V linecké ocelárně mají kněze i odborníka na hmyz. Otevřou unikátní návštěvnické centrum

Jihočeši znají rakouský Linec jako město, kterým projíždějí při cestě na dovolenou. Stojí však také za návštěvu. Tamní ocelárna patří mezi nejvýznamnější v celé Evropě. V červenci otevře zrekonstruované návštěvnické centrum.

Potok roztavené oceli se valí do formy a kolem něj šlehají žluté plameny. Občas prostor rozetne krátká ohnivá exploze. Proces zkontroluje v ochranném obleku s mocným štítem přes obličej dokonale zahalený pracovník. Scénu, která se opakuje téměř beze změn, však lze s úžasem sledovat dlouhé minuty.

Stojíme u samotného srdce ocelárny v rakouském Linci, jednom z největších hutních komplexů v Evropě. Velký je jako 630 fotbalových hřišť. Přirovnání „město ve městě“ platí dokonale. Průvodce vás při prohlídce nechá hádat, jaké vlastní profese v ocelárně nevyužívají.

4 fotografie

„Co hrobař?“ zeptá se jeden z účastníků. „Ano, tak toho nemáme,“ usměje se průvodce po řadě mylných tipů. „Ale jinak funguje hasičský sbor se sto členy a deseti cisternami, policie, nemocnice, různí řemeslníci a opraváři. Dále zahradníci, učitelé ve školce i kněz. Díky teplu se sem stahuje hmyz, proto na něj máme specialistu.“

Průmyslový komplex u Dunaje je opravdu gigantický. Než se vydáte na projížďku autobusem po areálu, základní informace a povědomí získáte v návštěvnickém centru jménem Stahlwelt.

To je sice od léta 2024 uzavřené a opravuje se, ale právě letos v červenci se chystá slavnostní otevření zrekonstruované budovy. A stane se jedním z nejmodernějších průmyslových návštěvnických center ve střední Evropě. Proměna stála zhruba půl miliardy korun.

„Chceme upravit Stahlwelt tak, aby splňoval naše očekávání ohledně moderního výstavního prostoru a aby poskytl modernější zázemí,“ uvedl pro web ocelárny před začátkem prací Herbert Eibensteiner, generální ředitel společnosti Voestalpine AG.

Nové Stahlwelt bude mnohem méně technickým muzeem a naopak má připomínat zážitkové centrum o budoucnosti výroby oceli. Expozice se chystá výrazně digitálnější. Ukáže simulace hutních procesů, vizualizaci výroby či interaktivní mapu areálu.

S nabytým povědomím vyrazíte autobusem přímo do areálu. Procesy vnímáte v 5D. Hlavně při zastávkách je to pach, hluk, prach a život v huti, která funguje nonstop. Provoz je nepřetržitý, protože odstavení pecí je složitá a velmi drahá operace. Tam a sem jezdí nákladní vozy a další těžká technika, výrobky se exportují vlakem nebo lodí po Dunaji rovnou do světa.

Pracují v ní i Češi

Zhruba 11 tisíc pracovníků funguje ve třísměnném provozu. Do Lince dojíždí zhruba dvě až tři stovky Čechů hlavně z příhraničí. Stačí se jim dostat na některé z nástupních míst, speciální linka je dopraví přímo do ocelárny.

Za rok navštíví areál zhruba 50 tisíc lidí. Odhadem dvě třetiny jsou studenti. Přibližně 1 500 je z českých škol.

Prohlídky jsou převážně v němčině, ale od léta bude možné využít také anglickou verzi. „Máme 18 průvodců, ale prohlídka je pokaždé originál. Každý má svůj přístup. Někteří se stávají průvodci poté, co v ocelárně skončí. Další sem přešli z jiných profesí,“ okomentovala manažerka marketingu a komunikace Barbara Heimová.

Linec je malebné město na Dunaji, odkud pochází nejslavnější koláč

Muzeum historie Zeitgeschichte poukazuje také na minulost ocelárny. V objektu sbírek jsou uchované dokumenty, fotografie a další artefakty z historie. K prohlídce je třeba se objednat předem, totéž platí i pro ocelárnu. Lze to zvládnout snadno online na webu ocelárny www.voestalpine.com/stahlwelt.

Historie spojená s válkou

Pro české turisty se tím nabízí zajímavá atrakce na letní sezonu, která je z Českých Budějovic dostupná za zhruba hodinu a čtvrt autem. S pokračující stavbou dálnice to v blízké budoucnosti bude ještě kratší doba.

Historie ocelárny je spojená s druhou světovou válkou. Vznikla v době nacistického Německa, které chtělo vybudovat obří státní ocelářský podnik mimo průmyslovou oblast v Německu. Linec byl vybrán díky dobré strategické poloze.

Tisíce lidí bylo nasazených jako nucená pracovní síla, v extrémních podmínkách dřeli váleční zajatci, vězni či lidé z koncentračních táborů. Část dokumentace a spisů zůstala dochovaná. Našla se přímo v areálu.

„Říká se, že ji Němci před koncem války nestihli zničit. Ale důvod lze těžko dokázat,“ popsal průvodce. Po konci války areál převzalo obnovené Rakousko. V Linci vynalezli také LD proces, tedy zlom v efektivní výrobě oceli, který se stal světovým standardem.

Vývoj a ekologie. To jsou dva významné prvky, na které ve Voestalpine myslí. Provoz dnes podléhá plnění přísných emisních limitů. V budoucnu však čekají areál zásadní změny.

Klasické vysoké pece na koks (z uhlí) budou postupně nahrazovány. Rozestavěná je elektroocelárna, fungovat by měla od roku 2027. Bude vypouštět výrazně nižší emise oxidu uhličitého. Ještě řadu let zůstanou oba systémy.