„Kdybychom nedostali v roce 1957 tento dopis, tak bychom ani netušili, že tady taková tradice byla. To pro nás byla událost století, protože v něm se připomínaly události a zvyky, o kterých se jiné prameny předtím nezmiňovaly. A to včetně chytání Kuruců,“ naznačil ředitel Muzea Bojkovska, historik Tomáš Hamrlík.
„Před desítkami let jsme se s tímto zvykem setkali jen v rámci pódiového vystoupení. Ale my jsme ho chtěli vrátit zpět do ulic,“ vysvětlil obnovení tradice.
 |
Městem tak v neděli prošel po více než 200 letech průvod zahalených kuruců, nejkrásnější panny a mládenců s šátky, který nikdo z místních ještě neviděl.
Tím stěžejním dopisem byl list od Jánoše Garaye, člena kulturní komise tehdejší Maďarské lidové republiky, který místním poslal v roce 1957 unikátní historický dokument pocházející pravděpodobně z let 1750 až 1780. Je psaný německy a na pěti stranách v něm autor popisuje zvyky a kroje obyvatel Bojkovic ve druhé polovině 18. století, kromě jiného i chytání Kuruců.
Připomínka nájezdů uherských povstalců
Proč by ale Garay takový dopis do Bojkovic vůbec posílal? Protože měl k městu vztah. Když v československých archivech v 50. letech pátral po dokumentech o maďarských dějinách, objevil dokument o životě v Bojkovicích. A vzpomněl si, že právě v tomto městě strávil závěr první světové války a díky místním lidem unikl trestu za dezerci.
„Jeho velitel František Jahůdka ho tajně poslal domů do Bojkovic ke své manželce, aby se ho ujala. Živil ho řezník Vavřín Lahuta a pekař Josef Šlahora. Za pomoci světlovského pacholka Josefa Göttlichera se dostal do Uherského Hradiště a pak do vlasti,“ připomíná souvislosti Muzeum Bojkovska.
Strůjce největšího sabotážního výbuchu v protektorátu Němci nezjistili |
Různí etnografové a historici se pak snažili odpovědět na otázky, které s nově objevenou tradicí vyvstaly. Souvislost chytání kuruců s Jízdou králů na Slovácku nenašli, až na to, že obě slavnosti připomínají skutečné historické události.
V Bojkovicích jsou to kruté nájezdy uherských vzbouřenců-kuruců na začátku 18. století, kteří tehdy drancovali celou Moravu. Bojkovice byly centrem světlovského panství, které dodnes připomíná zámek Nový Světlov. Vpády kuruců byly opakované a obyvatelé se z nich vzpamatovávali dlouhé roky.
Zahalení kuruci a nevěsta
Později ale město znovu ožilo, jak potvrzuje i historický dokument. A kromě jiných událostí ke každoročním akcím patřilo i chytání Kuruců. Kdy se uskutečnilo naposledy, není zřejmé, historici ale odhadují závěr 18. století.
I když se na některé otázky nepodařilo najít odpověď, chytání kuruců v neděli vstalo z popela.
Vlčnovem po roce opět projela Jízda králů. Vedl ji malý František Dacík |
„Dramaturgie byla jasná, ale obsah ne. Nesnažili jsme se napodobit jízdu králů, ale vytvořit vlastní zvyk. Tradici, která zůstane i do budoucna,“ vysvětlila Karolína Wernerová z folklorního souboru Světlovánek, jehož členové obchůzku natrénovali.
Ulicemi prošel zhruba padesátičlenný průvod tvořený mládenci zahalenými do prostěradel, jezdci na ozdobených koních, chlapcem v dívčím kroji na žebřiňáku a další skupinou mládenců v krojích a s velkými šátky uvázanými na tyčích.
„My sme pobožní pútníci, putujeme ve dne v noci. Vezem boží nevěstu, dajte neco na cestu,“ provolávali chlapci zahalení v bílých prostěradlech a obyvatelé jim do košíku dávali různé dary.
„Pět mládenců, zahalených v prostěradle, vedlo vola, na němž seděl hoch oblečený do dívčích šatů. Procházeli obcí od domu k domu a v rýmovaných verších žebrali pro onu krásnou dívku, která má jít do kláštera. Lidé jim dávali jídlo, pití a domácí zvířata,“ popsal zvyk Richard Jeřábek v roce 1971.
Vola nahradila kravská kůže
Další skupina, která je následovala, se pak v domech vyptávala, kudy šli kuruci, kteří jim ukradli jejich nejkrásnější pannu. Dohonili je na náměstí, obklíčili a zatančili tradiční šavlový tanec. Kuruci pak starostu Petra Viceníka požádali o milost a nakonec všichni i s děvčaty zatančili divoký kurucký tanec.
V Bojkovicích se tak zrodil staronový zvyk, který místní postupně ladili i s etnografy a dalšími odborníky. A mnohdy to nebylo jednoduché.
Bojkovice jsou blíž novému náměstí, vítězný návrh připravili studenti |
„Například víme, že mládenci tančili šavlový tanec. Ale těžko říct, jakou podobu tehdy měl. Mohl být podobný mečovému tanci, ale asi nebyl stejný. Stejně tak když pak kuruci tančili s děvčaty divoký tanec. Co se tím myslelo? To také dává prostor pro různý výklad. Zřejmě to mohl být čardáš, ale jaký tady znali čardáš v 18. století?“ poukázala Wernerová.
Vykrmeného vola, na kterém panna v minulosti jela, dnes symbolicky nahradila kravská kůže na žebřiňáku. Původně 12 koní zjednodušili místní na pět.
Díky slavnosti se ale podařilo obnovit tzv. komenský kroj i s výšivkami, ve kterém tradičně Světlovánek vystupuje. Představily se v něm čtyři taneční páry. Květiny z krepového papíru, kterými byli nazdobení koně, už týdny dopředu připravovali klienty bojkovského Domova s pečovatelskou službou. Bylo jich dohromady více než 300.