„Kabát mi zapůjčil divadelník Karel Paštyka, halapartnu mám půjčenou z havířského průvodu. Volský roh jsem si koupil sám a jako samouk se na něj učím troubit. Je třeba se naučit správný nátisk,“ směje se Skřivánek.
Večerní naučné vycházky s ponocným pro zhruba 40 účastníků mají úspěch. Bylo jich už sedm a ještě dvanáct jich je v plánu. Prakticky všechny byly vyprodané.
„Ponocní spolupracovali s hlásným, kterému měli například hlásit případný požár. V Jihlavě ponocní zanikli v roce 1924, pak jejich roli převzalo četnictvo. Neměli lehkou práci: střežili nejen klid na setmělých ulicích, ale také město před požárem,“ řekl Skřivánek.
Nápad na vycházky s ponocným vznikl v hlavě produkčního Brány Jihlavy Petra Žáka. „Pátral jsem v archivu po historii nočních hlídačů, bylo to dosud badatelsky poměrně neznámé téma. Ponocní měli souvislost s prací hlásných, kteří měli dohlížet, zda ponocní řádně chodí do služeb. Hlásnému také měl ponocný předat poplašný signál, kdyby například někde začalo hořet,“ vysvětlil Skřivánek.
Starosta přidal jen 5 krejcarů, práci ale ocenil
Podle dochovaných archiválií chodili ponocní v zimě od půl desáté do půl páté ráno, v létě do půl čtvrté, kdy už se začalo rozednívat. „K roku 1877 bylo v Jihlavě deset nočních hlídačů, kteří se střídali ve službách,“ přiblížil Skřivánek.
Jihlavští radní se v roce 1890 zabývali žádostí, aby ponocným zvýšili mzdu o patnáct krejcarů za jednu noční službu. „Žádosti sice vyhověli jen zčásti, přidali jim za noc jen 5 krejcarů, nicméně tehdejší starosta města Fritz Popelak konstatoval, že ponocní svou práci vykonávají řádně,“ poznamenal Skřivánek.
Nález odhalil, co dělal ponocný. Lipnice funkci obnovila za tucet vajec ročně |
Ve městě byly osvětleny jenom hlavní ulice, takže ve vedlejších ulicích proto po setmění nebylo bezpečno. „Kdo z měšťanů šel po setmění venku, musel nést lucernu, aby mu bylo vidět do obličeje. Práce ponocného byla riziková, byly i případy, kdy byl noční hlídač zabit. Halapartnu proto nosil i na svou obranu,“ řekl Skřivánek.
Pro roli ponocného si průvodce dal jméno Franz čili František. „Tři ponocní z šesti k roku 1905 totiž měli křestní jméno Franz, tedy česky František. V té době již téměř šedesát let seděl na trůně císař Franz Josef I., takže toto jméno bylo oblíbené zejména v německých rodinách,“ podotkl Skřivánek.