Tykačka s hlasatelem, popichování od přítelkyně. Hadaš: Sigmě vděčím za mnohé

Ve fotbalové Olomouci působí už od první třídy. O víkendu prolomil dnes 22letý pravý obránce Matěj Hadaš velký kariérní milník - vstřelil svůj první ligový gól. Čekání ukončil při svém sedmdesátém startu v nejvyšší tuzemské soutěži. I proto jeho šťastnou trefu doprovázela bujará oslava. Navíc šlo o gól vítězný, Sigma zdolala Liberec 1:0 a posunula se na čtvrté místo tabulky.

Když se od Hadaše odrazil míč po střele spoluhráče Tkáče za brankovou čáru, šťastný střelec ani netušil, jak míč do brány soupeř dostal.

„Emoce byly obrovské, hráče to pak přirozeně nakopne. Byla to mela! Míči jsem očividně uhýbal, naštěstí mě trefil tak šikovně, že šel do protipohybu brankáře. Ani nevím, odkud se odrazil, musím se podívat na video. Ale můžu říct, že to byla část mého těla,“ culil se hrdina zápasu.

Neviděli penaltu, odvolali regulérní gól. Fodrek se čertil, Hapal reagoval: Jasný faul!

Na kolik vás gól vyjde?
Nějaká koruna to bude! Ale s panem pokladníkem v šatně se určitě nějak domluvíme a vyřešíme to. Ale to je vedlejší. Když jsem cítil ten dotek a viděl balon za čárou, už tam byly jen emoce a běžel jsem slavit, měl jsem obrovskou radost.

Díky první ligové trefě teď můžete tykat místnímu hlasateli, panu Miroslavovi, že?
Ani nevím, jak je to dávno, co jsme, s Mirou (mrkne na něj), tuhle sázku udělali. Snad po každém zápasu, když jsem šel kolem fanshopu a viděl jsem ho, tak mě popichoval. Přišlo mi to strašně trapné, že jsem mu pořád vykal, když mu ostatní kluci dávno tykali. Strašně jsem se snažil. Podle mě to trvalo minimálně dva roky. Jsem moc rád, že už mu můžu tykat. Na to si zvyknu rychle! (směje se)

Vypadalo to, jako by se Miroslavovi ani nechtělo vás vyhlásit coby střelce gólu.
Jsem rád, že to říkáte! Myslím si, že tomu nevěřil, nebo to přesně neviděl. Naštěstí nevyhlásil někoho jiného, třeba Davida Tkáče, co střílel.

Při oslavě jste se hodně bil do prsou. Bylo to znamení pro všechny, že jste to doopravdy vy, kdo vstřelil gól?
Ukazoval jsem na znak Sigmy, jelikož jsem tu od první třídy. Mám tady ke klubu a k lidem, kteří mě provedli od mládeže až do áčka, silný vztah. Formovali mě jako hráče i jako člověka. Vždy jsem si přál tady první gól v lize dát. Navíc doma, aby mě mohl Mira vyhlásit. To byla třešnička na dortu. Jsem klubu vděčný, protože ze mě udělal hráče a člověka, jakým jsem.

Ani váš někdejší spoluhráč Matěj Mikulenka nechtěl věřit, že jste gól vstřelil právě vy. Hecovali jste se nějak před zápasem?
Před zápasem jsme spolu nemluvili a po zápase jsme stihli jen pár slov. Ale ještě když tady byl, vždy mi říkal, kolik mám v lize gólů a tak dále. Popichovalo mě takhle ale vícero kluků z týmu. Jsem rád, že se to otevřelo, snad brzy přidám další.

Mikulenka také říkal, že i přes porážku vám gól hodně přeje. Jak zase přejete vy jemu v Liberci, kam odešel v létě kvůli malému hernímu vytížení?
Mikyho znám strašně dlouho. Prošli jsme si tady béčkem i áčkem společně. Při tom pohárovém tažení byl velmi důležitou součástí týmu. Myslím, že přestup hodně chtěl a bylo pro něj důležité, aby změnil prostředí. Je to velmi cílevědomý hráč. Věřím, že má schopnosti na to, aby se v Liberci prosadil. Pokud se mu budou vyhýbat zranění, s nimiž měl v poslední době trochu problémy, může pro ně být platným hráčem.

Ve stejný čas jako Sigma hrály svůj mač i házenkářky Zory, vaše přítelkyně Simona Horáková byla navzdory prohře o gól nejlepší střelkyní zápasu. Proběhla doma speciální příprava?
(směje se) Teď má formu! Když si otevřete tabulku, je v top pětce nejlepších střelkyň v soutěži. Jsem za ni strašně rád. Ale i ona mě už několikrát popichovala, že by gól mohl přijít! Je škoda, že holky prohrály, bylo to jenom o jeden gól.

Jak velké emoce s vámi cloumaly po první brance? V průběhu zápasu jste pak hecoval diváky a byl celkově rozjetý.
Máte pravdu, že emoce byly vidět. Přirozeně takový moment každého hráče nakopne a snaží se to přenést na spoluhráče nebo i na lidi, kteří nám fandí a ženou nás vpřed. Bylo to opravdu velké. Celkově si myslím, že emoce patřily k faktorům, proč jsme zápas proti Liberci zvládli. Odevzdali jsme se pro výsledek, jsou to cenné tři body.

Byl to váš zápas? Hodně jste se nabízel, měl jste tam nějaká zakončení. Když jste balon nedostal, vypadal jste naštvaně.
Naštvaný asi ne. Ale každý hráč chce dostat míč, když udělá náběh. Řešení ale dělá hráč s míčem. Frustrace možná nějaká byla, ale není to naštvání. Snažím se vždy nabízet co nejvíc a něco s míčem udělat a vytěžit co nejvíc.

Ve druhé půli se zdálo, že se vám struktura hry trochu rozpadla. Vypadalo to, že i kondičně byl Liberec silnější a přehrával vás.
Myslím, že bylo vidět, že druhý poločas byl z naší strany úplně jiný. Liberec je naběhaný. Jsou to mašiny. To jsme ale věděli. Musíme se podívat na videu, co bylo z naší strany špatně, jestli nějaké posuny při presinku nebo dalších situacích. Vyhodnotíme si to a do příštího zápasu to budeme chtít zlepšit.

7 fotografií

Jak se cítíte kondičně? Kvůli zranění jste dlouho nehrál. O střídání ve druhé půli jste si řekl?
Cítím se dobře, ale od začátku jsem hrál soutěžní zápas po delší době. Post wingbeka je na běhání velice náročný. Jsou tam požadavky na náběhy a trhání obrany, člověka to vyšťaví. Po zákroku Kayonda jsem cítil kotník, při sprintu mě v něm píchalo. Snažil jsem se to rozběhat a věřil jsem, že to přestane. Pak jsem ale usoudil, že bude lepší, když tam půjde hráč, který bude na sto procent, a o střídání jsem si řekl.

Jak se vám hrálo právě na Kayonda, o něhož mají zájem přední české kluby?
Je to naběhaný hráč, jak jsem říkal, mašina. Velice důrazný a agresivní. To bylo vidět i u toho zákroku, kdy mě trochu přejel a trefil kotník. Hned se mi ale omlouval, nemyslím, že to bylo něco osobního. Je opravdu silný, jsem ale rád, že jsme ho moc do ničeho nepustili.

Jak vnímáte jako odchovanec to, že dostat se do sestavy je po příchodu zahraničních hráčů těžší?
Myslím si, že to je jen zdravá konkurence. Neřekl bych, že jako odchovanec to mám těžší. Když budou moje výkony kvalitní, budu hrát. Je pravda, že taková konkurence tady v minulosti nebyla, je to pro nás nové. Na tréninku i v zápasech je velká kvalita, fotbalovost se zvedla. Vždycky budou hrát ti, kteří mají nejlepší sportovní formu. Takže věřím, že když budu makat, dveře do sestavy budu mít otevřené.

Věhlasná líheň fotbalových talentů trpí. V Olomouci mají přednost cizinci

V mládeži jste hrával jako útočník. Jak složité bylo zpracovat, že budete hrát v obraně?
Trenéři Janotka s Holoubkem mě poprvé dali na beka v mládežnické reprezentaci. Povedlo se mi to a začal jsem tam hrát pravidelně. Rok nebo dva jsem s tím měl celkem problém. Když hrajete celou dobu v útoku, tak to bránění je nic moc. Už v předchozích sezonách jsem si ale dával záležet na tom, abych se v obraně zlepšil. Myslím, že se mi to i daří. Možná jsem se na to soustředil až moc a nedoplňoval útok. Proto jsem třeba neměl čísla a gól dal až teď, když se snažím tlačit víc dopředu. Když se totiž člověk dostane do vápna, může se tam stát fakt vše. Stále ale mám na čem makat.