Přežila drastický útok kyselinou, ale přišla o zrak. Přesto pomáhá ostatním

  5:16
Martině Půtové z Plzně se před sedmi lety obrátil život naruby. Její partner ji po rozchodu polil kyselinou. Měla poleptaný obličej, ruce a nohy. Žíravinu v leknutí částečně polkla, takže měla poleptaný i zažívací trakt. Přišla o zrak a hluboké jizvy jí zůstaly i na duši. Nevzdala se a začala pomáhat ostatním. Spoluzaložila projekt Burn Fighters na pomoc lidem s popáleninami. Za svou práci teď získala Cenu Olgy Havlové.

Martina Půtová z Plzně zůstala po útoku kyselinou nevidomá. Život ale nevzdala a bojovala. V roce 2018 spoluzaložila projekt Burn Fighters na pomoc lidem s popáleninami. Za svou práci teď získala Cenu Olgy Havlové. (18. 6. 2020) | foto: Petr Eret, MF DNES

Po útoku dívka čtrnáct dní bojovala o přežití, měla poleptanou třetinu těla. Když se její stav stabilizoval, zdravotníci tehdy pětadvacetiletou Martinu převezli z Plzně na specializovanou kliniku na pražských Vinohradech. 

Nemohla jíst, pít ani mluvit. Tvář jí svíral velký strup. Končetiny měla pokryté obvazy. Jako nevidomá se v nemocničním pokoji těžko orientovala. 

Netrefila ani na toaletu. A dopadala na ni samota. „Dřív jsem byla hodně aktivní, měla jsem spoustu koníčků. Rázem se všechno změnilo. Navíc jsem musela skoro pořád ležet. Jenom jsem čekala, až někdo přijde, vezme mě alespoň na chodbu a vytrhne z toho příšerného stavu,“ vzpomíná.

Zpočátku si nepřipouštěla, co se stalo a jaké následky si už natrvalo ponese. První rok se smrskl hlavně na pobyt v nemocnici, operace a rehabilitace. 

Nejdříve podstoupila transplantaci celého obličeje z vlastních kožních štěpů. Pak následovaly další zákroky. Při převazech naříkala bolestí. V noci často nespala, plakala bezmocí. „Kdybych věděla, co všechno budu muset protrpět, asi bych to vzdala,“ připouští.

Po několika měsících Martina kliniku nakrátko opustila. Tenkrát prožívala nejtěžší období. Přestěhovala se k rodičům. Bez zraku se ocitla zcela závislá na jejich pomoci. Bála se vycházet ven. Měla strach z reakcí okolí. 

Osudné listopadové ráno 2013

  • Martinu Půtovou polil kyselinou její bývalý přítel Jan Dubský. Taxikář na ni zaútočil 18. listopadu 2013 ráno před domem v Plzni, kde bydlela. Martina nasedla do auta a chtěla odjet do práce. Dubský, který měl na hlavě masku, ale otevřel dveře u řidiče a překvapenou Martinu polil 33% kyselinou sírovou. Důvodem bylo to, že se s ním rozešla a našla si jiného přítele.
  • Útočníka policie zadržela až tři čtvrtě roku po činu. Dubský celou dobu vinu popíral. Nakonec dostal 23 let vězení. V listopadu 2016 se ve valdické věznici pokusil o sebevraždu. Předávkoval se léky. 

Také si musela dávat pozor, aby se rány nezanítily. Na tváři proto neustále nosila speciální masku, v níž se jí těžko dýchalo. Na ruce a nohy si nasazovala kompresní návleky.

Potom zhasla poslední naděje na to, že ještě někdy uvidí. „Věřila jsem, že z nemocnice vyjdu zdravá. Asi jsem byla naivní. Myslela jsem si, že medicína je na takové úrovni, že mi oči odoperují a zase budu v pořádku. Šance na zákrok, o kterém lékaři mluvili, se nakonec rozplynula,“ pokračuje. 

Odumřelou kůži mi odřezávali bez narkózy, řekla poleptaná dívka

Léčba trvala dlouhé tři roky. Jedna operace střídala druhou. Od doktorů slýchala, ať je trpělivá, protože terapie je náročná a vyžaduje čas. Ona si však stále silněji uvědomovala, že vyhlídky do budoucna nejsou růžové. 

Ač to může znít jakkoli lacině, v té chvíli se rozhodla bojovat. Hledala co nejvíce informací, jak se o jizvy, které jí deformovaly tvář i končetiny, starat. Cvičila, postiženou kůži promazávala a mnohokrát za den prováděla tlakové masáže. Díky tomu zase normálně otevřela pusu nebo hýbala prsty na rukou. 

Nejvíc ji podporovali rodiče a dvě sestry. Přiznává, že bez nich by boj s popáleninami jen těžko zvládla. Stejně jako bez psychologické pomoci. Záhy po útoku se u ní objevily posttraumatická stresová porucha, deprese a úzkosti. Kvůli psychickým propadům brala zprvu léky. Chodila na terapie.

„Nebýt mého psychologa, nebyla bych tam, kde jsem. Lidé by se za to, že vyhledají odborníka, neměli stydět,“ je přesvědčená. 

Skončila v invalidním důchodu, ale přála si znovu pracovat. Do předchozího zaměstnání se vrátit nemohla, ale hledala jiné uplatnění. Přihlásila se do plzeňského Tyfloservisu, kde se naučila zacházet s počítačem. V Praze pak absolvovala masérský kurz pro nevidomé. V roce 2016 nastoupila na částečný úvazek.

Díky válečné fotografce a dokumentaristce Jarmile Štukové se seznámila se Simonou Riedlovou. Ta v 17 letech vylezla ze zvědavosti na vagon odstavený v depu, aby si s kamarádkami pořídila pár fotek. Jenže ji zasáhl elektrický proud. Jen zázrakem přežila. Přišla o vlasy a ucho. Zjizvené má celé tělo.

Rychle se spřátelily. „Mám prima rodiče a ségry. Říkáme si otevřeně hodně věcí. Ale všechno jsem jim svěřit nemohla, protože by se tím trápili,“ vysvětluje Martina. 

Oběma v těžkých chvílích nebo při vleklých hospitalizacích chybělo popovídat si právě s někým, kdo má podobnou zkušenost. Proto se rozhodly o své příběhy podělit. Toužily inspirovat ostatní, aby nezůstávali v bolestech sami. 

Burn Fighters

  • Projekt v roce 2018 založily Martina Půtová a Simona Riedlová.
  • Původně dvoučlenný tým rozšířila Karolína Dolečková, která utrpěla popáleniny třetího stupně na třetině těla při autonehodě.
  • Dále skupinu tvoří válečná fotografka Jarmila Štuková, producentka a castingová režisérka Maja Hamplová a Lenka Zvalová.
  • S Burn Fighters spolupracují také přední čeští lékaři, jako například přednosta kliniky popáleninové medicíny vinohradské nemocnice Robert Zajíček nebo zástupce přednosty na brněnské klinice popálenin a plastické chirurgie Břetislav Lipový.

Založily projekt Burn Fighters, díky němuž léčí šrámy v životech lidí s popáleninami. Na webových stránkách zveřejňují články, videa, rady a také rozhovory s odborníky. Pořádají besedy na základních a středních školách, otevřeně hovoří o tom, co se jim stalo. 

„Snažíme se ukázat, že jizvami život nekončí. My jsme toho důkazem,“ říká. Plánují zavítat ještě mezi mediky. Chtějí o sobě dát víc vědět v nemocnicích. S některými pacienty už jsou v kontaktu. Navštěvují je a podporují v léčbě a následné péči. 

Za Burn Fighters teď získala Cenu Olgy Havlové. Tu od roku 1995 uděluje Výbor dobré vůle lidem s postižením, kteří se vyrovnali se svým handicapem a pomáhají druhým. 

Dvaatřicetiletá Plzeňanka pochybovala, zda si vyznamenání vůbec zaslouží. „Vždyť já jenom dělám, co mě baví. Nedělám to kvůli uznání,“ zdůrazňuje. 

Kromě Burn Fighters se ale Martina angažuje ještě v další dobrovolnické iniciativě. Zapojila se do Návštěv potmě, které spojují svět nevidomých a seniorů.

Martina Půtová v plzeňském Tyfloservisu (15. 2. 2019)