Hvězda Pejšová jde do San Jose: Plné arény na ženský hokej, to je bomba

Ze Střelné do Kalifornie? Žádná střelená představa, pro hokejistku Danielu Pejšovou pohádka, v které se od nové sezony probudí. Už poslední dva roky si žila svůj zámořský sen v dresu Bostonu v PWHL, teď se dvojnásobná bronzová medailistka z mistrovství světa stěhuje do dalšího hokejového ráje na západním pobřeží USA.

„Co mě pro San Jose přesvědčilo? Asi hezké počasí,“ usmála se čtyřiadvacetiletá rodačka z Teplic, hvězda šampionátu z roku 2022: dostala se do all stars turnaje, vyhlásili ji nejlepší obránkyní a ovládla žebříček produktivity i střelby mezi beky s pěti brankami a čtyřmi asistencemi. Za velkou louži šla s vizitkou dvojnásobné švédské šampionky s Luleou.

Jaké byly vaše první dva roky v ženské obdobě NHL v Boston Fleet?
První mi moc nevyšla, bylo to přece jen něco nového, neměla jsem žádné zkušenosti se severoamerickým hokejem. Vzala jsem to, jak to bylo, bojovala jsem. Minulý ročník byl o hodně lepší, dostala jsem mnohem více prostoru. Byla to součást procesu a doufám, že příště to bude ještě lepší.

Daniela Pejšová Čtyřiadvacetiletá teplická rodačka a obránkyně, která od 16 let hokejově rostla ve Švédsku, kde získala dva tituly. V roce 2024 si ji jako sedmou hráčku vybral Boston v draftu PWHL, za Fleet odehrála dvě sezony. V červnu 2026 podepsala dvouletou smlouvu s nováčkem PWHL San Jose. Za českou reprezentaci startovala na šesti mistrovstvích světa, má dva bronzy, a dvou olympijských hrách.

Co je v zámořské soutěži jiné?
Jsou tam nejlepší hráčky na světě, menší led, jiný styl hokeje. Na to jsem si musela zvyknout.

Proč se stěhujete do San Jose?
Liga se rozšířila o čtyři nové týmy včetně San Jose a během expanzního procesu mě klub kontaktoval. Já měla v Bostonu ještě smlouvu na příští rok, ale mohla jsem přejít. Pro mě to byla hodně zajímavá nabídka. Takže jsem se rozhodla, že se přestěhuju do Kalifornie.

Co vás přesvědčilo?
Asi to hezké počasí! (smích) Potřebovala jsem po dvou letech v Bostonu změnu, mám z toho super pocit, hrozně se na sezonu těším.

Jaký je život v zámoří?
Já si Boston hrozně zamilovala, je to fakt krásné město, užívala jsem si to tam. Měly jsme super partu, to taky pomohlo. Na čas strávený v Bostonu budu vzpomínat hodně dlouho, ale už se těším, až si udělám nějaké nové vzpomínky v Kalifornii.

Potkala jste v Bostonu české hokejové hvězdy v čele s Davidem Pastrňákem?
S holkami jsme se šly párkrát kouknout na Bruins, chodily jsme i na jiné sporty, na baseball nebo americký fotbal. Ale volného času během sezony moc není. S Pastrňákem jsme se bohužel nepotkaly.

Nemusíte se štípnout, jestli se vám všechno nezdá? Ze severu Čech do Kalifornie, to je sen.
Člověk to mnoho dní nevnímá, někdy si ale sama pro sebe říkám, že je super se ze Střelné, malé vesnice v Krušných horách, dostat až tak daleko. Že můžu říct, že nějakou část roku bydlím v Americe. Jsem za to hrozně vděčná.

Jílek je Sáblíková v chlapském provedení. Bude hala? Jsem opatrná, říká Erbanová

Jsou české hráčky ze zámoří vzorem pro malé holky, které teď ví, že se hokejem můžou živit?
Ano a tohle je pro nás největší pocta, protože my moc vzorů neměly. Když jsou nějaké hokejové kempy a jsme tam s malými holčičkami, tak říkají, že na nás koukaly na mistrovství v Dánsku a že kvůli tomu začaly hrát. To je asi ten nejlepší pocit, co z hokeje můžeme mít.

Uměla jste si to představit, když jste s hokejem začínala vy?
My si hodně myslely, že budeme hrát v NHL! (smích) Ne, dělám si srandu. Je neskutečný skok, co přinesla ženská PWHL. Holky fakt vidí, že se hokejem můžou živit, že se můžou někam dostat. Získat nové zkušenosti ze sportu i života. Je to skvělá příležitost.

Jak to tam prožívají fanoušci?
Arény jsou většinou plné, možná chybí pár míst. Diváci si k tomu našli cestu. Četla jsem, že lidi, co dřív vůbec hokej nesledovali, začali se startem ligy najednou chodit. Bylo to pro ně něco nového. Od fanoušků máme velikou pozornost, to přináší i tíhu, že musíme předvést na ledě fakt to nejlepší. Ale je bomba, když vás podporuje celá aréna.

Hokeji se věnovali i váš táta a bratr, jak vaši úspěšnou kariéru prožívají?
Jsou hrozně pyšní, užívají si, že můžou na moje zápasy, když jsme v Evropě s reprezentací. I mamka strašně ráda jezdí. Kouká i na moje zápasy v Americe, vstává v jednu ráno, pak jde do práce. Za to jsem hrozně moc vděčná.

Trénink české hokejové reprezentace žen. Daniela Pejšová.

Teď může vstávat později, San Jose je v jiném časovém pásmu.
Mamka si to už počítala a vychází to líp, vyspí se trošku víc.

Bude těžit ze zkušeností hráček z PWHL i česká reprezentace?
Je to velká výhoda. V PWHL potkáváme holky, které hrají za americký a kanadský nároďák i za lepší evropské reprezentace. Takže když pak proti nim nastoupíme, víme už, co čekat. Už tam není strach, velký a přehnaný respekt. Myslím, že nám to hrozně pomáhá.

Nový trenér ženské reprezentace Brian Idalski chce konkurovat neochvějným velmocem Kanadě a USA. Půjde to?
Myslím, že potenciál v našem týmu je. Teď je jen na nás, jak budeme makat a jak se tomu budeme věnovat. Od bronzových úspěchů, co jsme měli na mistrovství světa v letech 2022 a 2023, visí ve vzduchu, kdy to přijde. Blížíme se k tomu, jsme v procesu.

V čem je Američan Idalski jiný než jeho kanadská předchůdkyně Carla MacLeodová?
Každý trenér je jiný, ale jak u Carly, tak u Briana jsem se cítila super. Jeho systém se mi líbí, nějaké věci jsme minulý rok dělali v Bostonu, kde jsme spolu byli, už jsem s tím seznámená. Mám ze všeho dobrý pocit, postupně dolaďujeme celý playbook na sezonu.

Šéfka nároďáku hokejistek: Po Idalském chceme olympijský, ne instantní úspěch

Je otevřený?
Ano, je. Komunikace mezi hráčem a trenérem je velice důležitá, protože obě strany vědí, na čem jsou, pak je jednodušší spolupracovat. Atmosféra v reprezentaci je vždycky skvělá. Hodně se s holkama bavíme, a když vlezeme na led, makáme na sto procent.

Mistrovství světa je už v listopadu. Jak netradiční termín berete?
Sportovci se musí vždycky situaci přizpůsobit. Uděláme prostě všechno, abychom to zvládly a předvedly nejlepší výkon.

Kde do té doby budete trénovat? Sezona v zámoří vám začne až po šampionátu v Dánsku.
Zůstávám v Česku, mám v Praze svého kondičního trenéra, ledy jsem si taky zařídila. Budu v Bílině a Roudnici nad Labem, kde jsem hrála, než jsem odešla do Švédska.