Medailová dvojčata. Bratr má bronz z MS a cílí na draft NHL, v reprezentaci je i sestra

Při otázce, kam si ukládají trofeje, se oba podívají na zaplněné poličky vysoko na stěně. „Každý máme svoji, ale už to dáváme na půdu, protože nemáme místo,“ usmějí se. Není divu, vždyť sbírání medailí je v téhle rodině skoro na denním pořádku. Tak se seznamte. Josef Holejšovský, člen čerstvě bronzového týmu hokejistů z mistrovství světa do 18 let, a jeho sestra-dvojče Anna Holejšovská, reprezentantka pro změnu ve stolním tenise.

Na konci května oba oslaví osmnáctiny, ve své věkové kategorii patří k nejlepším v republice.

Josef v uplynulé sezoně nakukoval do áčka hokejové Slavie Praha, která ovládla základní část první ligy, a v červnu by rád uspěl v draftu slavné NHL. Anna má ve sbírce bronz z mistrovství Evropy a také už startovala na mládežnickém světovém šampionátu.

„Úspěchy si nezávidíme. Navzájem si přejeme a podporujeme se,“ popisuje Josef.

„Dřív mi brácha říkal: Nedovoluj si, jsi o tři minuty mladší,“ prozrazuje s úsměvem Anna, že přeci jen nějaké špičkování se mezi šikovnými dvojčaty objevovalo.

„Ale teď, jak už jsme starší, tak vůbec,“ doplňuje hokejový útočník.

A jak ještě to v téhle rodině původem kousek od Vlašimi funguje?

Hekticky – oba totiž dojíždějí na tréninky do Prahy a za soutěžemi cestují po Česku i Evropě. Ale také medailově.

Josef si před pár dny užil velkou bronzovou euforii českého národního týmu, osmnáctka na Slovensku po dvanácti letech získala medaili z MS. „Vytvořila se tam super parta, stmelili jsme se a bojovali jeden za druhého. A to se mi na týmovém sportu moc líbí. Hokej mě neskutečně baví a naplňuje,“ přibližuje talent, jenž na mistrovství zaznamenal jeden gól.

Jeho sestra Anna jen o pár dní dříve slavila bronz zase na republikové úrovni, ve dvouhře stolních tenistek na šampionátu do 19 let. A na závěrečné boje vyrazila bratra podpořit přímo do Trenčína.

„Prožívala jsem to docela hodně. Jsem na něj pyšná, je super mít takhle úspěšného bráchu. Doma na jeho zápasy moc nekoukám, spíš sleduju jen výsledky. A jestli o něj mám strach? Mám, ale je dobré, že se moc nepere. Nedávala bych se dívat na to, jak se můj brácha s někým mlátí.“

Už brzy ale může mít cestu za jeho utkáními složitější. Josefa v červnu čeká draft do NHL, k němuž se upíná s velkými nadějemi.

„Sezona byla dobrá, takže po mě snad někdo sáhne. Mluvil jsem se čtyřmi týmy a u dvou jsem cítil zájem. Jeden mě dokonce pozval v červnu na týdenní kemp. Takže šance je.“

Rychlý bruslař, chce zapracovat na střelbě

A co by to pro něj znamenalo?

„Když mě tým draftuje, tak na mě získá práva. Já jim můžu říct svůj plán, že bych třeba chtěl zůstat v extralize, když mi to někdo nabídne, ale jestli s tím nebudou souhlasit, tak je musím poslechnout. Když mi řeknou, že půjdu do kanadské juniorky, tak se budu muset sbalit a jít. A klidně bych šel, jsou to skvělé zkušenosti a tam se ukáže, jestli na to mám.“

Svou největší přednost vidí v bruslení. „Všichni mi říkají, že jsem rychlý. A trenéři mě taky chválí za pracovitost a černou práci, že vybojuju spoustu puků a na nic se nevykašlu. Takových hráčů není zas až tolik. Jsem jenom rád, že mám takové přednosti. A snažím se pracovat na věcech, které mi tolik nejdou.“

Chtěl by vylepšit hlavně střelbu, ale věří, že se v ní zdokonalí. Stejně jako se mu to povedlo v práci s hlavou. „Začínám si více věřit. Cítím se klidnější.“

Inspiruje ho třeba příklad legendárního Jaromíra Jágra a sleduje i podobně staré, nebo spíš mladé krajany, kterým se v poslední době daří zaujmout v zámoří. „Petr Sikora z Třince teď podepsal tříletý nováčkovský kontrakt do Washingtonu a je mu dvacet. Pro mě je to velká motivace, vím, že je to reálné.“

A kdyby to Josefovi náhodou v klubech z NHL nyní ještě nevyšlo, chce se poprat o stabilní místo v prvním týmu Slavie. V uplynulé sezoně pendloval mezi ním a mužstvem do dvaceti let. „Áčko si musím zasloužit, bude záležet na mě, jak budu hrát. Udělám pro to všechno,“ slibuje zapáleně.

On umí držet pálku, ona dobře bruslí

Také Anna na klubové úrovni hraje převážně druhou nejvyšší českou soutěž, za El Niňo Praha v ní má velmi solidní skóre 28:6. V extralize nastupuje na střídavý start v Hradci a zatím sbírá hlavně zkušenosti.

Ráda by se dostala do nominace na letošní mistrovství Evropy mládeže, kterého se už dvakrát zúčastnila – v roce 2023 se vrátila s bronzovou medailí ze soutěže družstev. „A nejvíce si cením toho, že jsem se probojovala na mistrovství světa do patnácti let.“

Stolní tenistka Anna Holejšovská (uprostřed) slaví se spoluhráčkami bronz ze soutěže družstev na mistrovství Evropy do patnácti let 2023.

Rodiče talentovaných dvojčat také sportovali, maminka závodně hrávala volejbal, ale k vrcholovým kariérám je nenutili.

„Táta se mě asi ve čtyřech letech zeptal, jestli hokej nechci zkusit, tak jsem řekl, že proč ne,“ vzpomíná Josef. „Ségra ho taky hrávala. A dělali jsme více sportů, fotbal, ping-pong, plavání… Pak jsme si každý našli cestu k tomu svému. Obětovali jsme tomu fakt hodně a teď se potvrzuje, že se to vyplatilo.“

A oba také alespoň základně ovládají i sport toho druhého.

„Myslím, že na ping-pong jsem levej, ale pálku držet umím. Přes síťku míček dám, ale takové ty tríčky a topspiny, to neumím,“ poví Josef.

„Na holku umím dobře bruslit, ale u hokeje jsem zůstat nechtěla,“ reaguje Anna. „Ke stolnímu tenisu jsem se dostala přes svou třídní učitelku.“

Když se sejdou doma, sportovní radosti i strasti mezi sebou příliš nerozebírají. Maximálně porovnávají, jakou fyzickou přípravu, která jejich sporty shodně provází, zrovna dělali. Každopádně si na společně strávený čas potrpí. Mají ještě staršího, dvacetiletého bratra, jenž se při studiu v Hradci Králové věnuje hokeji na univerzitní úrovni.

„Každé prázdniny se snažíme najít termín na týdenní rodinnou dovolenou. Je to těžké, ale rodiče nám říkají, ať si radši něco odpustíme a jsme spolu,“ líčí dvojčata. „Jak spolu dlouho nejsme, tak se totiž od sebe oddalujeme. Je to znát. Ale pomalu si na to zvykáme, v každé rodině děti odcházejí z domova.“

Ale ne v každé si pak, když se zase sejdou, mohou vyprávět o takových sportovních úspěších. U Holejšovských doufají, že to tak zůstane i v budoucnu.