Chtěl bych hrát jako Kane. Denia nám přivezl jamón, vypráví Vašulín

Ještě dopoledne po spoluhráčích ze Zbrojovky střílel při paintballu, o pár hodin později už balil kufry na svůj první reprezentační sraz. Útočník Daniel Vašulín se ve 28 letech dočkal premiérové pozvánky do národního týmu, pod novým trenérem Santim Deniou si připsal i debut proti Anglii. Byl navíc prvním brněnským fotbalistou v reprezentaci po šesti letech.

Španělský trenér Santi Denia převzal českou reprezentaci teprve nedávno. Čím vás během prvního srazu nejvíc překvapil?
Už na prvních trénincích bylo vidět, jaký fotbal chce hrát. Hodně dbal na kvalitu přihrávek, všechno chce hrát konstruktivně. Žádné nakopávané balony. První dva tréninky byly hodně intenzivní, samozřejmě s ohledem na to, kdo před srazem hrál v sobotu a kdo v neděli. Celý realizační tým na mě udělal skvělý dojem.

Blíží se hra o trůny: Infantino sílu neztrácí, Evropě se líbí Wenger. Kdo povede fotbal?

V čem se jeho požadavky nejvíc liší od toho, na co jste zvyklý ve Zbrojovce?
Vzpomenu si na zápas se Španělskem. V poločase nám pustil sestřih situací z první půle. Byly tam dva dlouhé balony, jeden od brankáře a druhý myslím od některého ze stoperů. A on nám říkal, že si máme věřit, že máme kvalitu a že to musíme hrát fotbalově. V klubu si to člověk někdy zjednoduší. Jenže Denia tohle vůbec nechtěl. Vyžadoval, aby se k nám útočníkům dostávaly míče po zemi. A to i proti Španělsku, kdy to bylo strašně těžké.

Před zápasem jste s ním absolvoval i individuální pohovor. Co vám říkal?
Ukazoval mi situace z klubových zápasů, třeba góly nebo výběr místa ve vápně. Zaměřoval se na věci, které po útočnících chce. Vysvětloval, kam mám nabíhat a jak si představuje mou roli. Bylo to spíš o pochopení jeho systému než o kritice.

Ve Zbrojovce vás vede Martin Svědík, který je známý svou náročností. Jak byste ho s Deniou srovnal?
Na nároďáku je to trochu jiné, protože tam není tolik tréninků. Ale bylo vidět, že Denia vyžaduje intenzitu, kvalitu a přesné provedení cvičení. V tom je určitě náročný. Hodně podporuje, a když se vám něco nepovede, povzbudí vás. V tomhle na mě působil opravdu dobře.

POHLED: Efekt novosti. Změna předběhla výsledky, ale Denia jde správným směrem

Zaujalo vás na něm ještě něco?
Hlavně mentalita Španělů. Bylo to poprvé, co jsem měl zahraničního trenéra, a překvapilo mě, jak moc mu záleží na vztazích v týmu. Chce, aby reprezentace fungovala jako rodina. Dokonce nám přivezl ochutnat španělský jamón.

Šunku?
Přesně tak. (úsměv) Pořád nám připomínal, že Španělsko vyhrálo mistrovství světa proto, že hráči byli jako rodina. Chce, aby se kluci do reprezentace těšili, rádi se viděli a drželi spolu. Tohle mě opravdu zaujalo.

Pro vás samotného byla pozvánka do reprezentace překvapením?
Hlavně mě překvapilo, kdy přišla. Samozřejmě jsem měl v hlavě, že když se mi bude dařit a když se bude dařit Zbrojovce, tak jsou dveře do reprezentace otevřené všem. Ale že to přijde zrovna teď, jsem opravdu nečekal. Ani když se omluvil Tomáš Chorý, nevěděl jsem, jestli jsem mezi náhradníky. Takové spekulace nijak zvlášť neřeším.

Brněnský útočník Daniel Vašulín sprintuje za míčem během utkání s Plzní.

Jak jste se o nominaci dozvěděl?
V pondělí dopoledne jsme měli se Zbrojovkou teambuilding, byli jsme na paintballu. Odpoledne jsem šel s rodinou na procházku do obory a najednou mi volal trenér, že se mi ozve někdo z reprezentace. Bylo to kolem čtvrté hodiny. Za dvě hodiny už jsem vyjížděl z Brna do Prahy. Všechno bylo strašně rychlé, zvlášť kvůli rodině. Ale samozřejmě jsem měl obrovskou radost.

V reprezentaci jste si odbyl premiéru až v osmadvaceti letech. O to silnější zážitek to byl?
Určitě. Zahrát si za nároďák byla jedna z met, kterých jsem chtěl v kariéře dosáhnout. Nikdy jsem si neprošel mládežnickými reprezentacemi, takže jsem všechno zažíval poprvé až v áčku. Možná právě proto to pro mě bylo ještě hezčí.

Debutoval jste proti Anglii v Praze. Nastoupil jste na posledních deset minut, navíc za nepříznivého stavu a v oslabení. Jaké to bylo?
Neskutečné. Už samotný sraz byl zážitek. Najednou jste na Wembley nebo hrajete proti úřadujícím mistrům světa ze Španělska, kteří před zápasem ukazují fanouškům ten ikonický pohár. Rodri tam zvedal trofej. Co by člověk chtěl víc? Nikdy předtím jsem takové hvězdy naživo neviděl.

Co vám Denia před střídáním řekl?
Popravdě už si to přesně nepamatuju. Ale spíš šlo o to, abychom nedostali další gól. Kdyby se něco povedlo dopředu, bylo by to samozřejmě dobré. Jenže v té situaci už bylo strašně těžké něco vymyslet.

Poznal jste během těch několika minut, proč jsou angličtí fotbalisté takové hvězdy?
Jednoznačně. Když se podíváte na Kanea, takhle by chtěl hrát každý. Ale největší rozdíl je v práci s balonem. První dotek, zpracování, přesnost přihrávek. Ti hráči prakticky neztrácejí míče. Když už jsou v nouzi, spadnou a získají faul. Jen tak vám balon nedají. Stačí se podívat na druhý gól, jak to šlo z první přes záložníka na křídlo a pak ke Kaneovi před branku. Nádherná fotbalová akce. V druhém zápase na Wembley byl rozdíl v kvalitě opravdu obrovský.

Zleva Jude Bellingham v souboji o balon s českým kapitánem Vladimírem Coufalem v utkání Ligy národů.

Harry Kane v 57. minutě usměrňuje hlavou míč do levého rohu české branky.

Wembley je pro spoustu fotbalistů vysněný stadion. Jaké bylo se tam připravovat na zápas?
Masakr. Bydleli jsme hned vedle stadionu, takže jsme se kolem něj byli projít. Už zvenku je obrovský. Člověk si uvědomí, že si tam možná zahraje jednou za život. Pro mě bylo něco obrovského už jen být tam jako hráč.

Přesto jste byl z atmosféry trochu zklamaný. Proč?
Čekal jsem, že bude mnohem lepší. S klukama na lavičce jsme si říkali, že je to skoro jako v kině. Bylo tam osmdesát tisíc lidí a když vyhlásili Judea Bellinghama, všichni začali řvát, ale jinak bylo překvapivě ticho. Dokonce byli slyšet naši fanoušci, kterých tam bylo jen pár stovek. Třeba ve Španělsku bylo třicet pět nebo čtyřicet tisíc lidí, a byl tam neskutečný rachot. Někdo z kluků říkal, že to byla jedna z nejlepších atmosfér, jaké na mezinárodních zápasech zažil. Wembley bylo v tomhle mnohem klidnější.

A co zázemí? Jak byste ho porovnal se Srbskou, kde hraje Zbrojovka?
Je to velmi podobné. (smích) Ale vážně, na Wembley je všechno nádherné. Obrovské kabiny, místnosti na regeneraci, prostory na rozcvičování. Všechno nové a prostorné. Takhle by to asi mělo vypadat na každém stadionu.

Pohled na tribuny stadionu Wembley v Londýně před zápasem Ligy národů mezi Anglií a Českem.

Podařilo se vám získat nějaký dres anglických hvězd?
Svůj první reprezentační dres jsem si samozřejmě nechal. Dresy z prvních startů si schovávám. Z Anglie mám dres Morgana Rogerse z Chelsea, takže mám alespoň něco na památku. Proti Španělsku jsem žádný nezískal, přitom měli na dresech i označení mistrů světa. To by byla hezká památka, bohužel se jim do výměny dresů moc nechtělo.

V reprezentaci jste se potkal také s dalším nováčkem Ryanem Naderim, který získal české občanství. Před nominací se o něm přitom příliš nevědělo. Jak na vás zapůsobil?
Jak říkáte, prakticky ho nikdo moc neznal. Ale samozřejmě ukázal, že má kvalitu a proč ho Rangers koupili za takovou částku. Zrovna minulý víkend dal dva góly, takže je vidět, že nějakou kvalitu má. A proč by nemohl reprezentovat Česko, když má tu možnost? Navíc normálně rozumí a mluví česky, takže to není úplně cizinec.

Jak jste zvládal tak dlouhý reprezentační sraz? Byl jste na pokoji s některým ze spoluhráčů?
Každý jsme měli vlastní pokoj. Což bylo na jednu stranu příjemné, protože mám doma dvě děti a tolik klidu normálně nezažiju. (smích) Ale po těch šestnácti dnech už to bylo dlouhé.