Československo se stalo před 70 lety teprve pátou zemí na světě, kde zdravotníci dokázali nahradit činnost ledvin. Dialyzační středisko v Ústí nad Orlicí funguje třicet let, za tu dobu však mělo v péči 870 pacientů.

Lékař Petr Gorun byl u toho, když v prosinci 1995 v pavilonu, který byl původně plánován pro onkologické pacienty, rozjížděl s prvními čtyřmi pacienty dialyzační oddělení. „Jednu pacientku jsem do té doby třikrát týdně vozil do o rok dříve otevřeného dialyzačního střediska v Rychnově nad Kněžnou, kam jsem ten rok jezdil do práce. V roce 1996 získala ledvinu, se kterou žila pět let. Poté se vrátila k nám a je tady s námi do dneška,“ ohlíží se vedoucí lékař dialyzačního střediska.

Selhaly mi ledviny. Na dialýzu musím chodit do konce života, říká Jaroslav

Situace ještě na začátku devadesátých let nebyla pro pacienty, kterým selhaly ledviny, vůbec jednoduchá. Mnoho lidí umíralo jen proto, že kapacita dialyzačních středisek nedostačovala. Jediné nefrologické a dialyzační středisko na území dnešního Pardubického kraje fungovalo nedaleko vlakového nádraží ve Svitavách, kde sloužilo od roku 1983. Toto dialyzační středisko a dialyzační středisko ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové byly jedinými dvěma středisky na východě Čech.

„Dvacet spádových pacientů ze Svitav jsme přebrali v roce 1996. Od té doby u nás počet pacientů přibýval. Nejvíc, asi 80 pacientů, mělo dialyzační středisko kolem roku 2015. Pokles nastal v roce 2018, kdy se otevřela dialýza ve Vysokém Mýtě,“ dodal Gorun. Daleko výraznější pád pacientů přišel v období covidu, kdy spousta chronických a oslabených pacientů zemřela. Dnes orlickoústecká dialýza pomáhá zhruba 60 pacientům.

Lepší vybavení i větší komfort

Za tři dekády se proměnila technologie, kdy rychlým vývojem prošly jak samotné dialyzační přístroje, tak úpravna vody, ale především dialyzátory, tedy místo, kde dochází k vlastnímu očištění krve. Proměnil se ale i přístup ke zdravotnické péči.

„Dnes dialyzační středisko považujeme za něco automatického, něco, co je dostupné pro každého v relativně krátké dojezdové vzdálenosti. Péče se dnes v mnohém přesouvá do pacientského komfortu, k péči, která je blíž pacientovi. Dialýza v Ústí nad Orlicí byla mezi prvními, která umožnila pacientům provádět hemodialýzu doma pomocí přístroje o velikosti tiskárny,“ vysvětluje lékař Martin Kuncek, ředitel sítě dialyzačních středisek společnosti B. Braun.

Fotogalerie zobrazit 3 fotografie

Doba pokročila natolik, že moderní farmakologická léčba dokáže oddálit nasazení dialýzy a v některých případech úplně zvrátit. V opačném případě přichází ke slovu transplantace. Ledviny se za celou historii orlickoústecké dialýzy dočkalo 122 pacientů, z toho 12 lidí ji získalo od žijícího dárce.

Je mezi nimi i chirurg-traumatolog Josef Lux, syn stejnojmenného předsedy KDU-ČSL. S fokálně segmentární glomerulosklerózou žije od dětství. První známky onemocnění se objevily už kolem desátého roku života. Po letech konzervativní léčby se v roce 2023 začal připravovat na tzv. preemptivní transplantaci od žijícího dárce, která se provádí ještě předtím, než je nutné zahájit pravidelnou dialyzační léčbu.

„V rodině byla připravena pomoct maminka i manželka, ale nakonec největší shodu měla moje sestra Marie. Nabídla to sama,“ popisuje Josef Lux, který se nejdříve zdráhal od nejmladší sestry ledvinu přijmout.

„Profesor Viklický, přednosta Nefrologické kliniky a Transplantačního centra pražského IKEM, mě ujistil, že rizika pro dárce jsou minimální a výhody transplantace od žijícího dárce velké. To mě vedlo k rozhodnutí nabídku od mojí sestry přijmout. Marušce jsem samozřejmě velmi vděčný, slovy se to vyjádřit nedá,“ dodává Lux, který transplantaci absolvoval loni v pražském IKEM.

Nejvhodnější dárce je příbuzný

Transplantační aktivita podle nefrologů míří k rekordním hodnotám. Jen za letošní rok se na čekací listině orlickoústecké dialýzy podařilo najít dárce pro osm pacientů, což je zatím v jednom roce nejvíc.

Syna Josefa Luxe zachránila transplantace ledviny, dárcem byla sestra

„Za prvních deset měsíců roku 2025 se v celé České republice odtransplantovalo 480 ledvin, z toho 34 od žijících dárců,“ řekla vedoucí Nefrologické a transplantační ambulance IKEM Silvie Rajnochová Bloudíčková.

Příbuzenská transplantace je podle lékařů nejvhodnější alternativou transplantace ledvin. Česko přitom ve srovnání s vyspělými zeměmi s transplantacemi ledvin od žijících dárců pokulhává.