Třináct sekund a dost. Útočníci Vrána a Dravecký naposledy hráli za Třinec

Posledních třináct vteřin za Oceláře Třinec odehráli v pátečním extraligovém utkání s Kometou Brno hokejoví útočníci Petr Vrána a Vladimír Dravecký. Oba veteráni naposledy nastoupili za „svůj“ klub, s nímž získali pět titulů.

Krátce si mohli zahrát i díky tomu, že zástupci Brna a vedení extraligy souhlasili, aby Oceláři výjimečně napsali na soupisku patnáct útočníků.

Učinkování jednačtyřicetiletého Vrány a stejně starého Draveckého v mužstvu skončilo třineckým ofsajdem. Po něm lidé v zaplněné Werk Aréně vstali a mohutně tleskali. Už při rozcvičce ale skandovali jména obou hráčů.

Sparta padla v Kladně, Třinec zvládl velkou přestřelku s Brnem. Poprvé slaví i Dynamo

„Doufám, že jsem v hokejové výstroji nebyl naposledy,“ uvedl Vrána, „že si ještě někdy zahraju jenom tak. Ale bylo to fajn. Po těch letech mi to však přišlo jako úplně každý zápas. Vše se odehrávalo tak nějak stejně jako ty roky předtím.“

Zatímco Vrána poté, co opustil led, usedl mezi diváky, Dravecký se rychle převlékl a vrátil na třineckou střídačku jako asistent trenéra, jímž je od konce minulé sezony.

Petře, přece jen nebylo těch třináct vteřin málo?
Bavili jsme se, jak dlouho to bude trvat. Vymýšleli jsme, jak to nějak ukončit, aby to bylo ok a zároveň se nikomu nic nestalo a třeba náhodou nepadl gól, což by se asi blbě vysvětlovalo jedné, nebo druhé straně. Dopadlo to, jak mělo. Je to krásné. Nemyslím si, že se podaří tolika hráčům, aby pro ně klub něco takového udělal, takže si toho hodně vážím.

Petr Vrána (vlevo) a Vladimír Dravecký (vpravo) z Třince se na začátku utkání rozloučili po ukončení své kariéry. Uprostřed je sportovní ředitel Jan Peterek.

Jak dlouho vydržíte bez hokeje?
Měl jsem nějaký nabídky, ale s velkou úctou a poděkováním jsem je odřekl, protože jsem se chtěl věnovat opravdu rodině a nechtěl jsem se do ničeho vrhnout, když jsem věděl, že na to nebudu mít čas a energii. Nechám to volně běžet a uvidíme, jestli ještě něco přijde a budu chtít se do toho pustit.

Měl jste i hráčské nabídky?
Ne, ne. Zvedal jsem telefon a vždycky čekal, že se někdo ozve, jestli nechci hrát, ale většinou to byla nějaká jiná práce, management a podobně (smál se). Ale přemýšlel jsem, jestli bych si někde nezahrál, ale už jsem se rozhodl. Stačilo to.

Zajímali se o vás i zástupci olomouckého klubu?
Olomouc tam proběhla, chtěli, abych jim pomohl s trénováním, ale teď jsem se rozhodl nic nevzít, protože bych se tomu opravdu nevěnoval naplno, takže by to nebylo fér.

Co se vám vybaví, když se řekne Třinec?
Moc hezkých zážitků, samozřejmě všechny cesty za těmi tituly, všechny historky, všichni lidi okolo, spoluhráči. Bylo to jako familia, jak se tady říká. Těch několik prvních roků jsme fungovali neskutečně.

Za kolik na extraligu? Nejdražší Pardubice a Sparta, ve Varech a Hradci rozhoduje čas

Do Třince jste šel ze Sparty, což byl, dá se říct, zlom ve vaší kariéře. Jak to v roce 2018 probíhalo?
Relativně rychle. Zavolal jsem agentovi, že už chci skončit. V podstatě během týdne se to upeklo, ale začátek tady nebyl jednoduchý, protože jsem se musel dostat trošku do pohody. Ale vyšlo to, kluci byli nastartovaní, hned z toho byl titul a pak už to tak nějak šlapalo.

Teď už vám hraní v Třinci nedávalo smysl?
Už ne. Samozřejmě bych si rád zahrál, ale už stačilo.

Vladimír Dravecký zůstává v týmu jako asistent. Co budete dělat vy?
Přemýšlel jsem, že ho časem vyšťouchnu a vezmu to místo něj (smál se). Ale ne, teď se hlavně věnuju rodině, takže mám trošku volnější program. A s kamarádem máme firmu, která se točí kolem aut, zážitkové jízdy a podobně. Máme rozjetý velký projekt, což bude převážně moje pracovní náplň.