Padesát let od prvního titulu Baníku. Mistři vzpomínají: Tehdy se ještě tolik neslavilo
Byla by to pořádná ostuda, pokud by letos fotbalisté Baníku Ostrava neuspěli v baráži a z první ligy sestoupili... Jejich předchůdci totiž před 50 lety vybojovali historicky první mistrovský titul pro ostravský klub „Musíme pořád věřit, že se v mužstvu probudí nějaký živel a že se zase nastartuje, aby ani dnešní kluci nebyli ochuzeni o to krásné, co v Baníku bylo,“ komentoval nakonec úspěšný boj současného týmu o záchranu bývalý obránce Rostislav Vojáček.
Ve čtvrtek tomu je přesně 50 let, kdy hráči Baníku v posledním kole ligy vyhráli v Plzni 1:0 a mohli slavit. K titulu se odrazili až z dvanáctého místa po podzimu, kdy však ztráceli jen čtyři body na vedoucí Slovan Bratislava.
50 let od prvního titulu Baníku OstravaFotbalisté ostravského Baníku v posledním kole sezony 1975 až 1976 vyhráli v Plzni a díky výhře Slovanu Bratislava nad Slavií Praha získali první titul ze čtyř v klubové historii. Baník během 30 kol získal 37 bodů, přičemž za výhru ještě byly dva body a za remízu jeden. Druhý Slovan a třetí Slavia Praha měly shodně 36 bodů. Baník měl 14 výher – i čtvrtá Dukla jich měla víc (15) –, ale devětkrát remizoval. Mistrovský tým tvořili brankáři Pavol Michalík a František Schmucker, obránci Rostislav Vojáček, Libor Radimec, Zdeněk Rygel, Josef Tondra, Jiří Ruš a František Huml, záložníci Petr Slaný, Lubomír Knapp, Josef Kolečko, Arnošt Kvasnica, Miroslav Vojkůvka a Miloslav Smetana a útočníci Rostislav Sionko, Milan Albrecht, Jiří Klement, Werner Lička a Josef Foks. Trenérem byl Jiří Rubáš. |
Ve druhé části sezony Baník z 15 zápasů prohrál jen v Praze se Slavií 0:1. „Na jaře jsme týmy před námi honili, až jsme to dotáhli k titulu,“ uvedl brankář Pavol Michalík.
„Ani jednou během celého ročníku ligy jsme nebyli na prvním místě, až jsme na něm skončili,“ upozornil Rostislav Sionko, střelec rozhodujícího gólu v Plzni.
Tamní vítězství by však Ostravským nestačilo, pokud by Slovan Bratislava v souběžně hraném duelu neporazil Slavii Praha 2:0...
„Věřili jsme, že by to mohlo vyjít, protože Slovan hrál za sebe. Kdyby vyhrál a my v Plzni ne, byl by mistrem on. Bylo to hodně zamotané,“ připomněl Michalík, který v cestě za titulem nechyběl ani minutu.
K slavným postavám Baníku patří i Augustín Antalík, který přišel z Baníku Prievidza hned po mistrovské sezoně.
„Když Baník poprvé vyhrál ligu, byl jsem na vojně, ale pozorně jsem jeho vítěznou šňůru sledoval, protože jsem věděl, že tam přestoupím. Fandil jsem,“ usmál se Antalík. „A byl jsem rád, že Ostravským k triumfu pomohli mí krajané ze Slovanu.“
Ani Lubomír Knapp nebyl u rozhodujícího utkání, jelikož byl zraněný a do Plzně nejel. Doufal, že jeho spoluhráči tam vyhrají. „Plzeň byla totiž mančaft, nad nímž jsme vyhrávali. Soupeř, který nám vyhovoval, ale co jsem pak slyšel, tak to bylo dost těžké,“ řekl.
I proto, že Plzeňské trénoval Tomáš Pospíchal, který mistrovský tým Baníku vybudoval. „Jenže šéfové klubu ho několik zápasů před koncem předchozího ročníku propustili. Svůj tým hecoval, utkání mělo náboj,“ zavzpomínal Michalík. Fotbalisté Baníku na rozhodující utkání letěli do Prahy, odkud se do Plzně přesunuli autobusem. Domů se vraceli vlakem.
„S fanoušky jsem čekal na nádraží, až kluci přijedou. No a potom... To vám ani nemusím říkat, co bylo. Byla to dobrá oslava,“ konstatoval Knapp „Vítala nás hornická kapela a vedení OKD, generální ředitel, všichni ti vrcholoví manažeři, jak bychom řekli dnes,“ dodal Sionko.
Baník už musí řešit kádr pro příští sezonu. Trenérovi závěr odhalil charaktery hráčů |
Podle Michalíka nebyly oslavy tak bombastické jako při čtvrtém triumfu v roce 2004, kdy byl spolu s Pavlem Vrbou asistentem trenéra Františka Komňackého. „Dříve se tak nejančilo. Dnes se úspěch slaví mnohem více. Tehdy se to bralo normálně – stalo se, vyhráli jsme. Jsme rádi, fandové byli potěšeni. Ale nějaké velké oslavy? To ne,“ řekl Michalík. „Hlavní byl první titul pro Baník.“
Dostali hráči i nějaké odměny? „Prémie byly vypsané už na začátku sezony, bylo to sedm tisíc korun,“ odpověděl někdejší brankář, který zažil mimořádný rok, jelikož s národním týmem vyhrál i mistrovství Evropy.
Sionko: Hlavu jsem měl dobrou, jen jsem byl malýVstřelil jeden z nejslavnějších gólů Baníku. Jeho trefa rozhodla o tom, že ostravští fotbalisté před 50 lety vyhráli v posledním kole první ligy v Plzni 1:0 a poprvé v historii získali titul. Jenže střelec Rostislav Sionko tehdy vůbec nemusel hrát... „Ruda Sklář, vedoucí mužstva, mi říkal, že nedopatřením někde zapomněli mou registračku,“ vzpomínal útočník Sionko. „Zůstal jsem v šoku. Takový zápas! Ale napadlo nás, abychom hráli na občanské průkazy, což tehdy šlo. A štěstí bylo, že jsme výjimečně letěli na zápas letadlem, takže jsme občanky museli mít.“ Slavný gól jste dal hlavičkou, ale vyhlášený hlavičkář jste nebyl. Takže jste si uměl najít správné místo před brankou? Obránci Plzně před padesáti lety nečekali, že budete hlavičkovat?  Někdejší fotbalisté Baníku Ostrava Rostislav Sionko a Svatopluk Schäfer (zleva) nad knihou o historii klubu. Jaký byl váš tehdejší tým? K tomu vaši obránci hráli konstruktivně dopředu, že? Na tvůrčího stopera... Spoléhali jste i na to, že jste měli v kádru hodně místních hráčů? Rok 1976 byl výjimečný i tím, že národní tým vyhrál mistrovství Evropy. Na něm byl z vašeho mužstva jen brankář Pavol Michalík. Nemrzelo vás to? Po mistrovské sezoně vás po Jiřím Rubášovi vedl zmíněný Evžen Hadamczik, ale moc jste si už nezahrál, že? |
Další zprávy
Právě vysíláme
