Trenér Kameník, barážový specialista: Druholigista dříve nebo později uspěje

Barážový specialista. Od zavedení prolínací soutěže v sezoně 2018/19 v ní Jan Kameník odkoučoval na lavičce druholigového Vyškova šest zápasů, ze všech trenérů nejvíce. „Je to jiná soutěž. Co jste odehráli předtím, se vůbec nepočítá,“ říká.

Právě končící sezonu začal asistent reprezentační jedenadvacítky ve Slovácku, které ve středu rozehraje baráž v Brně proti Artisu. Ale nejen proto ho bude výsledek bývalého zaměstnavatele zajímat.

Dá se dvojzápas o první ligu přirovnat k finále evropských pohárů, jak se kdysi v minulosti hrávaly?
Vzhledem k tomu, o co se hraje, tak z pohledu trenérů, realizačních týmů, hráčů to má podobnou důležitost a stejné nastavení. Ale těžko říct, že to má stejnou prestiž a sledovanost jako finále pohárů, i když zúčastněné týmy tomu přikládají maximální význam.

V čem jsou barážové zápasy oproti „běžným“ ligovým utkáním rozdílné?
Je to jiná soutěž. Co jste odehráli předtím, se vůbec nepočítá. Řešíte aktuální formu, máte dvě utkání, jedno doma, jedno venku. Když se vám jedno nepodaří, máte možnost nápravy a naopak, když se vám vydaří jedno utkání, neznamená to, že v baráži uspějete. Musíte to potvrdit v odvetě. Specialita baráže je právě ve dvojzápase. Hraje se o moc. Pokud ztratíte v lize tři body, nic extra se neděje, protože máte dalších iks pokusů, jak se můžete k bodům dostat. V baráži máte na opravu jednu šanci, více jich není. První zápas rozhodne o průběhu druhého, což jsme si vyzkoušeli hned v první baráži ve Zlíně, kde jsme prohráli 0:1 a doma pak remizovali.

Z minima maximum. Na úvod baráže se trápil, přesto má Baník třígólový náskok

Vždycky jste šel do baráže z pozice účastníka druhé ligy. Vnímali jste, že nemáte oproti prvoligistovi co ztratit?
To jsme cítili. Věděli jsme, že pokud v baráži neuspějeme, nic zásadního se pro klub nestane. Ale byli jsme vždycky maximálně motivovaní. Věděli jsme, že se můžeme v hráčské a trenérské kariéře posunout o dost dále. Psychická výhoda byla v tomto na naší straně. Vnímali jsme také, že jdeme do baráže s tím, že se nám víceméně celou sezonu daří, zatímco soupeři se v první lize moc nevedlo.

S Vyškovem jste měli tři neúspěšné pokusy v baráži. Kdy jste byli postupu nejblíže?
Jednoznačně loni proti Dukle. Uhráli jsme dvě remízy a dotáhli jsme to do penaltového rozstřelu. Ale nejlepší zápas jsme odehráli v první sezoně ve Zlíně, kde jsme pouze neproměnili šance, což nás pak stálo celou baráž.

Co chybělo, abyste alespoň v jedné baráži vyhráli?
Detaily v zakončení. V klíčových momentech jsme byli nepřesní nebo jsme nezachovali chladnou hlavu a nevyužili šance. V tom byl největší problém, protože prvoligové týmy tolik možností na vstřelení branky nepotřebují. Nejvíce se to ukázalo v zápasech s Karvinou, kde jsme byli herně vyrovnaným soupeřem, ale Karviná se v každém utkání jednou trefila, zatímco my jsme z podobných příležitostí gól nedali. Když to shrnu, selhali jsme v klíčových okamžicích.

Bylo to tak i ve Vyškově?
Otázku bych rozdělil na dvě části. Podpora klubu byla naprosto maximální. Jak společnost Rainbow v první baráži, tak společnost Blue Crow v dalších dvou o první ligu hrozně moc stály a maximálně nás podporovaly, abychom postoupili. Vedení klubu, ať to byl Zbyněk Zbořil, nebo Martin Chalupecký, dělalo všechno pro to, abychom měli dostatečný servis a byli úspěšní. Vynaložili obrovské úsilí, abychom baráž zvládli. Ale také jsme cítili rezervy v podpoře od města Vyškova a obce Drnovice, kde jsme hráli domácí zápasy. Úplně nevěděli, jestli první ligu ve svých obcích chtějí, jestli nám tam umožní hrát. Byli jsme v nepříjemné pozici, že v případě postupu nevíme, kde bychom pak hráli.

Štve vás, jak to ve Vyškově dopadlo, že po loňské baráži zmizel z mapy profesionálního fotbalu?
Mrzí mě to. Nadšení fanoušků, lidí, kteří pracovali v klubu, bylo veliké. Vytvořila se skvělá parta. V poslední sezoně jsme poskládali charakterově velmi dobré mužstvo, se kterým se výborně pracovalo. Vznikla dobrá chemie mezi realizačním týmem, mezi hráči i vedením klubu. To byl základní kámen, i proto jsme Duklu dokázali tak potrápit. Vznikla přátelství, která se uchovávají dodnes, a s každým hráčem i členem realizačního týmu, se kterým se potkáme, na to rádi vzpomínáme. Navíc jsme do první ligy dokázali posunout patnáct hráčů, což je za dva a půl roku dobré číslo.

Dosud ještě žádný druholigista v baráži neuspěl. Jaká je šance, že se to letos změní?
Šance je pokaždé. Fotbal je krásný v tom, že umí být překvapivý a přinést zajímavou zápletku. Potkávají se týmy z druhé ligy, které jsou v sezoně úspěšnější, a týmy z první ligy, které jsou méně úspěšné, ale mají zase kvalitnější kádr. A dříve nebo později druholigový tým baráž vyhraje.

Pád do třetí ligy mrzí. Jihlava se však ještě může udržet administrativně

Je skutečně tak velký rozdíl mezi špičkou druhé ligy a spodkem první ligy, nebo je to jen o detailech?
Je to kombinace obojího. V týmu prvoligisty se pohybují zkušenější hráči, což teď ale platí u Artisu. Hráči hrají těžší zápasy ve větší intenzitě, kvalitě, pod větším mediálním tlakem před spoustou lidí. V tom má prvoligista jednoznačnou výhodu. Na druhou stranu tým z druhé ligy může jít do baráže v lepším psychickém rozpoložení, s větším sebevědomím, čímž se předchozí výhoda prvoligisty částečně maže. I nám to ve všech třech barážích ukázalo, že jsme se soupeřům dokázali vyrovnat, a v jedné jsme byli kousíček od postupu.

Papírové prognózy předpovídají, že druhá barážová dvojice Slovácko – Artis Brno je vyrovnanější než Baník – Táborsko. Souhlasíte?
Je to na podobné úrovni s tím, že Artis své prvoligové ambice vyhlašuje a netají se jimi. Klub dost zainvestoval do svého kádru a přivedl hráče, kteří mají s první ligou velké zkušenosti, pro které bylo možná těžké hrát druhou ligu. Teď se ukáže, jak jsou připravení na konfrontaci s nejvyšší soutěží.

Jak byste charakterizoval Artis?
Zkušený tým, který se dával dohromady, udělal spoustu přestupů. Měli dost času, aby se sehráli. Hráči jako takoví mají za sebou hodně těžkých zápasů. Při střídání neztrácejí kvalitu. Artis bude mít šanci.

Je výhoda, že Slovácko končí baráž doma, nebo je to jedno?
Může to být výhoda ve dvou rovinách. Slovácko si uhrálo baráž dvě kola zpátky a v závěrečných dvou zápasech mohlo rozložit síly a sledovat formu hráčů. Nemuselo je vytěžovat jako Baník, který bojoval o baráž do posledního utkání. Pokud jde o domácí zápas, i do Brna přijede spoustu fanoušků Slovácka. A že končí doma, určitá výhoda je, protože těžké duely doma dokázali zvládnout.

Bylo by pro Slovácko velkým průšvihem, kdyby spadlo do druhé ligy?
Problém by to byl. První liga s sebou přináší spoustu benefitů. Kromě prestiže kvalitu zápasů, atraktivní soupeře, příchody hráčů, které první liga láká, velkou motivaci pro mládežnické kategorie. V minulosti se to ale stalo Baníku, Olomouci, Zbrojovce i Zlínu. Že by kvůli případnému sestupu skončil na Slovácku fotbal, si nemyslím.

Jak se zpětně ohlížíte za štací ve Slovácku, která předčasně skončila v listopadu? Je to pro vás ještě citlivé téma?
Už ne. Angažmá je potřeba si vyhodnotit jako neúspěšné. Nepodařilo se nám tým přivést k lepším výsledkům, k více bodům. I když jsme hráli některá utkání velmi dobře, na výsledcích se to často neprojevilo, což je vždycky to nejhorší. Něco bychom zpětně udělali asi jinak, ale v daný moment se rozhodujete tak, jak cítíte, že je to pro tým nejlepší.

Zatím jste bez klubového angažmá. Rýsuje se něco? Zajímala by vás třeba Kroměříž, která opět hledá trenéra?
Pokračuji jako asistent Michala Bílka u reprezentace do 21 let. Každý trenér zvažuje nabídku ať už z první, nebo druhé ligy. Vždycky si jí musí vážit.