Chlapec z jiné doby. Romantika skoro vymizela, trápí anglické eso Gordona

Když začnete přemýšlet, kdo by mohl večer strašit fotbalovou reprezentaci v Lize národů, jeho jméno vás jistě na anglické soupisce netrkne jako první.

Copak bude někdy dávat víc gólů než suverénní kapitán Kane? Nebo se snad může talentem měřit s elegantním záložníkem Bellinghamem? Má víc zkušeností než gólman Pickford, který se pomalu blíží stovce zápasů za národní tým?

Ani jedno.

Přesto není na škodu se protentokrát zaměřit na blonďatého chlapíka jménem Anthony Gordon.

Češi, i na něj pozor! Z mnoha důvodů.

Ten hlavní: ne náhodou si pro něj v létě do Newcastlu sáhla Barcelona. Musí si dávat pozor, aby zase nepřešvihla finanční pravidla, přesto za Gordona vysázela 80 milionů eur, v přepočtu na koruny dvě miliardy.

Proti Anglii bez Coufala? Zastupující kapitán před zápasem chyběl na tréninku

Jistě proto, že se fotbalově rozmáchl a v poslední sezoně zvládl coby krajní hráč ve všech soutěžích dvacet gólů. Ale taky proto, že se vymyká i mimo hřiště.

„Mám pocit, že moje duše je mnohem starší než já. Jako bych patřil do staré doby, do jiné éry,“ rozpovídal se před pár dny v rozhovoru pro španělský deník El País. „Víc bych se hodil do devadesátek. Nelíbí se mi, jak jsou všichni posedlí sociálními sítěmi, materialističtí a romantika skoro vymizela. Svět se od roku 2010 mění k horšímu, soustředíme se na věci, na kterých vůbec nezáleží. Jediné, co je v životě opravdu důležité, jsou přece lidi kolem vás.“

Žasnete, že takhle mluví pětadvacetiletý fotbalista? Gordon je zkrátka jiný, vždycky se odlišoval.

Zatímco si z něj vtipálci na internetu dělají legraci, že vypadá jako princezna Diana a kopíruje všechny její účesy, on si doma udělá čaj a pročítá knížky: zmínil se, že i během velkých turnajů stihne přelouskat klidně tři. Témata? Nejen sportovní autobiografie, ale hlavně osobnostní rozvoj a psychologie. Chvíli dokonce plánoval, že v barcelonské kabině založí knižní klub, ale sám uznal, že mezi spoluhráči by nepochodil.

Anthony Gordon otevírá skóre v zápase Anglie s Argentinou.

Počte si už i ve španělštině, kterou se učil dávno před letním přestupem, protože: „Věřte, nebo ne, ale od dětství jsem chtěl hrát za Barcu a chtěl jsem být připravený, pokud se to stane. V Newcastlu jsme měli španělského fyzioterapeuta, tak jsem s ním mluvil každý den.“

Proto už na představovací tiskovce zvládal plynně odpovídat novinářům a teď se chystá vrhnout i na katalánštinu. Sám – tak se učí většinu věcí. Třeba šachy, které si rychle zamiloval: „Úžasně klidná činnost, která mi zaměstnává mozek, což mám rád. Šachy jsou dobrá lekce do života, naučí vás přemýšlet jeden, dva nebo i víc tahů dopředu.“

Připadá vám teď Gordon jako mírumilovný vzorňák? Pak vás možná překvapí, že mu ve fotbale hodně pomohla boxerská průprava. Dlouho mu trenéři vyčítali, že je tintítko a v soubojích odpadává, tak natáhl rukavice a učil se rozdávat i přijímat rány. Pak si pochvaloval: „Objevil jsem v sobě úplně nové možnosti. Na hřišti jsem najednou agresivnější a mám ohromnou chuť vyhrát každý souboj.“

Když odtrénuje, rád si odskočí do muzea nebo na výstavu obrazů, baví ho také lov, tenis, snooker, poker, dřív i jízda na koni, kterou si ovšem jako profík už musí odpustit. Dlouholetá přítelkyně Annie si do něj ráda rýpne: „Ty snad musíš mít ADHD.“

Kapitán Krejčí před Anglií: Z týmu cítím velké nadšení a zaujetí. Chci ubránit Kanea

Ale nemyslete si, že by kvůli jiným zájmům šidil fotbal. Když planetu zastavil covid, odstěhoval se od rodičů a na tři měsíce se zavřel v posilovně s osobním trenérem.

„Žádný odpočinek, bylo to jako na vojně. Třikrát denně drsné tréninky,“ vzpomínal po pár letech. „Překonával jsem sám sebe a za těch pár měsíců jsem fyzicky i mentálně ohromně vyspěl.“

Ne snad že by si sám nikdy nelehl na gauč a neprojížděl videa na Instagramu, ale: „Dělám to bohužel častěji, než bych chtěl. A kdykoli se u toho přistihnu, cítím se hrozně.“

56 fotografií

Častěji byste ho našli u stolu, s poznámkovým blokem a tužkou v ruce, když si zapisuje cíle pro příští den i vzdálenější budoucnost.

Jeden za všechny: „Nezabývej se tím, co si o tobě lidi myslí. Často oslavují toho, kdo dal gól, i když třeba hrál hrozně. Já se vždycky soustředím jen na to, abych na hřišti dělal správná rozhodnutí. To je možná důvod, proč jsem teď v Barceloně.“

A taky v reprezentaci, která večer prověří Česko. Tak pozor nejen na Kanea s Bellinghamem, ale i na mistra Gordona.