Jak se těšíte na dva měsíce volna?
Těšíme se, ale zdaleka to není tak, že bychom dva měsíce nic nedělali. Škola i během prázdnin žije svým životem a ani učitelé ani já dva měsíce volna mít nebudeme. Červenec a srpen jsou věnovány přípravě dalšího školního roku, opravám školy a dalším věcem. Je to období, které je samozřejmě volnější a nějakou dovolenou tam mám a těším se na ni. Na prázdniny se však těšíme všichni, protože konec školního roku je pro všechny učitele hodně náročný, a to jak administrativně, tak i tím, že jezdíme na školní výlety a máme náročný projektový týden.

V minulém školním roce se o vaší škole mluvilo v souvislosti s přítomností bezpečnostní agentury, k čemuž se ještě dostaneme. V tom současném jste si pozornost minimálně lokálních médií vysloužili díky společným snídaním pro žáky, které od loňského podzimu pořádáte. Jaké s tím máte zkušenosti?
Máme za sebou osm měsíců fungování a nenašla jsem na tom zatím žádné negativum. Jsou součástí projektu Národního plánu obnovy, který čerpáme, a máme radost, že je můžeme dělat. Jsou každý den od sedmi do tři čtvrtě na osm a chodí na ně přihlášené děti z prvního stupně. Jedná se zhruba o devadesát dětí. Od osmi do devíti pak probíhá druhá část snídaně, která je určená pro přípravné ročníky. Vedle toho se během každého měsíce na snídaních prostřídají různé třídy prvního i druhého stupně v rámci třídnických hodin nebo některých předmětů.

Školu v Bílině dusí problémoví žáci, město tam posílá bezpečnostní agenturu

Proč je vlastně pořádáte?
Pořádáme je, protože nám to přijde fajn. Mají mnoho benefitů. Primární je potřeba uspokojení hladu, což byla první věc, která nás k tomu vedla. Dalším benefitem je, že se děti ráno potkávají ještě před zahájením školní výuky a při snídaních panuje příjemná, milá a neformální atmosféra. Žáci se také postupně naučili jíst ovoce a zeleninu a zařazovat do jídelníčku zdravou stravu, nemáme téměř žádné zbytky, žáci se také naučili chodit včas do školy, setkají se s kamarády. Po snídani si děti mohou společně pohrát. Hračky ze školní družiny si tak mohou užít i děti, které do školní družiny nechodí třeba proto, že na ni jejich rodiče finančně nedosáhnou. Děti učíme samostatnosti a mám velikou radost, že si už naučily brát jen tolik, kolik mohou sníst.

Připravili jste také snídaně s rodiči, co to přineslo?
Snídani pro rodiče jsme pořádali už třikrát. Děti si vytvořily pozvánky, pozvaly své rodiče a ti ve velké většině přišli, což nás potěšilo. Rodiče tu strávili zhruba hodinu a děti je při snídani obsluhovaly. Po snídani pak učitelé rodičům připravili kávu. Nakonec si děti a rodiče spolu zahráli logické a vzdělávací hry, které máme k dispozici právě pro snídaňové kluby. Maminky se zapojily velmi aktivně, chvílemi i velmi hlasitě, což bylo dobře. Některé z nich si při tom uvědomily, že si už dlouho neudělaly čas a s dětmi si nezahrály. Řada maminek má totiž více dětí a nemohou se každému tak intenzivně věnovat. Proto byly rády, že měly hodinu času, kdy se mohly věnovat jen jednomu svému dítěti.

Nabízíte žákům také svačiny či obědy zdarma, jaký je o ně zájem?
Svačinky máme v rámci doplňkové činnosti a jsou hrazené. Obědy zdarma máme díky neziskové organizaci Women for women. Jsou pro děti, jejichž rodiče si obědy ve školních jídelnách nemohou dovolit. V tomto roce obědy zdarma využívá okolo sedmdesáti dětí (školu navštěvuje 535 dětí – pozn. redakce).

Tento rok byl klidnější než ten předchozí, cítíte se méně vyčerpaná než loni?
Necítím se méně vyčerpaná než loni. Myslím si, že všichni učitelé i všichni ředitelé všech škol v celé republice vám řeknou, že tlak na školy je obrovský a náročný. Je to administrativa, zapojení do různých projektů a mnoho dalších věcí. Mám pocit, že jsem vyčerpaná pořád stejně.

Barbora Schneiderová před novináři. Poté, co vyšlo najevo, že do školy kvůli problémovým žákům nastoupí pracovníci bezpečnostní agentury, se musela vypořádat s obrovským mediálním zájmem.

Před rokem jste koncem školního roku řešili řadu starostí s problémovými žáky a na škole jste měli dohledovou službu, jak na to dnes vzpomínáte?
Já na to asi moc nevzpomínám, žiji v přítomnosti. Myslím si, že jsme udělali maximum pro to, aby situace na naší škole byla lepší. A pomalými krůčky se to tak děje.

Co bylo poslední kapkou, že jste do školy dohledovou službu povolali?
Nebyla žádná poslední kapka. Dohledová služba byla jedním z nástrojů, který jsme po dohodě s naším zřizovatelem vyzkoušeli. Rozhodli jsme se tenkrát vyzkoušet různé varianty, abychom škole ulevili a učitelům a žákům pomohli. I když spousta lidí měla pocit, že dohledová služba byla pro školu chybou, já si naopak myslím, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Vyzkoušeli jsme všechny možné varianty a jedna z nich byla dohledová služba. (Dohledová služba ve škole fungovala poslední dva měsíce minulého školního roku. Její další působení nebylo potřeba, protože problémoví žáci, kvůli kterým byla najata, školu opustili. - pozn. redakce).

Jak to vypadá s úspěšností vašich žáků, tedy přijímáním na střední školy a učiliště?
Jsme na tom srovnatelně s ostatními školami. Tento školní rok byl náročný pro všechny, neboť kapacita škol, na které se děti hlásily, nebyla na počet hlásících se dětí dostatečně připravena. Máme děti, které nebyly přijaty a máme děti, které byly přijaty. Důležité pro nás však v tuto chvíli je, že většina našich žáků chce pokračovat dál ve studiu. V tomto ohledu se nám situace zlepšuje.

Je to jiné než v předchozích letech?
Dnes už si více než devadesát procent žáků podává přihlášku na nějaké další pokračující vzdělávání. Dříve jich tolik nebylo, spousta dětí už dál nešla a ani to nezkusila.

Hodně se mluví o současných dětech a jejich odlišnosti od předchozích generací. Jsou chytřejší, línější, hloupější? Jaké jsou podle vás ty vaše?
Naše děti jsou skvělé. Já osobně s takovýmto srovnáváním nesouhlasím a jsem přesvědčena o tom, že ději jsou prostě děti. Každá generace je samozřejmě jiná, ale také každá doba je trochu jiná. Děti jsou takové, jaká je doba.

Žákyni, která dala facku učiteli, potrestali sníženou známkou z chování

Máte děti ze sociálně slabších vrstev. Jaké je jejich uplatnění dál?
Mají to náročné. Já věřím, že se snažíme je vést k tomu, aby v životě měly šanci se uplatnit. Tomu však musí pomoci i celá společnost. A samozřejmě i ony sami a jejich rodiny.

Jaké je vaše největší přání pro příští školní rok?
Aby k nám do školy děti chodily rády.