Po zástavě nevěřili, že přežije. Sedláček se ale nevzdal a byl hvězdou paralympiády

Přišel o nohu, prodělal embolii a lékaři mu dávali jedno procento s tím, že pokud to přežije, navždy bude upoutaný na lůžko. On se však vrátil ke sportu a letos Patrika Sedláčka v Miláně zvolili nejlepším brankářem paralympijských her. Jak vzpomíná na moment, který mu obrátil život? A proč se přesunul z útoku do branky? Nejen o tom mluvil reprezentační parahokejista v podcastu Prodloužení.

Bylo mu sedmnáct, měl problémy s dýcháním, tak dostal inhalátor a doktoři ho uklidňovali, že mu nic není. Když pak jednoho dne přišel unavený domů, lehl si na stůl a na 57 minut se mu zastavilo srdce.

„Probral jsem se až po čtrnácti dnech v nemocnici, už po amputaci nohy. Tam jsem se dozvěděl, že mi vypnulo úplně celé tělo, nefungovaly mi ledviny, odebrali mi metr a půl střeva,“ popisuje zpětně Sedláček.

Až potom zjistil, že za kolapsem stála pravděpodobně nebezpečná trombóza způsobená neléčenou plicní embolií.

Navzdory všemu se ale nevzdal, obrovskou oporou mu byla rodina i kamarádi. Po rehabilitace a zvykání si na protézu se zanedlouho vrátil i ke sportu.

Nehodlal sedět doma.

Patrik Sedláček nastupuje za národní parahokejový tým a také karlovarský klub Sharks.

„Když je člověk zdravý, nevyhledává parasport. Ale když jsem se do toho kruhu dostal, začal jsem hledat. Nejvíc mi pak otevřelo oči mistrovství světa v parahokeji 2019 v Ostravě, když jsem na to koukal v televizi, už jsem byl tak trochu nalomený.“

Co víc, díky své hokejové minulosti začal rovnou v národním týmu. „Měl jsem hrozně velkou výhodu, nemusel jsem se učit to hokejové myšlení, takže pro mě bylo de facto na prvním místě naučit se bruslit a ten zbytek jsem si už dokázal převzít z minulosti.“

Z útoku se přemístil do brány, zavedl specifický posed. Teď je Sedláček oporou

Až když měl za sebou olympijské hry v Pekingu 2022, se z pozice útočníka po dohodě v týmu přesunul nezvykle do branky. „Odmalinka jsem chtěl být gólman. Vždycky mě to strašně tahalo do brány. Ať už ve fotbale, nebo ve florbale jsem byl vždycky brankář, ale v hokeji mi to trenéři nikdy nepovolili. Takže jsem chodil chytat o rok mladším klukům.“

V parahokeji byli v reprezentaci tři stálí brankáři, ale když ke konci roku 2023 padesátiletá stálice Michal Vápenka dojížděl na tréninky jen sporadicky, rozhodl se to Sedláček přece jen zkusit.

Český parahokejový brankář Patrik Sedláček hledá kotouč v paralympijském zápase s Kanadou.

„Do Česka jsem pak přinesl unikátní posed – tím, že sedím v tureckém sedu. Normálně gólmani sedí bokem, kdy mají nohu nataženou. Já ji mám pokrčenou a jsem čelem. Spolu s mojí výškou jsem si říkal, že bych mohl být přínosný.“

A byl.

Stal se nejen novou oporou reprezentace, ale jedním z nejlepších brankářů současnosti. Loni na mistrovství světa v Buffalu byl dokonce vyhlášen vůbec tím nejlepším, stejně jako letos na paralympijských hrách v Miláně. V červnu ho pak v anketě Zlatá hokejka zvolili nejlepším českým parahokejistou.

„Ocenění jdou stranou, jezdím na tréninky hlavně za tou partou. Ta je to, co drží člověka nad vodou a dává mu pocit, že s handicapem není sám. Nikdo se nad nikým nepovyšuje, jsme si stejně rovni, ať už jednomu chybí jedna, nebo obě nohy… Je to druhá rodina.“

Když zrovna netrénuje, občas si skočí zahrát jako DJ, zajímá se o auta i motorky. „Chci žít život naplno, normálně. Žádný handicap pro mě není zábranou.“

O čem ještě Sedláček mluvil?

• Užil si víc paralympiádu jako útočník, nebo jako brankář?
• Co říkali spoluhráči na to, že se postaví do brány?
• Jak vypadá trénink v Americe s nejlepšími parahokejisty světa?
• A jak vůbec probíhá nábor a příprava nových parahokejistů?