Emoce jsem nechal stranou, řekl Hůlka po výhře nad Bohemians. Penaltu vzít nechtěl

Osm a půl roku oblékal dres Bohemians, v létě se ale zkušený fotbalový obránce Lukáš Hůlka přesunul do Liberce. V sobotu ve 14. ligovém kole poprvé nastoupil proti svému bývalému klubu a mohl doma slavit vítězství 1:0, které Slovanu zajistil z penalty Vasil Kušej.

„Chtěl jsem tu emotivní stránku oddělit a brát to čistě profesionálně. A takhle bezprostředně po zápase bych řekl, že se mi to snad i povedlo,“ prohlásil Hůlka.

Jaké pro vás bylo nastoupit proti týmu, kde jste toho tolik prožil?
Samozřejmě jsem vnímal, že kluky, které dneska potkávám na hřišti, jsem ještě před pár měsíci vídal každý den. Jsou to moji kamarádi, se všemi si máme co říct. Jenže během zápasu na to takhle myslet nejde. Vidíte soupeře, protihráče a snažíte se vyhrát každý souboj.

Liberec - Bohemians 1:0, domácí zastavili sérii Pražanů, rozhodla Kušejova penalta

Jak hodnotíte liberecké vítězství 1:0?
V první půli jsme byli lepším týmem, vytvořili jsme si velké šance, bohužel jsme žádnou neproměnili. Do druhého poločasu jsme chtěli vstoupit stejně, jako jsme končili ten první, ale postupně nám to trochu utíkalo. Nakonec jsme dali gól z penalty a v závěru ukázali sílu v defenzivě. Byl to těžký zápas, ale věřím, že jsme ho zvládli zaslouženě. Vítězství je pro nás strašně cenné.

Rozhodující penalta přišla po vašem dlouhém pasu. Viděl jste už z dálky, že Banda zahrál rukou?
Viděl jsem, že mu míč spadl na ruku, a připadalo mi, že ji měl v nepřirozené poloze. Takže jsem měl celkem jasno. Ale bylo to nějakých čtyřicet metrů, člověk si samozřejmě nemůže být úplně jistý. Zvlášť dneska, kdy se všechno ještě řeší s VAR. V tu chvíli jsem ale věřil, že to s největší pravděpodobností bude penalta.

Nenapadlo vás vzít si míč a zahrávat penaltu proti bývalému klubu sám?
Ne, ne, ne. To mě vážně nenapadlo. Exekutoři jsou v týmu jiní. Věřil bych komukoliv z těch, kteří jsou určení. Je to samozřejmě těžký moment, ale nyní si ho Vasil Kušej vzal na sebe, zvládl to a pomohl týmu.

Překvapila vás pozměněná sestava Bohemians? Čermák, Květ, Pilař nebo Almási začínali na lavičce a na hřiště se dostali až ve druhém poločase.
Nějaké zákulisní informace jsme měli, ale ve finále nevíte, jestli jsou pravdivé. Takže když sestava vyšla, do určité míry to překvapení bylo. Na druhou stranu tam nastoupili kluci, kteří podle mě ligové zápasy úplně v pohodě zvládnou. Samozřejmě bylo vidět, že když pak přišla čtyři střídání, dostali se na hřiště hráči, kteří jsou momentálně ve větší herní pohodě a mají dobrou formu. Ale ten tým byl silný i předtím. Věřím, že Bohemka chtěla udržet výsledek a pak zápas rozhodnout právě těmi střídáními. Nám se ale podařilo dát gól, což bylo pro utkání určující.

Trenér soupeře Jaroslav Veselý předpokládal, že jste libereckým trenérům poskytl nějaké informace o svém bývalém klubu. Prozradíte, co jste jim poradil?
Abych řekl pravdu, s hlavním trenérem jsem se na tohle téma vůbec nebavil. Ani se mě nevyptával, ani já jsem za ním sám nechodil. Jediná věc přišla těsně před zápasem, když vyšla sestava Bohemky. Upozornil jsem trenéra, který má u nás na starosti standardní situace, že Banda hází dlouhé auty. Říkali jsme si totiž, že Bohemka je jinak moc nehází. To byla jediná informace, kterou jsem předal, abychom na to byli připravení.

Zleva Mathews Banda (Bohemians) stíhaný Azizem Kayondem z Liberce.

Slíbil jste spoluhráčům za vítězství nad Bohemians nějakou odměnu?
Nic konkrétního. Bavili jsme se, co by asi bylo na místě v případě výhry podniknout nebo přinést. Teď je reprezentační pauza, takže mám trochu času. Ale asi bych se měl nějak odvděčit za to, že jsme porazili tým, ve kterém jsem strávil tolik let.

Vítězství vás posunulo na druhé místo neúplné tabulky. Co tomu říkáte?
Jsem rád za celý tým. Teď nás čeká reprezentační pauza a jsme tam, kde jsme byli před tou minulou. Období mezi nimi se nám úplně nepovedlo, ale jsem hrdý na to, že se držíme nahoře. Období mezi nimi se nám zpočátku nepovedlo, ale v posledních zápasech jsme to zase dotáhli. Jsem hrdý na to, že se držíme nahoře. Když vidím, jak pracujeme v tréninku i v zápasech, tak věřím, že jsme tam oprávněně.