„My sme pobožní pútníci!“ Bojkovice po 200 letech vzkřísily dávné chytání kuruců

  18:44
Přípravy trvaly několik let, ty intenzivní pak téměř rok. Bojkovice na Uherskohradišťsku obnovily chytání kuruců - zvyk, o kterém ani pamětníci od svých předků neslyšeli, o kterém mají jen kusé informace, ale který je spojený s vzácným dopisem a poutavým příběhem.

„Kdybychom nedostali v roce 1957 tento dopis, tak bychom ani netušili, že tady taková tradice byla. To pro nás byla událost století, protože v něm se připomínaly události a zvyky, o kterých se jiné prameny předtím nezmiňovaly. A to včetně chytání Kuruců,“ naznačil ředitel Muzea Bojkovska, historik Tomáš Hamrlík.

„Před desítkami let jsme se s tímto zvykem setkali jen v rámci pódiového vystoupení. Ale my jsme ho chtěli vrátit zpět do ulic,“ vysvětlil obnovení tradice.

V Bojkovicích oživili dávno zapomenutý zvyk chytání kuruců, které připomíná vpády uherských povstalců do tohoto regionu na začátku 18. století. Tradiční obchůzka průvodu se zahalenou nevěstou, tajemnými kurucy v bílých pláštích a družinou chlapců s šavlemi a šátky, prošla Bojkovicemi po více než 200 letech. (srpen 2025)

Městem tak v neděli prošel po více než 200 letech průvod zahalených kuruců, nejkrásnější panny a mládenců s šátky, který nikdo z místních ještě neviděl.

Tím stěžejním dopisem byl list od Jánoše Garaye, člena kulturní komise tehdejší Maďarské lidové republiky, který místním poslal v roce 1957 unikátní historický dokument pocházející pravděpodobně z let 1750 až 1780. Je psaný německy a na pěti stranách v něm autor popisuje zvyky a kroje obyvatel Bojkovic ve druhé polovině 18. století, kromě jiného i chytání Kuruců.

Připomínka nájezdů uherských povstalců

Proč by ale Garay takový dopis do Bojkovic vůbec posílal? Protože měl k městu vztah. Když v československých archivech v 50. letech pátral po dokumentech o maďarských dějinách, objevil dokument o životě v Bojkovicích. A vzpomněl si, že právě v tomto městě strávil závěr první světové války a díky místním lidem unikl trestu za dezerci.

„Jeho velitel František Jahůdka ho tajně poslal domů do Bojkovic ke své manželce, aby se ho ujala. Živil ho řezník Vavřín Lahuta a pekař Josef Šlahora. Za pomoci světlovského pacholka Josefa Göttlichera se dostal do Uherského Hradiště a pak do vlasti,“ připomíná souvislosti Muzeum Bojkovska.

Strůjce největšího sabotážního výbuchu v protektorátu Němci nezjistili

Různí etnografové a historici se pak snažili odpovědět na otázky, které s nově objevenou tradicí vyvstaly. Souvislost chytání kuruců s Jízdou králů na Slovácku nenašli, až na to, že obě slavnosti připomínají skutečné historické události.

V Bojkovicích jsou to kruté nájezdy uherských vzbouřenců-kuruců na začátku 18. století, kteří tehdy drancovali celou Moravu. Bojkovice byly centrem světlovského panství, které dodnes připomíná zámek Nový Světlov. Vpády kuruců byly opakované a obyvatelé se z nich vzpamatovávali dlouhé roky.

Zahalení kuruci a nevěsta

Později ale město znovu ožilo, jak potvrzuje i historický dokument. A kromě jiných událostí ke každoročním akcím patřilo i chytání Kuruců. Kdy se uskutečnilo naposledy, není zřejmé, historici ale odhadují závěr 18. století.

I když se na některé otázky nepodařilo najít odpověď, chytání kuruců v neděli vstalo z popela.

Vlčnovem po roce opět projela Jízda králů. Vedl ji malý František Dacík

„Dramaturgie byla jasná, ale obsah ne. Nesnažili jsme se napodobit jízdu králů, ale vytvořit vlastní zvyk. Tradici, která zůstane i do budoucna,“ vysvětlila Karolína Wernerová z folklorního souboru Světlovánek, jehož členové obchůzku natrénovali.

Ulicemi prošel zhruba padesátičlenný průvod tvořený mládenci zahalenými do prostěradel, jezdci na ozdobených koních, chlapcem v dívčím kroji na žebřiňáku a další skupinou mládenců v krojích a s velkými šátky uvázanými na tyčích.

„My sme pobožní pútníci, putujeme ve dne v noci. Vezem boží nevěstu, dajte neco na cestu,“ provolávali chlapci zahalení v bílých prostěradlech a obyvatelé jim do košíku dávali různé dary.

„Pět mládenců, zahalených v prostěradle, vedlo vola, na němž seděl hoch oblečený do dívčích šatů. Procházeli obcí od domu k domu a v rýmovaných verších žebrali pro onu krásnou dívku, která má jít do kláštera. Lidé jim dávali jídlo, pití a domácí zvířata,“ popsal zvyk Richard Jeřábek v roce 1971.

Vola nahradila kravská kůže

Další skupina, která je následovala, se pak v domech vyptávala, kudy šli kuruci, kteří jim ukradli jejich nejkrásnější pannu. Dohonili je na náměstí, obklíčili a zatančili tradiční šavlový tanec. Kuruci pak starostu Petra Viceníka požádali o milost a nakonec všichni i s děvčaty zatančili divoký kurucký tanec.

V Bojkovicích se tak zrodil staronový zvyk, který místní postupně ladili i s etnografy a dalšími odborníky. A mnohdy to nebylo jednoduché.

Bojkovice jsou blíž novému náměstí, vítězný návrh připravili studenti

„Například víme, že mládenci tančili šavlový tanec. Ale těžko říct, jakou podobu tehdy měl. Mohl být podobný mečovému tanci, ale asi nebyl stejný. Stejně tak když pak kuruci tančili s děvčaty divoký tanec. Co se tím myslelo? To také dává prostor pro různý výklad. Zřejmě to mohl být čardáš, ale jaký tady znali čardáš v 18. století?“ poukázala Wernerová.

Vykrmeného vola, na kterém panna v minulosti jela, dnes symbolicky nahradila kravská kůže na žebřiňáku. Původně 12 koní zjednodušili místní na pět.

Díky slavnosti se ale podařilo obnovit tzv. komenský kroj i s výšivkami, ve kterém tradičně Světlovánek vystupuje. Představily se v něm čtyři taneční páry. Květiny z krepového papíru, kterými byli nazdobení koně, už týdny dopředu připravovali klienty bojkovského Domova s pečovatelskou službou. Bylo jich dohromady více než 300.

Autor: