Pochvala od Wengera a senzační stříbro. U mladých se mají hledat pozitiva, říká kouč

Ročník 2011 je pro něj osudový. V mládežnické akademii českobudějovického Dynama s tímto týmem dvakrát vyhrál ligu. Teď se stejně starými fotbalisty zazářil na světovém turnaji FIFA v ázerbájdžánském Baku. Třiačtyřicetiletý Radim Pouzar byl asistentem trenéra u českého týmu, který postupně vyřadil i světové giganty Brazílii a Itálii a nakonec skončil druhý. V týmu byli i dva jeho svěřenci z Dynama.

Od finále se Španělskem uplynul víc než týden. Už jste vstřebal nadšení a velký zájem?
Uteklo to strašně rychle. Na začátku byl šampionát pro veřejnost málo prezentovaný i vysvětlený. Málokdo věděl, o jaký turnaj jde. Až po zápasech s Itálií a Brazílií začal velký boom. Přílet domů a přivítání byly nezapomenutelné zážitky.

Na turnaji startovalo 189 zemí. Jak fungoval systém nasazení a postupový klíč?
Až na místě jsme zjistili, jak jsou skupiny rozlosované. Vycházelo se z bodů ze žebříčku dospělých i mládežnických reprezentací z mistrovství Evropy a světa. Díky nim jsme dostali skupinu se soupeři jako Srí Lanka, Panenské ostrovy, Togo, Kuba či Jamajka. Věděli jsme, že ji musíme vyhrát. Pavouk byl neúprosný – jen vítězové skupin šli do boje o první až 32. místo. Druhý ve skupině už hrál jen o 33. příčku a nižší. Jedna prohra znamenala konec nadějí na medaili.

Trenér Radim Pouzar se stříbrnou medailí.

Hrálo se ve formátu 7+1 na malé hřiště s velkými brankami. Jak náročné bylo pro vás nastavit taktiku?
Byl to pro nás nový a specifický formát. Menší hřiště, velké branky, ofsajdy až za vápnem. Hra byla hodně dynamická. Při nominaci s hlavním trenérem Karlem Havlíčkem jsme vybírali hráče, kteří cítí hru – žádné odkopávače. Potřebovali jsme fotbalisty použitelné na více postech a brankáře, kteří umí hrát dobře nohama. Zvolili jsme rozestavení 3-3-1 a drželi ho celý turnaj.

Ve čtvrtfinále jste vyřadili slavnou Brazílii. Byla to pro vás životní výhra?
Pro mě osobně to byl nejsilnější zážitek. Prohrávali jsme 0:2, ale do poločasu jsme dokázali srovnat na 2:2. Byla obrovská zkušenost sledovat koučink Karla Havlíčka. Nezačali jsme bláznit a drželi se taktiky. Postoupili jsme na penalty, kdy už to byla loterie. Radost byla obrovská.

Bravo, stříbrní kluci! Naučili se už Češi, jak správně vychovávat fotbalové naděje?

Přímo u střídaček sledoval vaše zápasy i legendární kouč Arsene Wenger. Mluvili jste s ním?
Arsene Wenger byl patronem celého rozvojového projektu FIFA. Měli jsme s ním dva společné mítinky, kde prezentoval vlastní vize. Jak se turnaj blížil ke konci, chodil na naše zápasy pravidelně. Při čtvrtfinále a semifinále stál mezi střídačkami. Prohodili jsme jen pár obecných frází. Měl náročný program a pendloval mezi hřišti. Dostala se k nám ale jeho skvělá zpětná vazba – vyzdvihoval náš herní projev, fair play i koučink. To byla obrovská pocta.

Ve finále vás zastavilo Španělsko. Převládá radost ze druhého místa, nebo mrzí neproměněná šance na zlato?
Měli jsme motto: Nejdeme si to jen užít, jdeme vyhrát. S tím jsme šli i do finále. Španělsko ale mělo zápas pod kontrolou a vyhrálo zaslouženě. V předchozích zápasech jsme měli i štěstí, které se ve finále přiklonilo k soupeři. Byli jsme kousek od vrcholu, takže to v první chvíli mrzelo, ale s odstupem času si druhého místa na světě nesmírně vážíme.

Jak těžké bylo udržet patnáctileté kluky v klidu, když poráželi světové týmy a sledoval je legendární kouč Wenger?
Tým byl nastavený skvěle. Nemuseli jsme řešit motivaci ani životosprávu. Kluci věděli, že chtějí dojít do finále. Ve volném čase sami mysleli na regeneraci. Měli jsme možnost jít na Ligu mistrů v basketbalu, ale kluci raději zůstali na hotelu a odpočívali. Hlavy v oblacích neměli.

Český tým na obřím turnaji v Ázerbájdžánu, jehož se účastní hráči z ročníku 2011 a 2012. Na snímku i Arséne Wenger, šéf globálního rozvoje v rámci FIFA.

V reprezentaci jste pracoval s ročníkem 2011, který vedete i v akademii Dynama. Čím je tato generace výjimečná?
Tento ročník mi byl asi souzený. V Budějovicích jsme s ním vyhráli celorepublikovou soutěž U14 i mistra republiky v U15. Je to první ročník, který prošel akademii úplně od přípravek. Jen mě mrzí, že se do Baku nedostal náš třetí budějovický hráč Adam Šafránek, který se těsně před turnajem zranil. Jinak by tam hrál v základu taky. Úspěch této generace ukazuje, jak dobře je propojená práce trenérů v Budějovicích od dětí až po dorost.

Až teď se tedy blíží čas, kdy se v Dynamu naplno ukáže práce akademie a bude pravidelně dodávat hráče A týmu?
To je širší problém celého českého fotbalu. S Karlem Havlíčkem často debatujeme o tom, že u nás neumíme v dospělém fotbale pracovat s mladými hráči. Trenéři v A týmech u mladých z akademie pořád hledají chyby – že nejsou dost fyzicky vyspělí, nemají zkušenosti, nejsou dost rychlí. A raději přivedou cizince nebo staršího hráče, u kterého už negativa nehledají. Měli bychom naopak hledat pozitiva mladých a rozvíjet je. Pokud majitel klubu dá trenérovi A týmu podporu, aby zapojoval odchovance, je to pro všechny skvělá cesta.

Denia apeluje na ligové kluby: Ať hrají mladí kluci, chceme je mít v kabině

Když je první tým Dynama až ve třetí lize, nesnaží se vám větší české nebo zahraniční kluby přetahovat hráče?
Na patnáctileté kluky je obrovský hon ze strany Sparty, Slavie, Plzně či Ostravy. Teď přišly nabídky na stáže z Itálie a Německa pro tři naše hráče. Zatím se nám je daří udržet díky vztahům s nimi i jejich rodiči. Vytvořili jsme jim podmínky jako v top českých klubech. Ale klukům rovnou říkám – pokud vám bude sedmnáct či osmnáct a situace v Dynamu bude špatná, budeme první, kdo vám řekne, abyste odešli do zahraničí nebo jinam, kde vám dají šanci v profi fotbale.

Lze v současné nejistotě kolem A týmu Dynama najít alespoň nějaké pozitivum pro mládež?
Když už jsme spadli na fotbalové dno, šanci v prvním týmu dostávají mladí odchovanci, kteří by se tam za normálních okolností tak rychle nedostali. Fanoušci navíc možná budou raději fandit vlastním odchovancům v nižší soutěži než cizím hráčům. Všechno stojí na lidech v akademii, jako je její šéf Petr Benát a náš trenérský tým. Ti pro budějovický fotbal dělají maximum. Věřím, že město i kraj podporu zachovají a budeme mít možnost kluky vychovávat i nadále.

Vnímáte, že pro vaši práci s mládeží se alespoň zlepšují podmínky v centru na Složišti?
Od doby, kdy Složiště převzal Jihočeský kraj, se udělal obrovský pokrok v infrastruktuře i vybavení. Jezdí k nám týmy z celé republiky, areál v přírodě nám závidí. Ostatní týmy musí cestovat, ale u nás na Složišti se na jednom místě potká sedmiletý kluk z přípravky s hráčem devatenáctky. To je unikát. Příští rok by navíc měly přibýt dvě nové umělky. Pokud vydrží podpora kraje a města, máme skvělé podmínky.