Adoptovat si slepici? I to jde, spolek zachraňuje nosnice z velkochovů

Na zahradě za plůtkem stojí prostorný a moderní dřevěný kurník, u kterého uštipují slepice trávu. Je to klasický pohled na řadu zahrad u rodinných domků na vesnici. U Schmidtmayerů ve Vlkovicích na Českobudějovicku je to však přece jen trošku jinak.

Martina Schmidtmayerová Pohorská zachraňuje slepice, nechává zvířata dožít. Chce jim zajistit důstojný život. Jednoduše je adoptuje.

Často zubožené slepice vykupuje z jednoho velkochovu a doma se pak buď sama o ně stará, nebo je předá dalším zájemcům. A jezdí si pro ně lidé z celého kraje.

6 fotografií

„Viděla jsem, jak vypadají nosnice z velkochovů. Je to strašný masakr, opravdu. Mají je tam na malinkatých prostorech a vypadají hrozně. Já sama jsem si takové slepice brala už dříve. Ale ještě s další kolegyní z naší organizace Kočky České Budějovice jsme to daly dohromady a řekly jsme si, že to rozjedeme ve velkém,“ vrací se 38letá Schmidtmayerová Pohorská zpátky k začátkům nápadu. To byl rok 2020.

Loni zachránili 80 slepic

Zhruba po roce a půl života už pro velkochovy nejsou nosnice výhodné, protože nesnášejí tolik vajíček. Následně pak firma vyhlásí, že je nabídne k prodeji. To je ten správný čas pro spolek, aby si za desítky korun za kus slepice odkoupil.

„Alespoň je trošku potěšující, že je chtějí dál prodávat a neskončí na jatkách. Snažíme se tedy je odvážet ve větších počtech, naposledy jsme takto loni zachránili zhruba osmdesát slepiček,“ vypráví.

Chovatelé nosnic se připravují na zrušení klecí, někteří zřejmě skončí

Po výkupu následuje výzva třeba na sociálních sítích spolku, aby se o nosnice mohli přihlásit další zájemci. „Nemůžu se starat sama o sto slepiček,“ směje se Martina, která je současně na mateřské dovolené. „Lidé si ke mně přijedou, pak se ještě v klecích zvířata přeloží z auta do auta. Zbytek, který neudáme, jde k nám na zahradu, nebo se je snažíme dál inzerovat a předávat.“

Některá zvířata přechod z velkochovu do domácího prostředí bohužel nepřežijí, další se naopak dožívají řady let a užívají si výběhy, čerstvou trávu a sluníčko. „Loni byla ta úmrtnost docela vysoká, byly ve špatném stavu,“ podotýká.

O adopci nosnic je zájem, lidé na spolek i přímo Martině píší a volají. Jezdí si pro ně z celých jižních Čech. „Ještě loni jsme na stránkách velkochovu našli, že bude opět výprodej. Takže jsme si natipovali dalších šedesát slepic a zájemců o ně, ale na poslední chvíli to firma uzavřela. Tento rok se tedy ještě žádný výkup nekonal,“ říká.

Útulky pro opuštěné kočky na jihu Čech chybějí, pečují o ně „tety“

Podstatně déle, než začala s adopcí nosnic z velkochovu, se stará o toulavá zvířata. Nejvíce o kočky.

„Náš zapsaný spolek Kočky České Budějovice oficiálně začal fungovat v roce 2009, ale o kočičky se staráme už asi osmnáct let. Stejně jako u slepiček máme domácí depozita, což znamená, že kočky s námi běžně bydlí. Bohužel je toho rok od roku méně, protože už to nikdo moc dělat nechce. Staráte se o zvířata ve volném čase, bez zaplacení, takže je to čistě dobrovolnická činnost. Bohužel čas ani místo nejsou nafukovací, musíte k tomu mít vztah,“ přibližuje zakladatelka spolku.

Toulavé kočky se pak snaží se svými dalšími kolegy buď předat k adopci do některé z rodin, či se o ně postarat jinak. Spolek má i kastrační program, práce má stále dostatek. „Koček je hodně. Přijde mi to čím dál tím horší, ale je možné, že je to dané tím, že se o tom více mluví a řeší se to. S jednou obcí máme například i navázanou spolupráci, ale řada obcí tyto problémy moc neřeší a zvířata nekastruje,“ zdůrazňuje Martina Schmidtmayerová Pohorská.