Už jsem to zase já, nemám se čeho bát. Chorý o zájmu Plzně i soupisce Ligy mistrů

Už před minulým domácím zápasem s Bohemians (2:2) ho manželka požádala: „Když dáš gól, pošli pusu do kamery.“ V sobotu proti Zbrojovce (4:0) si slávistický fotbalista Tomáš Chorý znovu mohl políbit dlaň a pak do ní fouknout. „Mám za sebou složité a náročné období. Bylo to pro mě těžké, ale takhle nějak jsem si to představoval,“ řekl. Brnu dal dvě branky.

Poprvé v sezoně nastoupil v základní sestavě, byť se hrálo už sedmé kolo.

První tři proseděl na tribuně kvůli trestu za vyloučení z minulé sezony, v následujících třech střídal na necelou půlhodinu.

Proti Zbrojovce zase ukázal, jak je pro tým důležitý. Po zákroku na něj sudí odpískal penaltu, kterou sám proměnil, a Slavia těsně před půlí vedla. A po hodině hry vedení týmu upevnil druhou trefou.

„Těžký zápas. Brno má dobré mužstvo. Dokážou hrát na jeden dva momenty, dostat se do vedení, které pak udrží,“ poznamenal jedenatřicetiletý útočník.

Ještě nikdy jste v lize nedal hattrick. Myslel jste na něj?
Jednou ve Vyškově v poháru jsem dal dokonce čtyři góly. Na to nikdy nezapomenu, byla u toho moje prvorozená dcera Elenka. Když jsme teď vedli dva nula, trenér se mě ptal, jestli to dohraju celé, že bude potřeba pomáhat při standardkách. Ale jakmile jsme dali na tři nula, tak říkal, že budou ještě další důležité zápasy a dal tam místo mě Mojmu Chytila. To je v pořádku. Hattrick někde vzadu v hlavě máte, náběh na něj jsem měl předtím několikrát. Asi je to zakletý. Věřím, že to někdy přijde. Ale pro mě je nejdůležitější, že máme tři body a jsme nahoře v tabulce.

Slavia - Zbrojovka 4:0, mistr si pomohl penaltou, v závěru už to byla exhibice

Penaltu sudí odpískal po zákroku na vás. Nechtěl jste ji raději někomu přenechat?
Věřil jsem si. Vlčák mi pomohl, že si před penaltou vzal míč, držel ho a já se mohl v klidu soustředit a pak i proměnit. Druhý gól jsem dal po super sehrané akci z pravé strany. Sice trochu se štěstím, cítil jsem zezadu štrejchnutí, trefil jsem se do levé nohy, ale spadlo to tam. Byl jsem ve správný čas na správném místě.

Brněnský trenér Svědík řekl, že penaltu sudí odpískat neměl, že vás Klíma nefauloval Jak jste to viděl vy?
Byla jasná, nemá cenu se v tom dál pitvat. Předtím jsme měli dva rohy, Klíma mě držel, ale nebylo to nic hrozného. Pak na mě v poli byly tři fauly, které rozhodčí neodpískal. A při penaltě mě Klíma zase držel, objímal oběma rukama, skoro si je spojil. Věděl jsem, že spadnu, tohle bych určitě neustál. To bych musel skočit, abych ten aut mohl prodloužit.

A pak jste mohl do publika poslat polibek a gestem naznačit, ať jsou ti, kteří vám nepřejí, zticha.
Emoce se snažím udržet a být nad věcí. Před poločasem jsem dostal ránu, hodně to ve mně vřelo. O oslava gólu? Byla domluvená s manželkou. A pak jsem klasicky umlčel ty, co jsem chtěl.

Nejenom v Edenu fanoušci protestovali. Tribuna Sever pískala na vlastní příznivce

V týdnu vás chtěla získat Plzeň, jak jste to prožíval? Chtěl jste vrátit, nebo zůstat ve Slavii?
Nechci vířit vlny ani na jednu stranu. To je mezi kluby, já u toho tolik nebyl. Můžu potvrdit, že jsme si ve čtvrtek sedli s panem Tykačem, kde se to všechno rozseklo. Co bylo kolem toho, šlo mimo mě. Pro mě bylo trochu záhadou, jak se všechno tak rychle dostalo do médií, ani já jsem o tom pořádně nevěděl. Byl jsem překvapený.

Trenér Trpišovský říkal, že od čtvrtka vás dlouho neviděl tak klidného. Sedí to?
Poslední týdny, možná měsíce byly pro mě hodně těžký. Nevěděl jsem, co bude, kde budu. Jsem rád, že mám kolem sebe lidi, kteří mě podporují. Důležité pro mě bylo, že mě chtěli spoluhráči i trenéři. V neposlední řadě mi pomohla rodina. Snažili jsme se najít nějakou cestu, pak se rozhodlo, když se uzavřela soupiska na Ligu mistrů. To ze mě všechno spadlo a věděl jsem, že záleží už jen na mně. Na hřišti jsem si zase věřil. Říkal jsem si, že to jsem zase já, že jsem ve svý kůži a že se nemám čeho bát.