Řeší se, jestli má být ve Spartě jedničkou. Surovčíkova odpověď? Třetí nula v řadě

Po pěti minutách to vypadalo na pohodičku. Nezdálo se, že by fotbalové Spartě cokoli mělo ztížit cestu za povinnými třemi body. Ale měla by je nakonec, nebýt tmavovlasého chlapíka v modrém dresu s číslem 44 na zádech?

Kdo ví?

Pokud patříte k těm, kteří nevěří, že Jakub Surovčík může dlouhodobě na Letné fungovat jako brankářská jednička, v neděli jste mohli přinejmenším znejistět.

Kdyby se v prvním poločase nevytáhl, Sparta se klidně mohla ocitnout v průšvihu. Doma nad Pardubicemi rychle vedla, nakonec vyhrála 2:0, ale chvílemi jako by vypnula a koledovala si. Surovčík musel postupně vyčapat čtyři solidní šance.

Sparta - Pardubice 2:0, góly v úvodech poločasů, trefili se Mercado a Zelený

Nejdřív se pohotově vrhl pod nohy dotírajícímu Samuelovi.

Pak parádně vyčekal Drchala, který už před ním byl úplně sám.

A ještě dvakrát dobře zasáhl proti Botosovi: jednou vyrazil na roh ránu z dálky, pak střelu z úhlu k přední tyči.

Přesně tohle od něj Sparta potřebuje. V situaci, kdy se sbírá po mizerném začátku sezony a snaží se vyškrábat tabulkou vzhůru, musí mít v zádech gólmana, na kterého je spolehnutí.

V tom ohledu se o Surovčíkovi v posledních měsících mluví téměř neustále.

Je pro Spartu dost dobrý? Nebo by měla jedničku hledat dál?

V neděli to vypadalo, že dlouhán, který si v červnovém přáteláku s Černou Horou odškrtl debut ve slovenské reprezentaci, je mezi tyčemi zcela po právu.

Vlastně je to docela zajímavý příběh. Ve Slavii, kde začínal kariéru, pro něj v áčku trvale nikdy nebylo místo. Nechytal ani na hostování ve Vlašimi a za Jablonec, kam přestoupil, naskočil jen třikrát. Těžko se chápalo, proč si ho před třemi lety v tichosti vytáhla Sparta, kde se také dlouho zapojoval jen v druholigovém béčku.

Ale kdo Surovčíka sledoval odmala, ten tušil, že v něm něco je: z Prahy, kam se jeho rodina přestěhovala, když tam tatínek získal práci jako kardiolog, jezdil od šestnácti na srazy slovenských mládežnických reprezentací.

Přitom ještě předtím to zkoušel s tenisem, a když přesedlal na fotbal, začínal jako útočník. Ale obrovitá postava, bez tří centimetrů dvoumetrová, ho předurčovala, aby se přesunul do branky.

Tam vás možná nezaujme na první pohled, protože málokdy vytáhne efektní akrobatický zákrok, zato se se zkušenostmi víc a víc zklidňuje a učí se soupeře číst.

Dřív mu sem tam zahaprovala rozehrávka, ale hru nohama vypiloval. A musel udělat excelentní dojem i na kouče Priskeho, když kvůli němu neváhal pustit do druhé italské ligy dlouho nedotknutelného krajana Vindahla.

Sparťan brankář Jakub Surovčík během zápasu s Olomoucí.

Sparta dál musí řešit spoustu problémů a nedokonalostí. Třeba, že útočník Brunes už osmkrát v řadě v lize nedal gól: v neděli sice zápas poctivě odmakal, přihrál na první trefu Mercadovi, ale když byl sám před brankou, nejdřív přestřelil a pak zblízka trefil gólmana Neumana.

Další trabl? Sotva se sparťanům vrátili zranění Vydra nebo Mannsverk, už mají zase na marodce kapitána Karabce, Mbe Soha, Alcócera či Ryneše.

V brance potíže vymizely, Surovčík v lize neinkasoval třikrát v řadě. I díky tomu je Sparta třetí, dotírá na druhý Liberec, který senzačně doma prohrál se Slováckem. A proti Pardubicím zaujala ještě jednou pozoruhodnou statistikou: za celý zápas jen čtyřikrát faulovala.