Baník byl, je a vždycky bude v mém srdci číslo jedna, říká Baroš před exhibicí

Poslední zápas Milana Baroše je název exhibice, v níž se někdejší fotbalový reprezentant, vítěz Ligy mistrů s FC Liverpool a srdcař Baníku Ostrava představí se svými bývalými spoluhráči.

Loučit se chtěl už v roce 2021, rok po konci kariéry, leč to mu zhatila covidová pandemie. A tak ke své rozlučce vyběhne na Městský stadion v Ostravě v sobotu v 15.00. Se šestiletým zpožděním.

„Spousta lidí mi říkala, že bych tu rozlučku měl udělat po covidu, ale říkal jsem: Už utekla nějaká doba, lidi třeba ani nepřijdou,“ usmál se Milan Baroš.

Jenže se spletl...

„Moc mě potěšilo, že když jsme ten zápas vykopli, tak fanoušci vykoupili všechny lístky za třicet hodin. V hledišti tak bude patnáct tisíc diváků,“ řekl Baroš, jemuž příští měsíc bude 45 let. „Moc se těším, až se s nimi budu moci rozloučit, poděkovat jim za podporu, která mě od mých nějakých sedmnácti let provázela.“

Milana mám za odměnu, říká rozvedená Aneta Vrzalová o Barošovi

Takový zájem jste asi nečekal?
Opravdu ne. Ale opět se potvrzuje, jak lidi v Ostravě a okolí jsou vděční, hrdí, a já jsem hrdý, že se tady můžu rozloučit s celou svou kariérou, i když se šestiletým zpožděním. (usměje se) Všem patří velký dík.

Bude rozlučkový zápas pro vás i nostalgický?
Ani ne, to už mám za sebou. První půlrok po tom, co jsme skončil, byl takový zvláštní, protože jsem byl zvyklý ráno vstát a jet na trénink, mít partu okolo sebe. A najednou vstanete a nikdo nikde, žádný program. S tím se člověk musí naučit žít. Teď se spíše těším na to, že kluci přijedou, že si s nimi ještě jednou zahraju a bude plný stadion.

Utkají se tým Baníku a svět s českou reprezentací tvořenou převážně vašimi spoluhráči z mistrovství Evropy v roce 2004. V sestavách máte i oba syny a bratra. Jaké to bude zahrát si s nimi?
Jsem rád, že si všichni čtyři Barošové zahrajeme na jednom hřišti, protože se mi to nikdy, když nepočítám kopání na zahradě, nepodařilo. Je to exhibiční zápas, ale je fajn, že se sejdeme. Bude to poprvé a myslím, že i naposledy. (usměje se)

Někdejší fotbalový reprezentant Milan Baroš na tiskové konferenci před exhibičním utkáním.

Po jak dlouhé době vyběhnete na hřiště?
Když jsem v Baníku skončil profesionální kariéru (červenec 2020 – pozn. red.), tak jsem hrál, tuším, necelé dva roky za Vigantice. Mohou to být tak tři roky, co jsem nehrál žádné soutěžní utkání. Občas si ale chodím zahrát za staré pány tam u nás ve Viganticích, zakopat si s klukama, když se sejdeme o víkendu.

Musel jste si dát nějaký trénink, abyste utkání zvládl?
Jo, poslední měsíc hubnu, shodil jsem devět kilo, abych se trošku mohl pohybovat. (směje se) Spíš než fotbal jsem dělal jiné sporty. S klukama jsme založili takovou padelovou skupinu, což je teď velký hit, takže chodíme na padel. Při něm se dá kondice nabrat dobře. Jezdil jsem i na kole a hrál hokej. Občas jsem se prošel po pásu, abych se vypotil.

Když se ohlédnete za kariérou, co byste z ní vypíchl?
Mám jednu veselou a jednu smutnou vzpomínku. Veselá je Liga mistrů, kterou jsme vyhráli (v roce 2005 s Liverpoolem – pozn. red.), což je asi sen každého kluka. Ale upřímně, jako dorostenec nebo žák jsem o tom ani nesnil, mým snem bylo zahrát si českou ligu, případně Ligu mistrů, ale že se nám ji podařilo vyhrát, to je neskutečná věc.

Baroš chystá velkolepou rozlučku. Do Ostravy pozval i hvězdy Liverpoolu

A ta smutná věc?
Euro 2004, i když mně osobně se povedlo (s pěti góly byl nejlepším střelcem turnaje – pozn. red.). Ale je to takové největší zklamání, protože ten turnaj jsme měli vyhrát, nebo se dostat aspoň do finále (Češi v semifinále podlehli Řekům v prodloužení 0:1 – pozn. red.).

Zůstává váš vztah k Baníku pořád stejný, když už bydlíte v Praze?
Pendluji mezi Moravou a Prahou, kde mám děti a různé aktivity a povinnosti. Ale Baník... Vždy říkám, že v Česku pro mě jiný klub není. Sleduji každý jeho zápas, ať v televizi, nebo na stadionu. Pokud to jde, jezdím sem na zápasy, ale chodím na tribunu, ne do vipky. Snažím se jít mezi lidi, protože tam mě to baví víc, člověk si zafandí. Takže Baník byl, je a vždycky bude v mém srdci klub číslo jedna.

Jak se k vám lidé chovají, když jste mezi nimi na tribuně?
Před zápasem se chtějí vyfotit a pak už všichni fandíme, nic okolo nevnímám. Všichni se díváme na utkání a fandíme, jsme jeden celek.

A neptají se, co je potřeba s Baníkem udělat, aby se mu zase dařilo? A obzvlášť, když vidí, že vaši nástupci nestřílejí góly?
Jasně, že tam spousta takových otázek je...

Fandíte, nebo i kritizujete?
Kritizovat je normální, ale spíš to vidím z pohledu bývalého hráče. Vím, jaké situace občas můžou nastat a jak je těžké být pořád v nějakém úspěšném nastavení. Kritik dokáže být každý, spíš přemýšlíme, co by se dalo udělat, jak mužstvu pomoct.

Co je podle vás problémem Baníku?
Tak tohle bych do médií nerad říkal.

V hledišti se při utkáních Baníku občas objeví i hokejista David Pastrňák. Spolu nefandíte?
No... Většinou chodím do hlediště na podzim, což David hraje. Nedávno mi ale volal, že přijede, už ani nevím, co to bylo za zápas (se Slavií), jestli se nepřidám, ale zrovna jsem měl nějakou akci, takže jsme se minuli. Třeba nám to vyjde příští rok.

Mikloškovy historky anglické: Nejslavnější zápas i laso od Fergusona. Co první slova?

Při nynějším rozlučkovém utkání chcete vzdát i poctu nedávno zesnulému brankáři Luďku Mikloškovi. Čím pro vás byl?
Luďa byl velká ikona Baníku. Potkávali jsme se denně na Bazalech. Vedli jsme spoustu debat o fotbale, o tom, jak by měl Baník fungovat. Byl nesmírně zapálený do fotbalu, miloval jej a byl to fantastický člověk. Mohli jste za ním jít s jakýmkoliv problémem a vždycky k němu přistupoval lidsky, snažil se člověku pomoct, ať byl řadový člen klubu, anebo v té hierarchii někde nahoře. Ke všem přistupoval stejně. Je škoda, že takoví lidé nás opouštějí takhle brzo. Čest jeho památce. Při té exhibici ho uctíme. Vždy se říká minuta ticha, ale spíš bych chtěl Luďovi dát minutu potlesku za to, co dokázal a jaký byl člověk.

Byl slavnější v Anglii, kde hrál, než v Česku?
Určitě. Když to vidíte, on přijede na West Ham... Ale to je vesměs případ všech kluků, kteří prošli zahraničím a měli tam dobré kariéry. Jsou v cizině doceňovanější než v Česku. Bohužel tady je to jinak. Tady jsou fotbalisti pořád jenom v uvozovkách fotbalisti, v zahraničí vás berou trošku jinak, váží si vás, že jste něco dokázali. Přistupují k vám jinak, a když jsem viděl ty videa na West Hamu, tak člověku zaplesá srdce. Je vidět, že tam lidi Luďu milovali a milují.

Dorazí téměř celá česká reprezentace z roku 2004 Se spoluhráči z Baníku Ostrava, ale i dalších klubů, jimiž prošel, a také z národního týmu v sobotu v 15.00 vyběhne někdejší fotbalový reprezentant Milan Baroš na Městský stadion v Ostravě. Poslední zápas Milana Baroše se jmenuje exhibice, na níž se výborný útočník s šestiletým zpožděním rozloučí se svou kariérou. Tu sice uzavřel už v roce 2020, ale tehdy mu loučení zmařila covidová pandemie... „To, kdo dorazí, jsme začali řešit v lednu nebo v únoru,“ řekl Milan Baroš, jehož snahou bylo dostat na utkání co nejvíce kluků, kteří reprezentovali Česko na Euru 2004. Ti budou tvořit jeden týmů. Za druhý nastoupí bývalí Barošovi spoluhráči z Baníku a dalších klubů. Bude mezi nimi například brankář Jerzy Dudek a Diao Salif z Liverpoolu a Emmanuel Eboue z istanbulského Galatasaraye. Milan Baroš se žene za míčem. Památné utkání Česko - Nizozemsko na fotbalovém Euru v portugalském Aveiru. (19. června 2004) „Do poslední chvíle jsme jednali i se Steviem Gerrardem, ale v sobotu se hraje i utkání starých gard Liverpool – Everton, takže spousta kluků z Liverpoolu je tam vázána,“ uvedl Baroš. Připustil, že ani nečekal, že spolu s pořadateli akce dají dohromady 40 fotbalistů a že dorazí většina reprezentantů z roku 2004 v čele s Petrem Čechem, Patrikem Bergerem, Tomášem Ujfalušim, Tomáše Rosickým, Janem Kollerem, Markem Jankulovským a Vladimírem Šmicrem. „Nebudou ale Pavel Nedvěd, který je u nároďáku, a Poborák (Karel Poborský), který večer komentuje utkání Ligy národů. A omluvil se i Tomáš Galásek,“ vyjmenoval Baroš několik absencí. „Ale máme tam i tak pěkná jména, takže to bude fajn.“ Fanoušky Baroš žádá, aby od hráčů nečekali výkony jako na Euru 2004. „Spíš jde o to, že chci před plným stadionem zatleskat divákům za přízeň a poděkovat klukům, kteří přijedou.“