Učil se českou hymnu, k babičce se chystá na vepřo knedlo zelo. Miluju to, líčí Naderi

V srpnu, když zrovna se skotskými Rangers skóroval v kvalifikaci o Konferenční ligu proti Jablonci, ho kontaktoval generální manažer fotbalových reprezentací Pavel Nedvěd. „Mě, takového kluka, se ptá vítěz Zlatého míče, jestli nechci reprezentovat Česko. To mi přišlo úplně neuvěřitelné,“ líčil německý útočník Ryan Naderi, čerstvá posila českého národního týmu.

Narodil se v Drážďanech české matce a bulharskému otci, kromě českého má i německé občanství.

A poprvé v úterý se v české teplákovce díval zblízka na to, jak Češi bojují v Edenu s Anglií (0:2). V sobotu ve Španělsku už bude smět i na trávník.

„O takových momentech sníte, když s fotbalem začínáte a milujete ho,“ řekl v rozhovoru pro web fotbalové asociace.

Měří přes metr devadesát, ve vápně je silný a šance si umí vydřít. „Je to důležitý hráč do budoucna, ale pomůže nám samozřejmě i teď,“ komentoval kouč Santi Denia.

„Je pro nás důležité, že jsou hráči odhodlaní a chtějí hrát ze Česko. Mám z toho radost. Naderi je budoucností národního týmu.“

V Česku trávil hlavně prázdniny v dětství u příbuzných, fotbalově ho vychovaly rodné Drážďany. Zahrál si také v Mönchengladbachu a Rostocku, než ho ulovili skotští Rangers. A čerstvě také česká reprezentace.

O čem Naderi ještě mluvil?

O prvních dnech v národním týmu: „Je to neuvěřitelné. Přijel jsem na hotel v úterý před zápasem s Anglií a upřímně jsem byl trochu nervózní, protože potkávám lidi a pár jsem jich znal vlastně jen z televize. Ty pocity jsou hezké, všichni jsou hodní, přivítali mě v týmu krásně. Jsem hrozně rád, že tady mohu být.“

O českých reprezentačních známostech: „Osobně jsem znal jen Adama Karabce, bylo to přes Honzu Mejdra, se kterým jsme hráli v Rostocku. Jednou jsme byli na zápase v Hamburku, kde Adam dříve hrál, pak jel on za námi do Rostocku. Kara je super týpek.“

O možnosti reprezentovat Česko: „Těžko se to popisuje, je to pro mě hodně osobní. V první řadě jsem obrovsky hrdý, že tady mohu být. A pyšný jsem i na sebe za to, kam jsem to dotáhl. Fotbal je někdy neuvěřitelný, jak rychle se v něm věci mohou měnit. Jsem v Glasgow Rangers, teď v české reprezentaci… Opravdu za to jsem vděčný.“

O pocitech při české hymně: „Pokusil jsem se to co nejvíc užít. Českou hymnu jsem se učil, pro mě je velmi důležité ji znát. Narodil jsem se v Německu, ve škole se pochopitelně učil hymnu německou. Ale pokud reprezentuji Česko, jeho hymnu musím umět také.“

O kontaktu s Pavlem Nedvědem: „První proběhl v srpnu, kdy jsme s Rangers hráli předkolo Konferenční ligy proti Jablonci. Možná mi pomohlo, že jsem se mohl představit proti českému týmu. Celý proces trošku trval, bylo nutné vyřídit administrativu, ale spolupráce se všemi byla dobrá. Měl jsem z toho pocit, že se všichni snaží věci zvládnout co nejrychleji. To samé jsem se snažil dělat já, chodit na úřady, vyřizovat… Nakonec vše dopadlo dobře a já jsem moc rád, že tady mohu být.“

Posila pro národní mužstvo, úročník německého původu Ryan Naderi se po vyřízení potřebných dokumentů stal českým reprezentantem.

O tom, proč se vedle Bulharska a Německa rozhodl pro Česko: „Řeknu upřímně, že v sobě mám tři národy. A na všechny jsem hrdý. Je to prostě součást mého života. Narodil jsem se v Německu, pyšný jsem na Bulharsko kvůli tátovi, ale tamní řeč neumím a také tam nejsem tak často jako třeba v Česku. To je prostě jiné. Když se objevila možnost reprezentovat zde, byla to pro mě jasná volba, chtěl jsem tady být.“

O vztahu k Česku: „V dětství jsem sem jezdil každý rok na prázdniny. Když jsem byl větší, rodiče mě sem posílali na dětské tábory, které jsem miloval. Mám v Praze babičku, bydlí kousek právě od Edenu, kde jsme teď hráli s reprezentací. Znám celé město, cítím se tady jako doma. A zrovna dneska odpoledne se za babičkou chystám na její vepřo knedlo zelo, miluju to.“

O tom, jakým je hráčem: „V první řadě miluju fotbal. Na hřišti ze sebe vždy vydám všechno, nikdy nic nevzdám. Jsem vysoký, spoluhráči mi mohou dát vyšší míč, ale rád si zahraju i fotbal po zemi, což je v reprezentaci pod trenérem Deniou dané. Jsem variabilní hráč.“

Čerstvý český reprezentant Ryan Naderi (vlevo) společně s místopředsedou fotbalové asociace Zdeňkem Grygerou před zápasem s Anglií.

O snech a ambicích: „Stačilo mi být na hřišti a prostě si jít zahrát. Láska ke hře mi zůstala, ale z hobby se stala věc, která je mojí obživou, a ještě mám štěstí, že mohu hrát před všemi těmi fanoušky. Ambice jsem měl vždy ty nejvyšší a teď jsem šťastný, že mohu hrát v úžasném klubu a v reprezentaci za úžasný národ.“

O kariérním posunu ze třetí ligy do Skotska: „Zažil jsem velký skok. Před minulou sezonou jsem se v Rostocku vracel do hry po zranění, začátek ročníku nebyl jednoduchý. Pak ale přišly dobré zápasy, začal jsem dávat góly a v polovině sezony dostal nabídku z Rangers. Neuvěřitelné. Adaptaci mi tam usnadnil německý trenér Danny Röhl, který sice už teď u týmu není, ale přestup do Rangers byl skvělý krok a vše jede dál i v této sezoně. Navíc jsem v české reprezentaci. Někdy nemůžu věřit, co se kolem všechno děje, ale zkouším si užít každý moment.“

O skotských Rangers: „Podmínky v klubu, fanoušci kolem něj, to všechno je fantastické. Nevím, jestli je na světě někde větší sepětí fanoušků s klubem. Při domácích zápasech Ibrox Park neuvěřitelně žije. Těžko se to popisuje, vstupují do toho historie a velké emoce. To jsou prostě kluby, v nichž chcete hrát a naplno si tam fotbal užívat.“

Ryan Naderi pózuje s českým dresem, útočník německého původu se po vyřízení potřebných dokumentů stal českým reprezentantem.

O možném debutu proti Španělsku: „O tomhle sníte od dob, kdy fotbal hrajete. A teď je ta možnost tady...“

O reprezentačních cílech: „Chtěl bych si zahrát na mistrovství světa, to je další ze snů. Nejenom tam hrát, ale ukázat tam dobrý fotbal a dotáhnout to tam daleko. Chci reprezentaci pomoci svými góly a bojovat za celý tým. A pochopitelně společně vyhrávat, to je ze všeho nejdůležitější.“

O utkání s Anglií: „I když jsme prohráli, pro mě to byl další neuvěřitelný zážitek. Cítit, jak tým drží spolu, jak důležité to pro všechny je. Ještě jsem nemohl hrát, ale vnímal jsem to i z tribuny. Atmosféra byla fantastická, fanoušci nás podporovali až do konce. Byl to zážitek. A pak kolem vás chodí Kane s Bellinghamem. Člověku v takových chvílích nějakou dobu trvá, než pochopí, co se kolem něj děje.“