Klusáčka titul hradeckých dorostenců nadchl: Kluci udělali neuvěřitelný pokrok

Co prožívá trenér, který toho má ve fotbale tolik za sebou, ale až na prahu šedesátky se dočká mistrovského titulu? Byť „jen“ v dorostenecké soutěži, kterou však vyhraje poté, co tým před sezonou přebere jako nováčka soutěže. „Nejsem úplně slavící typ. Spíš jsem si to užíval v průběhu sezony, protože kluci hráli opravdu dobře. Vidíte na nich potřebnou disciplínu, což jim umožňuje se zlepšovat,“ říká Luděk Klusáček.

Do historie hradeckého fotbalu se zapsal teprve jako třetí trenér, kterému se povedlo v nejstarší mládežnické kategorii U19 tým dovést k mistrovskému titulu.

Před ním se to před 40 lety podařilo Ladislavu Škorpilovi, na kterého před 15 lety navázal Luboš Prokopec.

Svým úspěchem jste vlastně okopírovali jediný ligový titul, který Hradec v roce 1960 získal také jako nováček soutěže, že?
Vím o tom, je to trochu paradox. A tak trochu příjemná pohádka.

Nasvědčovalo jí něco už před sezonou?
To snad ani ne. Jen jsem se před prvním zápasem musel smát, když náš masér Vašek Červenka klukům sliboval, že když vyhrají titul, tak jim dá nějaký dárek. No, a ono to nakonec vyšlo.

Pro vás ve vaší dlouhé, nejprve hráčské a poté trenérské kariéře je to první titul. Nebo se pletu?
Jeden mám z působení v Emirátech, ale tam jsem byl v pozici asistenta. Takže jako hlavní trenér opravdu první.

Mládežnický McDonald´s Cup nabídl 55 908 gólů. Přihlásilo se přes dva tisíce škol

Když Hradec před čtyřiceti lety vyhrál dorosteneckou ligu poprvé, byl jste vrstevníkem tehdejších hradeckých šampionů. Vzpomínáte si na to?
Trochu ano, ale bylo to tak, že já jsem v dorostu skončil rok před tím, než se to Hradci povedlo. Je to už dávno, tehdy kraloval Baník Ostrava, až rok potom přišel Hradec.

Hradec na návrat mezi dorosteneckou elitu čekal tři roky, to jistě není pro klub příjemné už proto, že ji všichni talentovaní hráči chtějí hrát. Před vámi byl úkol v první sezoně po návratu ji hlavně udržet. Přitom jste do Hradce k mládeži přišel už o rok dříve a do té doby se pohyboval v mužském fotbale...
Vím o tom a byl jsem i trochu zvědavý, jak to bude fungovat. První rok v Hradci jsme byli u sedmnáctky, teď to bylo jiné mužstvo, jiná úroveň soutěže, nejlepší mládežnická v republice. Ukázalo se, že to může jít i přesto, že jsme na startu měli tým, který jsme postupně dávali dohromady. Byli v něm i kluci, kteří ještě rok předtím hráli druhou, nebo dokonce třetí nejvyšší soutěž, tedy i o dvě třídy níž. A na konci sezony jsme téměř všechny soupeře přehrávali. Pro mě je až neuvěřitelné, jaký pokrok někteří za ten rok udělali.

Začátek soutěže nebyl na nováčka špatný, ale na tak pronikavý úspěch to nevypadalo. Kde se to podle vás zlomilo?
Hlavní samozřejmě přišlo teď na jaře. Mužstvo si během podzimu sedlo, stabilizovala se sestava a kluci hráli opravdu dobře.

Luděk Klusáček v minulosti jako trenér fotbalistů Bohemians.

Přestali jste prohrávat a nakonec jste dvě kola před koncem soutěže na jaře zatím neporaženi. Kdy jste začali věřit, že byste to mohli dotáhnout až k titulu?
Tak jsme to ani moc nebrali. Před jarem jsme si říkali, že bychom rádi zůstali mezi třemi nejlepšími. Věděli jsme, že se někteří hráči posunují do třetiligového seniorského béčka a třeba Štěpán Ponikelský a Martin Halama následně i do prvoligového áčka. Začalo se hrát a vyvíjelo se to tak, že soupeři začali ztrácet a my jsme šli nahoru. Zvládli jsme i těžkou sérii, ze které jsme měli respekt – a jsme tam, kde jsme.

Výborná práce všech...
Určitě, a to platí i o našem trenérském týmu. V průběhu jara jsem musel na operaci s kolenem, měsíc jsem byl mimo a moji kolegové to zvládli skvěle. Udrželi nastavení, které jsme si dali v sezoně, mají na našem úspěchu velký podíl.

Výhry a tituly jsou v mládežnickém fotbale jedna věc, druhou je perspektiva hráčů pro seniorský fotbal. Jak to vidíte u tohoto úspěšného týmu?
Je v něm řada šikovných hráčů, kteří mají předpoklady pro to, aby se do profifotbalu dostali. Čeká je ale teď etapa, kterou hodně hráčů nezvládne.

V čem je to podle vás vůbec nejtěžší?
Že z takového jakoby zábavného hraní fotbalu musí přejít do každodenní rutiny, dřiny. Ke spoustě obětování, které veřejnost nebo lidi okolo úplně nevidí. Není to jednoduché. Musí tomu uzpůsobit všechno, musí dobře spát, dobře jíst, čeká je boj o místo v kádru a ne všichni to unesou. První dva kluci se nám posunuli výš už v sezoně, uvidíme, jak dopadnou další.

Jak vůbec po dvou letech u mládeže vidíte její úroveň?
Z hlediska technického vidím spoustu nedostatků, přijde mi, že máme co dohánět. Z hlediska obecných vlastností jsem příjemně překvapený. S kluky není žádný problém, když se jim nastaví mantinely a člověk je důsledný. Pozdní příchody, nedodržování pravidel – bez problémů. Musíte jít ale příkladem.

Noví vlastníci, Evropa, Darida. Co bude připomínat skvělou sezonu Hradce?

Vy jste k mládeži jako trenér přišel po letech strávených v profesionálním fotbale, ve kterém jste zažil řadu angažmá včetně zahraničních. Hodně velký rozdíl?
Určitě.

V čem hlavně?
Ve spoustě kompromisů, které tam musíte udělat, v každodenních bojích a stresech. Právě od tohohle jsem si odpočinul a jsem v prostředí, kde je mi dobře.

Tato generace má titul, co příští sezona?
Myslím si, že by to také nemuselo být špatné. Už letos za nás nastupovala řada hráčů, kteří mohou pokračovat i v příští sezoně, takže základ je podle mě solidní a doufám, že kluci budou pokračovat v dobrých výkonech. K tomu přijdou ještě mladší hráči. Myslím, že to bude podobně dobrý tým jako letos.

Čekají vás ještě poslední dva zápasy, po tom sobotním proti Liberci byste měli převzít mistrovský pohár. Co udržení jarní neporazitelnosti?
Pokusíme se o to, ale zároveň bychom chtěli, aby se do zápasů dostali i hráči, kteří toho na jaře zase tolik neodehráli.