Když si hasiči ze Zašové krátce po založení sboru pořídili první stříkačku, psal se rok 1894. Vahadlovou mašinu na velkých dřevěných kolech tehdy zapřahali za koně a vyráželi s ní k požárům.
Stejnou „koňku“, jak hasiči těmto typům stříkaček říkají, mohli lidé vidět v akci i uplynulou sobotu. Proud vody z ní však nehasil plameny, ale mířil na terč při hasičské soutěži.
„Takové stříkačky mají hasičské sbory jako poklad. Bývaly různě poschovávané po stodolách, ale praví srdcaři by se jich nikdy nezbavili,“ řekl velitel zašovské jednotky Radomír Dobeš, který soutěž koňských vahadlových stříkaček vymyslel a letos uspořádal její už čtvrtý ročník.
 |
Ve čtyřech disciplínách prověřujících přesnost a rychlost měřilo síly deset hasičských part. Jen koně chyběli. „Bývají i soutěže s koňmi, ale je to náročnější na prostor a organizaci. A hlavně ne za každého koně můžete stříkačku zapřáhnout, musí na to být navyklý,“ poznamenal Dobeš.
Při prvním ročníku se jeden ze sborů koně zapřáhnout pokusil. Ten se ale splašil, převrátil stříkačku a dva hasiči skončili v nemocnici. Na podobné soutěže hasiči příliš netrénují, „koňky“ mají v akci jen párkrát do roka při svatbách a různých slavnostních příležitostech. I když někteří zvládali obsluhu staré techniky skvěle, víc než o výsledek šlo o zábavu.
„Jsme rádi, že si to můžeme vyzkoušet, jsme zvyklí na jiné stříkačky. Je to makačka, nechtěl bych s tím před sto lety hasit dům,“ usmíval se Radomír Vaculín z jednotky dobrovolníků z Veselé, kteří se letos účastnili poprvé.
Stejně jako sbor ze Semetína, který si historickou stříkačku pořídil před asi dvaceti lety. „Tehdy to byl vrak, dlouho stála v bahně. Strávili jsme bezpočet hodin, abychom ji zprovoznili,“ líčí člen jednotky Radek Mikula.
Aby mohla stříkačka správně fungovat, měl ji přes zimu rozloženou na součástky. Opravovat lze pouze ručně, součástky se k ní pořídit nedají a některé věci opraví jen zkušení řemeslníci.
„Naštěstí naši předkové věděli, že v jednoduchosti je síla, mechanismus není složitý,“ poznamenal Mikula, který je na starou koňskou stříkačku náležitě pyšný. „Pro nás znamená mnoho, jen naše manželky ji vidí jako žrouta času,“ dodal se smíchem.