Dusno na Julisce. Vytočený Rada odešel brzy, fanoušci křičeli: Hašek ven!

Ještě stačil od plic seřvat asistenta rozhodčího. Chvíli poté sledoval, jak jeho Dukla inkasuje druhý gól. A to už bylo na Petra Radu moc. Kouč, který ještě před rokem pražský tým dovedl ve fotbalové lize za záchranou, se na ochozu za lavičkami otočil a naštvaně odkráčel pryč. Tušil, že tentokrát už Dukla sestupu neuteče.

Porážka 0:3 s Baníkem Ostrava rozhodla. Konec, ani baráž. Rovnou do druhé ligy, coby poslední tým tabulky.

Zatímco Rada nevydržel, ostatní duklácké legendy si zápas na tradičním místě u klandru na betonových schodech na stání vytrpěly skoro až do konce.

Ladislav Vízek zaháněl žízeň plechovkou piva, Jan Berger smutně rozhazoval rukama a pánové Pelc, Kříž nebo Štambacher jen posmutněle sledovali, jak Dukla padá. Až deset minut před koncem se zvedli, protože věděli, že je hotovo.

Dukla se rozsypala po třech vlastních gólech, což je smolná kuriozita, ale zároveň i dokreslení marasmu, do kterého zapadla.

Dukla - Baník 0:3, všechny tři góly byly vlastní, domácí sestupují, hosty čeká baráž

Může si znovu stěžovat na rozhodčí, protože penalta po faulu Frydrycha na Haška se určitě pískat mohla.

Sudí Rouček pak v televizi vysvětloval: „Vyhodnocoval jsem, jak velký kontakt byl, a zároveň následný pád Haška, kdy ještě došlápl, až pak se podlomil.“

Hašek to viděl úplně jinak: „Nepadal bych, kdybych kontakt necítil. Jinak jsem mohl střílet. Byl jsem si jistý, že to bude penalta.“

Nebyla, což Duklu právem může štvát. Ale hlavní příčiny jejího pádu jsou stejně mnohem hlubší.

Vycítili to i fanoušci, kteří po zápase ani tak nevinili hráče, jako spíš sportovního ředitele Martina Haška. Až do tiskového střediska na opačné straně stadionu doléhalo z tribuny zlostné skandování z hloučku věrných: „Hašek ven!“

Hostům se naopak ulevilo. Osmitisícová tribuna byla víc než z poloviny bílá, protože do Prahy se navalila horda baníkovců, kteří během zápasu mávali vlajkami, zpívali chorály o tom, že celé Slezsko Baník miluje a oslavovali kromě gólů i Milana Baroše, ostravskou legendu, která přímo v kotli fandila s nimi.

Jakmile se dohrálo, hráči přeskákali reklamní bariéry, na atletické dráze pod tribunou se chytili kolem ramen a vesele poskakovali. Kromě oslavných chorálů k nim ale od spíkra s megafonem letěl i naléhavý vzkaz: „Ještě není konec!“

Na Baník skutečně ještě čeká zrádná baráž proti Táborsku, ale vítězství na Julisce ho může nakopnout. Zato Dukla už má smutnou jistotu: minimálně na rok bude druholigová.