Nikl klečel před Benešem, s Jihlavou chce hrát nahoře. A čeká pozvání na bratwurst

Hororová minulá sezona skončila šťastnou administrativní záchranou fotbalistů Jihlavy ve druhé lize a do nového ročníku vstoupila Vysočina jako vyměněná. Po osmi kolech se řadí do širší špičky, od lídra Dukly ji dělí jen tři body.

„Chceme vyhrávat každý zápas a držet se vpředu, ne mít starosti se záchranou jako poslední roky,“ přeje si jihlavský kouč Marek Nikl.

Mužstvo převzal na jaře v kritické situaci na posledních deset zápasů, ale k regulérní záchraně už mu nepomohl. Vysočina se udržela jen díky tomu, že výše postavené týmy České Budějovice a Chrudim nesplnily licenční podmínky.

„Hlavně kvůli špatné psychice jsme ztráceli body. A nakonec nám jeden chyběl. Z tak těžké situace, v jaké jsme byli, se už těžko dostává,“ ohlížel se Nikl.

Během přestávky došlo k výrazné obměně kádru. „Ale kostra zůstala, to bylo důležité. V přípravě jsme se zaměřili na to, abychom mužstvo připravili víc takticky, a snad se to povedlo. Ještě to není perfektní, ale je to velmi slušné.“

Trenéra mrzí, že klub neudržel oporu zadních řad Víta Beneše, který se rozhodl pro návrat do Olomouce. Sedmatřicetiletý obránce tu působí v rezervním týmu a chce tu pomalu začít startovat i trenérskou dráhu. „My ho přemlouvali, já před ním skoro i klečel, ale prostě se rozhodl takhle. Je to škoda, je to velká osobnost, ale v Olomouci má rodinu, bydlení, všechno,“ chápe kouč veteránovo rozhodnutí.

Vysočině se daří i bez Beneše, naposledy uspěla na hřišti ambiciózního Ústí nad Labem, jemuž připravila první porážku sezony. „Určitě je to hezký pocit. Myslím, že náš výkon v prvním poločase byl nejlepší za dobu, co jsem u týmu. Ve druhé půli nás Ústí zkušeností a kvalitou zatlačilo, ale odbránili jsme to dobře. Jeli jsme tam s respektem, ale nebyli jsme pokakaní,“ cení si Nikl, jenž jako hráč strávil devět let v bundesligovém Norimberku.

„Moc dozadu se nekoukám, ale tam to byl jiný svět. Příští rok to bude dvacet let od našeho vítězství v německém poháru, asi přijde od klubu nějaké pozvání na bratwurst,“ směje se padesátiletý rodák z Nymburka.

Ze své dlouhé německé štace těží dodnes. „Určitě z toho čerpám i jako trenér, naučilo mě to hodně. Třeba proti Ústí jsme dokázali, že při správné taktice se dá i s menší kvalitou vyhrávat. A kluci se budou určitě dál ještě zlepšovat.“

Hráči Jihlavy slaví gól v zápase s Ústím.

Velký potenciál má podle kouče například belgický útočník Tyrese Omotoye, o kterého už se zajímaly i prvoligové kluby. „Rozhodně má potenciál zahrát si nejvyšší soutěž, už se tam kolem něj i něco motalo. Možná dostane laso, jen musí dávat góly,“ popíchl kouč třiadvacetiletého hráče, který se loni ve třiceti zápasech trefil osmkrát, ale letos zatím na premiérový gól čeká.

Jedničkou mezi sporty je v Jihlavě dlouhodobě hokej, za pár měsíců na Vysočině to poznal i Nikl. „Je tu hodně cítit, že to je hokejové město. Ale když budeme takhle hrát a dávat góly, přitáhneme lidi i na fotbal,“ věří trenér.