztuhne, jindy povolí. I proto se mohou jeho vlastnosti postupně měnit.
„Martin říkal, že sekat buď hned, nebo tak po třech měsících uskladnění dřeva. Ono se zatáhne,“ líčí 51letý Kučera s odkazem na bývalého nejlepšího českého závodníka Martina Komárka z Oseka na Písecku, který v roce 2022 tragicky zemřel při práci v lese. Právě on ho ke sportu před několika lety přivedl. „Je ho škoda, ale co se dá dělat,“ povzdychne si.
Kučera a Komárek byli dlouholetí přátelé a znali se dobře už z dob studií na písecké lesnické škole. „Sloužil jsem v elitní armádě a po letech, když jsem skončil, tak jsem se potkal s Martinem. Slovo dalo slovo, tak jsem to šel zkusit na kemp a závodím,“ přibližuje své začátky. Nyní má firmu zabývající se zahradami.
Čech Martin Komárek vytvořil světový rekord v dřevorubeckých sportech |
To 52letý Karel Diviš pracuje jako manažer kvality v automotive a sportu se věnuje už od roku 2006. Kromě Stihl Timbersports se účastní dalších závodů, například vytrvalostních. Poprvé je viděl na zahraničním sportovním kanále a přihlásil se na kemp. Dřevorubecký sport dělá 40 až 50 lidí, v Timbersportu jich bylo letos aktivních 26 napříč republikou.
Mezi své největší úspěchy za 20 let Diviš řadí několikanásobnou účast na týmovém mistrovství světa, kdy nejlépe byli pátí. Na tom posledním se představil letos koncem října a s kolegy obsadili deváté místo z 20 zemí. Od svého začátku se také pokaždé kvalifikoval na mistrovství republiky a poslední dobou se umisťuje do šestého místa.
Disciplín ve Stihl Timbersports je celkem šest s tím, že v polovině závodníci pracují se sekerami, ve zbylých třech mají pily – ruční i motorové. Absolvovat je musí všechny a nejvyšší šance na dobrý výsledek mají ti nejvyrovnanější. Diviš zmiňuje, že jemu jde nejlépe přesekávání, Kučera má naopak raději řezání.
Závodí i padesátníci
Obvykle trénují více disciplín, těm s pilami minulou středu nepřálo počasí. „Musíte se do toho opřít a dneska, jak to klouže, to není dobré,“ popisuje Kučera. Zkoušel i standing chop, kdy dřevo neleží, ale stojí. Ale ani při něm mu podmínky nevyhovovaly. Diviš ho tak rovnou vynechal. Zmínil také, že součástí přípravy není jen trénink, ale i jiné sporty či posilovna.
„Tento sport je zvláštní, všichni jsme soupeři a přitom kamarádi a trénujeme spolu a pomáháme si. Kolega je vlastně můj soupeř, já mám dřevo a nemám problém trénovat tady,“ míní Kučera.
Diviš dále zmínil, že sport není jen pro mladé a zvládají ho i po padesátce. „Když máte dobrou techniku a vydržíte 20 až 30 sekund s maximálním nasazením, tak se pořád dá na dobré úrovni závodit,“ navazuje David Kučera s tím, že starší závodníci bez problému stačí mladším. Důležité je udržovat se neustále v kondici. Karel Diviš si například loni v standing chopu na mistrovství republiky vytvořil osobní rekord.
Další zprávy
Dříve strom zabily tisíce brouků, dnes na to stačí stovky, říká entomolog
Rok od havárie vlaků u Zlivi: plánovaná modernizace trati bude až po roce 2030



