Jurčík: Slabší kondice? Bylo to vidět na ledě. S Reichelem to má hlavu a patu

Šuškandu, že hokejisté Litvínova měli v uplynulé barážové sezoně problémy s kondicí, potvrdil na startu letní přípravy extraligové Vervy i její útočník Ondřej Jurčík. „Asi to bylo vidět i na ledě. Snad se to letos změní,“ doufá klubový odchovanec a srdcař.

Nedostatečnou fyzičku týmu, který nejvyšší soutěž zachraňoval v baráži s Jihlavou, už dříve zmiňoval Robert Reichel. Olympijský šampion se na konci zpackané sezony stal šéfem realizačního týmu a v novém ročníku extraligy by měl být hlavním koučem Litvínova.

„Příprava pod ním bude dřina, ale to je Alby, počítali jsme s tím. Vždy z nás chce vymáčknout to nejlepší, nikdy vám neuleví. Spíš přidá sérii, než by ubral,“ líčí dříč Jurčík, co mužstvo čeká s nástupem klubové legendy na střídačku.

Loni sám cítil, že po fyzické stránce to nebylo ono. „Poznáte to, když máte větší ice time. Nebo kolem října listopadu, když se sezona lámala a bylo hodně zápasů,“ vzpomínal na temné období Vervy, která od konce září do začátku prosince prohrála 18 zápasů a zvítězila jen pětkrát. „Letos se na to připravíme jinak, hlavně musíme chytit začátek. Doufám, že budeme o dost lepší než minulou sezonu,“ přeje si třiatřicetiletý forvard.

Věří, že k vzestupu pomůže právě i Reichelův návrat. „Jsem rád, že je tady, zase to bude mít hlavu a patu,“ naznačil rodák z Teplic, že pod minulým trenérským štábem to hráči tak úplně necítili.

Reichel: Já a trenér? Nemůžu říct. Kašovi snad v Litvínově dohrají kariéry

Nový realizační tým ještě oficiálně jmenován nebyl, dojde k tomu až ve chvíli, kdy odcházející Orlen Unipetrol definitivně dokončí předání klubu skupině kolem Jiřího Šlégra a Roberta Kysely.

„Zatím víme jen to, že by trénovat měli Alby s Kubou Petružálkem a někdo by k nim měl ještě přijít,“ prozradil Jurčík. Jména případných posil chemiků se nedonesla ani k němu. „Nějaké spekulace jsou, ale v kabině to moc neřešíme. Sami nic nevíme.“

Po roce napnutých nervů cítí Jurčík, že atmosféra se po turbulentním období uklidnila.

„Je to uvolněnější než loni, kdy se vědělo, že tady nebude sponzor. Teď se čeká jen na dokončení převodu klubu. Máme prostory, kde můžeme cvičit, můžeme jít do sauny, na regeneraci. Minulé léto jsme hledali, kde budeme trénovat, teď je to pohodlnější,“ zmínil loňské půtky mezi extraligovým áčkem a mládeží, která má v pronájmu posilovnu a další zázemí na Hlinkově stadionu.

Jurčík, jeden ze strůjců historického titulu Litvínova z roku 2015, si oddechl, že hokejová bašta uhájila nejvyšší soutěž před Jihlavou v baráži.

„Hodně se mi ulevilo, že jsme dál extraligoví. Moc by mě mrzelo, kdybychom spadli. Chtěl jsem tady pokračovat a jsem rád, že můžu.“

Litvínov, 7.12. 2025, Litvínov - Liberec, utkání hokejové extraligy. U puku Ondřej Jurčík.

I proto nefrfňá, když má zvedat činky nebo běhat, jak je v předsezonním období nutné. „Už jsem si za ta léta zvykl. Asi nikdo tohle období nemá rád, ale patří to k tomu. Dříve byly čtyřhodinové tréninky, ještě dvoufázové, letos máme jednu fázi, dvě a půl hodiny. A máte hotovo. Dá se to zvládnout.“

Příprava o samotě, jak je dnes už také obvyklé, Jurčíka nelákala. „Hodně kluků má individuální přípravu, mně se taky ptali, ale já nechtěl. Jsem z Teplic, dojíždím kousek. Nikdy v kariéře jsem individuál neměl, vždy jsem trénoval s klubem. Ani by mě to nenapadlo, neumím si to představit,“ zavrtěl hlavou autor 37 extraligových gólů. „Máme tu kondičáka, on za mě udělá program a já to jen odtrénuju.“

A tak třicátník trénuje i mezi juniory. „Cítím se pořád mladý. Kluci řeší jiné věci, ne děti jako já. Je to povzbuzení do života.“

Do života stále extraligového.