Mikloškovy historky anglické: Nejslavnější zápas i laso od Fergusona. Co první slova?

Když měl z necelé čtyřstovky zápasů, které na Ostrovech odchytal, vybrat nejpovedenější, nikdy neváhal. Čtrnáctý květen 1995. Stařičký Upton Park, tehdy známější pod místním názvem Boleyn Ground. A výkon, kterým Luděk Mikloško omráčil slavný Manchester United, jenž po senzační remíze 1:1 přišel o titul.

West Ham měl už před posledním kolem jistý sestup a někteří jeho hráči dokonce o den dřív vyrazili zapít žal do baru. Přesto druhý den neprohráli.

Díky Mikloškovi, který se v zeleném dresu s límečkem a devadesátkovým vzorem překonával. Mistrem se tehdy stal Blackburn. „A když jsem pak po letech pracovně navštívil tréninkové centrum v Manchesteru, kde mě pár lidí poznalo, v žertu mi někteří z nich říkali: ‚Jak my jsme tě tenkrát nenáviděli!‘“ vyprávěl.

Včera si vzpomněli znovu. Big Ludo, jak mu v Anglii s oblibou přezdívali, odešel v pouhých 64 letech. Ten hřmotný chlap s obříma rukama v poslední době chřadl. Kvůli rakovině, se kterou dlouho bojoval.

Chvílemi úspěšně, chvílemi hůř, ale vždycky statečně a po svém.

Když bylo po letech léčby jasné, že postup nemoci může přibrzdit už jen chemoterapie, zůstal neoblomný: „Možná by to moje problémy zpomalilo, ale rozhodně by nepřestaly. Přemýšlel jsem o tom, a nakonec jsem si řekl, že to nemá smysl. Chci dál pracovat, cestovat a žít normální život.“

Odpočívej v pokoji, Ludo! Čech, Řepka a další se loučí s legendárním Mikloškem

Charakter a rovný chlap. Tvrďák, který nikdy neuhnul.

Ani před zrádným soupeřem, kterého na rozdíl od letících balonů nedokázal zastavit. Bez zbytečných příkras o své nemoci mluvil a šířil osvětu: „Hodně přátel mi řeklo, že kdyby nevěděli, čím si procházím, mysleli by si, že jsem v pohodě, což se hezky poslouchá. Proto se tak chci cítit tak dlouho, dokud to jen půjde.“ Jenže teď už to dál nešlo.

Bohužel.

Kostel, holka a pivo

„Opustil nás člověk, který toho pro fotbal udělal strašně moc. Svými výkony a lidskostí otevřel v Anglii dveře nám ostatním. Byl to skvělý člověk,“ loučil se Petr Čech, jeden z těch, jimž dobrák z Němčic nad Hanou prošlapal cestičku.

Mikloško byl první český fotbalista v Anglii. „Jazyk jsem neuměl a dnes bych se styděl,“ ohlížel se na začátku milénia. „Ale tenkrát v devadesátém roce byla situace jiná. Vletěl jsem do všeho rovnýma nohama a musel plavat. Jiný cizinec v mužstvu tehdy nebyl, proto se mi spoluhráči hodně věnovali a pomáhali mi. Jako první tři slova mě naučili: kostel, holka a pivo. Řekli, že s tímhle základem už na britských ostrovech můžu zůstat.“

Zůstal dvě dekády.

Jedenáct let chytal, dalších devět trénoval. Stovky míčů kopal třeba na kudrnáče Davida Jamese, jinému žákovi a dalšímu budoucímu reprezentantovi Robu Greenovi při chytání svazoval ruce, aby mu vštípil správnou techniku. A piplal také severoirského bouřliváka Roye Carrolla, jenž zvládl přes sedmdesát zápasů v Manchesteru United.

OBRAZEM: Baník a West Ham, kluby mého srdce. Připomeňte si Mikloškovu kariéru

Ostatně i Mikloška legendární Sir Alex Ferguson na počátku devadesátých let lákal. „Manchester byl obrovský klub, ale v té době zas ne o moc lepší než my,“ vysvětloval, proč Billymu Bondsovi, manažerovi West Hamu, řekl jednoduše: Zůstávám!

Ferguson, který později mimořádně úspěšné mužstvo United teprve tvořil, si vybral Petera Schmeichela a Mikloška dál potkával jako soupeře, který mu v roce 1995 vyrval z rukou první zlatý hattrick. „Zápas, kvůli kterému si mě v Anglii pamatují asi nejvíc,“ líčil Mikloško pro server Bez frází. „Proti nám stáli Roy Keane, Gary Neville, Nicky Butt či Paul Scholes. Šampioni, kteří vyhráli ligu oba předcházející a poté i oba následující ročníky.“

Ale tehdy ne. Komentátor přenosu žasl, když Mikloško s jedničkou na zádech po přestávce vytáhl zoufalým střelcům možná tři čisté góly. „A jakmile jsme v následující sezoně dorazili na stadion Blackburnu, který právě na úkor Manchesteru slavil titul, už při rozcvičce bylo za mojí bránou úplně našlapáno, fanoušci záhy povstali a začali skandovat: Ludo! Ludo! Ludo!“

Bylo to dojemné poděkování. A další přijdou nyní.

Kolik máte startů, pane?

Už dnes večer uctí West Ham památku bývalého gólmana před pohárovým zápasem proti Fulhamu, říjnový duel s Queens Park Rangers, kde Mikloško končil kariéru, mu chtějí oba kluby věnovat celý.

Ač poslední roky trávil v Česku, v agentuře Sport Invest se staral o mladé gólmany a pak z pozice sportovního ředitele pracoval pro Baník, doma byl pořád i v Anglii, do které se zamiloval krátce po revoluci. Tehdy se o něj prý zajímaly i Juventus s Atlétikem Madrid, jenže Mikloško byl dávno sbalený do Londýna. Kouče Loua Macariho zaujal už při testech, ale týdny čekal na pracovní povolení. „Anglické úřady vyžadovaly u hráčů mimo Evropskou unii patnáct reprezentačních startů za první mužstvo, já jich měl v té době asi třicet, ale oni mi nevěřili. Poslali mě domů, všechny zápasy jsem musel vypsat na papír a předat jim ho. A oni si ještě všechno nechávali ověřit u UEFA.“

Když konečně v Londýně vyskočil z letadla, rovnou ho poslali na stadion, aby pozdravil fanoušky: „Nervózní jsem byl víc, než kdyby mi dali rukavice a poslali mě do brány. Pamatuji si, že jsem v transu došel do středového kruhu, dostal mikrofon a řekl: Hello.“

A dál už to znáte.

Odešel velikán, jehož si v Anglii zamilovali. Stal se jedním z nich.